Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Milí čtenáři, jmenuji se Rozárka a jsem velice zvídavá holčička, která se ráda učí novým činnostem a dovednostem… Tak začíná knížka S Rozárkou za štěstím, kterou napsala Lucie Strnadová ze Štok na Havlíčkobrodsku.

Jak sama autorka říká, tato knížka je pro ni velmi osobní záležitostí. „Celý nápad vznikl, když jsem jednou večer četla se svou dcerou knihu a pomyslela jsem na to, jak by bylo skvělé psát knihy na určitá témata (osobní rozvoj), kterými se s manželem zabýváme,“ vysvětluje, jak vznikl nápad na knihu.

„Hlavou se mi začaly honit myšlenky, jak tyto informace zprostředkovat právě dětem a zároveň i dospělým či začátečníkům v jednodušší podobě, kteří by se chtěli tímto směrem vzdělávat.“

Co bylo dřív? Chuť napsat knihu pro děti, nebo inspirovat děti, jak „jít za štěstím“?

„Jako první byla myšlenka číst s dětmi skvělé knihy a motivace vydat knihu byla: ´Kdyby si jeden jediný člověk přečetl mou knihu a ta mu v životě pomohla najít štěstí, stojí za to ji vydat!´ Tedy první byla chuť dát příležitost čtenářům najít svoje štěstí,“ odpovídá na dotaz.

Jak dále vypráví, v té době měli doma roční dceru, takže psaní do šuplíku bylo pro ni velkým zpestřením a zároveň také v té době možným splněním si svého snu.

Knížka vypráví o Rozárce, která poslouchá příběh o krásné zahradě, v níž stařík hledá cestu, jak být šťastný. Rozárce se příběh zalíbí a chce znát jednotlivé kroky, které vedou k vybudování svého vlastního krásného místa a tím i svého štěstí. Na cestě ji provází děda s dlouholetými zahradnickými zkušenostmi a rodiče, které zahradničení propojují s myslí.

V deseti kapitolách od krásné zahrady a jak být sám sobě architektem, přes vlídné či nevlídné myšlenky, až po péči o mysl nebo neúspěch, který je vlastně přítelem, se děti didakticky dočtou, jak si vhodně uspořádat svou mysl-život. V podkapitolkách Zapamatuj si, Rozárko je pak shrnutí určité oblasti.

Jak autorka Lucie Strnadová zmínila, knížka je tematicky hodně spojena s manželovou profesí kouče – jak pracovat sám na sobě. Nakolik jí s knihou pomáhal? „Bez mého manžela by kniha NIKDY nevznikla!“ odpovídá s úsměvem jednoznačně.

„Můj manžel je výjimečný muž a já bych bez něj nemohla kráčet po této krásné cestě a plnit si svoje sny. Manžel udává směr a já jsem pohon celého projektu. Vzájemně se doplňujeme a přicházíme na to krásné, co je v knize obsažené.“

Na knížce však „spolupracovaly“ i jejich děti, protože oba s nimi diskutovali a probírali různá témata.

V dětské knížce jsou velmi důležité obrázky. Jak vybírali ilustrátorku? Vlastně jednoduše, protože s nápadem přišla jejich prostřední dcera.

„Je to maminka její spolužačky a přemlouvala mě, abych jí oslovila. Bydlí nedaleko nás, a jakmile jsem jí řekla o našem projektu, ihned se do něj zamilovala a souhlasila,“ říká paní Lucie a dodává, že je to výjimečná žena a je jí velkou ctí s ní spolupracovat.

„Je to další člen v našem týmu, bez kterého by Rozárka nevznikla. Vdechla Rozárce podobu a pomohla mi v mnoha ohledech si splnit svůj sen,“ konstatuje.

Jaké je nyní veliké přání autorky? Aby se knížka se všemi svými myšlenkami dostala do škol, kde by ji četli a diskutovali o ní.

Závěrem Lucie Strnadová dodává: „Jako milovnice knih jsem vždy měla uložené v mysli, jak by bylo krásné být jednou autorkou vlastní knihy.“ Toto přání se jí již vyplnilo.

Diskuze k článku