Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Sedmadvacátý MFDF se v Jihlavě ve své fyzické části uskuteční v termínu od 24. do 29. října. 
Jak před letošním setkáním fanoušků a tvůrců dokumentů zdůraznil jeho ředitel Marek Hovorka, dává Ji.hlava dlouhodobě velký prostor ženským filmařkám. Připomněla např. retrospektivy Susan Sontagové, Shirley Clarkové, Alice Guyové nebo v dřívějších edicích Agnes Vardové, Drahomíry Vihanové či Naomi Kawaseové. 

Festival se podle vyjádření organizátorů snaží zpřístupňovat díla filmařek, která byla dobově často upozaďována, a umožňuje publiku číst je dnešníma očima. Programem proto i letos projdou témata jako ženská tělesnost a sexualita, stárnutí, přátelství, porod nebo vyrovnávání se s mateřstvím, sexuální násilí, anebo snaha vymanit se z genderových rolí. 

Jak informovala mluvčí festivalu Zuzana Krčálová, představí sekce Souhvězdí, která představuje výběr výjimečných snímků z jiných filmových festivalů, několik takových snímků. 

Radikálnější než Godard
V rámci přehlídky francouzského filmu je jako výrazná součást letošního ji.hlavského programu očekávána retrospektiva spisovatelky, scenáristky a filmařky Marguerite Durasové (1914–1996, v Paříži vystudovala politickou ekonomii).

Dramaturg retrospektivy David Čeněk řadí tuto filmařku mezi nejpozoruhodnější umělkyně 20. století: „Svým přístupem k filmové režii je v mnoha směrech radikálnější a originálnější než Jean-Luc Godard.“ 

Jak dramaturg vysvětluje, tématem Durasové byla ženská emancipace, žena opuštěná a opouštějící, posilující svou pozici hlavně skrze bolest. Látku čerpala v první řadě z vlastního života, jak o tom svědčí mimo jiné její nejslavnější román Milenec.

Ji.hlava uvede výběr méně známých Durasové snímků včetně televizních reportáží pro feministický magazín Dim Dam Dom. Rovněž promítne její snímek Loď jménem Noc (1979), který zachycuje hovory anonymních milenců, anebo hraný film Chci si promluvit o Marguerite Duras (2021) realizovaný filmařkou Claire Simonovou. Snímek zachycuje vztah umělkyně a jejího o třicet osm let mladšího partnera Yanna Andréa.

Zmíněná režisérka Claire Simonová přijede na Ji.hlavu osobně uvést také svůj film Naše tělo, v němž se vypořádává s přelomovými fázemi života ženy od porodu, přes diagnózu zhoubné nemoci až třeba po změnu pohlaví. „Nejtěžší je zachytit bolest,“ komentuje tato témata filmařka, která natáčela přímo na gynekologickém oddělení pařížské kliniky Tenon.

Návrat po letech
Po osmnácti letech se letos do Ji.hlavy vrací japonská režisérka Naomi Kawaseová. Mimo jiné tu povede mistrovské kurzy. V nich bude prezentovat svoji tvůrčí metodu, v níž nejsou důležitými postavami filmů pouze lidé, ale i prostředí – scény.

Podle M. Hovorky patří Kawaseová přes tři dekády k nejvýraznějším asijským filmařkám, její dokumentární i hrané filmy se vyznačují osobitou poetikou, její tvorba vyniká empatickým zobrazením ženských hrdinek a jejich témat. 

V roce 2005 převzala Kawaseová v Jihlavě Cenu za přínos kinematografii. Jak uvádějí organizátoři MFDF, velkou cenu poroty a zlatou kameru si odvezla rovněž z festivalu v Cannes, a to za svůj první hraný film Suzaku. V Cannes také dvakrát zasedla v porotě, např. po boku Stevena Spielberga. 

Ji.hlava letos představí její dokumentární i hranou tvorbu. Mimo jiné hraný film Utiš vodu (2014), který sama filmařka řadí mezi své tři nejlepší snímky. Na japonském ostrově v něm dvojice teenagerů dospívá prostřednictvím mystického nálezu utonulého těla.

Promítnut bude také autorčin dokument Oficiální film olympijských her v Tokiu 2020. Ředitel MFDF jej vnímá jako „vtahující podívanou vycházející z tradic japonské kultury.“

Olympijskému tématu se z jiného úhlu pohledu věnuje také jeden z nových českých dokumentů letošní Ji.hlavy. Česko-japonská dokumentaristka Haruna Honcoopová ve svém snímku Olympijský mezičas mapuje olympijskou výstavbu v Pekingu, Tokiu a Paříži a její osudy po skončení her. 

Film bude uveden v soutěžní sekci domácích dokumentů Česká radost. Ta nabídne např. i snímek Jiříkovo vidění režisérky Marty Kovářové, která formou živého deníku zachycuje boj svého otce za klimatickou spravedlnost. 

Festivalový hit z kouřové sauny
V kouřové sauně, kde se hrdinky vyrovnávají s životními strachy, traumaty i vztahy, se odehrává film Sestry z kouřové sauny estonské režisérky Anny Hints. 
Tento její debut uvedl letos prestižní festival Sundance a jak dodávají jihlavští organizátoři, od té doby patří k festivalovým hitům. Po uvedení v Ji.hlavě vstoupí film také do české distribuce. „Cennou ženu z vás udělá teprve to, že zaujmete muže,“ zazní mimo jiné v tomto snímku. 

Téma stárnutí otevírá Snímek Vika! polské režisérky a investigativní novinářky Agniezsky Zwiefky. Jeho hrdinkou je pětaosmdesátiletá polská DJka Vika, která dokáže roztančit davy, aktivně vystupuje proti stereotypům spojeným se stářím a navzdory společenským normám se snaží žít naplno. Zároveň se vyrovnává s tím, že uvnitř svého bytu je osamělou vdovou.

Snímek Sedm zim v Teheránu německé režisérky Steffi Niederzoll připomene případ Íránky Reyhaneh Jabbari, která byla v devatenácti letech odsouzena k trestu smrti za zabití muže, jenž se ji pokusil znásilnit. Když pak měla možnost vyhnout se popravě, pokud odvolá obvinění vůči násilníkovi – neudělala to. „Snímek si odvezl ocenění například z festivalu v Berlíně nebo dánského CPH:DOX,“ dodávají pořadatelé jihlavského festivalu.  

Diskuze k článku