Reklama
Dnes je úterý 27.10.2020     svátek má Šarlota / Zoe

Devadesát let jednoho života

ZDENĚK GEIST byl ministrem obrany České republiky vyznamenán vojenským resortním vyznamenáním „Záslužný kříž“ III, dále Krajem Vysočina i městem Jihlavou. Foto: archiv –zg-
ZDENĚK GEIST byl ministrem obrany České republiky vyznamenán vojenským resortním vyznamenáním „Záslužný kříž“ III, dále Krajem Vysočina i městem Jihlavou. Foto: archiv –zg-

30.3.2020 Čtenáři píší/Komentáře (1), autor:
Zdeněk Geist, toho jména mladší

Podíváte-li se do očí člověku, který slaví své devadesáté narozeniny, uvidíte mnohé. Radost z výjimečné chvíle, možná i trochu melancholie a také něco, co v jiných očích neuvidíte. Živý odlesk téměř celého jednoho století.
Stefan Zweig kdysi napsal, že v životě každého člověka nevyhnutelně přijde doba, kdy sám v sobě znovu potkává bytost vlastního otce. Je-li tomu tak, pak právě u podobných výročí se nelze neptat, co všechno člověk – třeba vlastní otec - mohl, vlastně mnohdy spíš musel, za uplynulých devadesát let života v naší zemi zažít. 


Jistě mnohé, napadne každého spontánně. Ale kolik vlastně? Kolik konkrétních vzpomínek, zážitků, radostí i zklamání se za tím číslem devadesátých narozenin skrývá? Co všechno může jeden život devadesátiletého člověka v naší vlasti obsáhnout?
Někdo by řekl, že se stačí podívat do učebnic dějepisu. Ale komu je už devadesát (ale vlastně třeba i méně), ten dobře ví, kolikrát se během jednoho života takové učebnice přepisovaly. A jak…    
Jistě, osobní život žádného člověka nemůže zahrnout všechno, co se kdysi událo. Ale jako autentický portrét přece jen mnohé zobrazí. 


Co všechno tedy čekalo na muže, který se jako Zdeněk Geist v roce 1930 narodil do české rodiny četníka v zapadlé rusínské vesnici v samotném východním cípu masarykovské republiky? Jak trávil své narozeniny a životní výročí během dlouhého života?
Nejprve bezstarostné dětství v polozapomenutém kraji. Zjevná úcta místních obyvatel k otci, ale i k dalším Čechům, kteří na Slovensku představovali respektované úřady nového státu. 
A potom první ‚kulaté‘ narozeniny, ty desáté, prožité už za nacistické okupace v Telči, kam se rodina uchýlila po nuceném odchodu po vzniku Slovenského štátu. Krátce poté pak i neblaze proslulé kožené kabáty gestapa, které viděl zblízka při zatčení otce. A samozřejmě obavy o něj, když pak po léta přicházely jen příležitostné stručné zprávy z vězení v Prusku a Německu.


Ale i jiný strach, osobnější a přítomný. To, když se snažil zahlédnout otce ve vězení ještě v Jihlavě, v dnešní škole polytechnické a německý strážný ho rázně popadl za límec: „Wer bist du? Was machst du hier? Verschwinde, los!“ Takový zážitek už z mysli nevyprchá a bezstarostné dětství je pryč.
Nejistota a válečná nouze s potravinovými lístky v přídělovém systému. Ale i pozdější vzrušení z konce války a okupace. Revoluce, jak se tehdy květnovým událostem roku 1945 říkalo, znamenala osvobození vlasti i otce. A kromě toho i jiné zážitky - odcházející a přicházející armády, lákavá opuštěná vojenská technika v okolí Telče…


Potom pár radostnějších let. Ale dvacáté narozeniny prožité už s otcem opět čerstvě propuštěným z dalšího věznění, tentokrát v důsledku poúnorových změn roku 1948. A především s povolávacím rozkazem na vojnu u lopaty a krumpáče. Bez maturity, kterou už složit nesměl. Trest se tehdy zcela starozákonně přenášel z otců na syny. Zásadovost rodičů znamenala v té době v řadě případů poukázku na službu u „černých baronů“ a v dolech. Na několik nekonečných let, a to právě v období čerstvé dospělosti, kdy by člověk raději studoval nebo cestoval.


A pak? Lopata a krumpáč mu už zůstaly, jen svlékl uniformu s černými výložkami. Příští čtyři desítky let tak strávil v maringotce v odlehlých cípech celého Československa měřením hladiny vodních zdrojů. Těžká práce a nepohodlí, ale také setkání se zajímavými lidmi – nejprve s příslušníky pokořené předúnorové buržoazie, později zase s odstavenými budovateli socialismu s lidskou tváří po roce 1968.   
Čtyřicáté narozeniny velkou změnu nepřinesly. Naděje roku 1968 umožnila opožděnou maturitu; následovalo ale rozčarování po další okupaci země. Včetně neklidného přemítání ve vídeňském uprchlickém táboře, zda zůstat či se vrátit zpět. A po návratu do vlasti pak dvacet šedých let normalizace. 


Až svoji šedesátku slavil konečně v zemi, kde kádrový profil či odlišný politický názor nejsou už důvodem k represím a celoživotní šikaně. A teprve potom přišla možnost podílet se na veřejném životě, především ve svazu někdejších příslušníků Pomocných technických praporů, při besedách s mladými lidmi ve školách o minulosti či jako přísedící u soudu.  

 
A nyní tedy narozeniny devadesáté. Kolik různých názvů nesly mezitím ulice a náměstí (nejen) našeho města za ta desetiletí? Kolik soch zde padlo a bylo slavnostně vztyčeno? A kolik států změnilo mezitím své hranice, kolik jich zaniklo a znovu vzniklo?  Tolik změn od doby, kdy se dnešní devadesátník jako malý chlapec dozvídal o světě a cizích zemích hlavně z vyprávění svého otce o frontových zážitcích na italské Piavě nebo v tyrolských Alpách za tzv. Velké války. 
Má-li člověk ve své rodině, jako třeba pisatel těchto řádků, takto letité rodiče, dostalo se mu zvláštního daru. Totiž možnosti podívat se jim do očí a zamyslet se. A také porovnat jejich devadesát let se svou vlastní (kratší) zkušeností a prožitky. Jaké byly ty jejich a jaké jsou naše? Lepší? A jsou-li opravdu lepší, pak je to nemalou měrou i jejich zásluhou. A i takové uvědomění patří k oslavě podobných narozenin. 
Život lze pochopit jedině, ohlédneme-li se nazpět, ale žít ho musíme s pohledem upřeným vpřed, jak praví filozofická moudrost. Přeji Ti tedy, můj milý otče, abys na to, co bylo, myslel hlavně v dobrém a těšil se z toho, co ještě přijde. A k tomu bystrý úsudek a pevný, klidný krok na cestě k příští oslavě, tentokrát již Tvého vlastního století.  
 

Diskuze k článku

Nový komentář

S úctou a díkem přečetl:
Zdeněk Gryc
 
Zdeněk | 2020-03-30 08:20:14 | Reagovat
Napište i vy, svůj vlastní článek - formulář ZDE
Reklama
05.08.2020 Čtenáři píšíHistorie mu byla nade vše! K úmrtí jihlavského archiváře PhDr. Karla Křesadla

Středa 29. července se zapsala černým písmem do historie jihlavského archivnictví, neboť se k nám dostala zpráva, že téhož dne dopoledne zemřel ve věku 75 let bývalý ředitel Státního ...

Komentáře (0)
04.08.2020 Čtenáři píšíPrázdniny v jihlavském dětském domově

V průběhu prázdnin se snažíme, aby co nejvíce dětí alespoň na nějaký čas navštívilo svoji rodinu. Ne vždy se nám to podaří a řada našich dětí ani nemá koho navštívit. Naopak – ...

Komentáře (0)
03.08.2020 Čtenáři píšíDětský domov v Jihlavě bude mít novou školu a rodinnou skupinu

Od září 2020 dojde k jedné z nejvýraznějších změn při rozvoji Dětského domova v Jihlavě zřízením nové základní školy a rodinné skupiny v centru města v budově Matky Boží 15, kterou ...

Komentáře (0)
15.07.2020 Čtenáři píšíOd masopustu, koronaviru k růženské pouti

Masopust skončil Popeleční středou, přichází čtyřicetidenní půst do Velikonoční neděle. I když pan farář v růženském kostele zakryl obraz svaté Máří Magdaleny nad hlavním oltářem ...

Komentáře (0)
08.07.2020 Čtenáři píšíSmrtelný úsek dálnice D1 Devět křížů

Úsek dálnice D1, kde se nachází motorest Devět křížů, je místem, kde dochází ročně k mnoha dopravním nehodám a v nepřehlédnutelném počtu případů bohužel smrtelným. Velký počet ...

Komentáře (0)
03.07.2020 Čtenáři píšíRozloučení s malými předškoláky z naší mateřské školy v Kamenici

JAKO OLYMPIONICI. V pátek 26. 6. se v tělocvičně ZŠ Kamenice loučilo s mateřskou školou 22 předškoláků. Letošní loučení probíhalo ve sportovním duchu olympijských her. Pět barevných ...

Komentáře (0)
01.07.2020 Čtenáři píšíAbsolutorium farmaceutických asistentů

Ve dnech 15. až 23. 6. probíhalo na Vyšší odborné škole zdravotnické FARMEKO v Jihlavě absolutorium studentů závěrečných ročníků studujících obor Diplomovaný farmaceutický asistent. ...

Komentáře (0)
25.06.2020 Čtenáři píšíTřicet let naivity

Před 30 lety, částečně rozčílení zásahem režimu proti našim dětem na Národní, částečně zmanipulováni, částečně podvedeni, částečně v euforii z nečekané možnosti získání ...

Komentáře (14)
24.06.2020 Čtenáři píšíNáhrobek židovské dívenky je zpět

Náhrobek židovské dívky Šlime Schnitzer nalezený v ulici Vrchlického v Havlíčkově Brodě novým majitelem nemovitosti Martinem Křížem byl koncem května roku 2020 navrácen na židovský hřbitov ...

Komentáře (0)
22.06.2020 Čtenáři píšíČerná cesta, Jiřího z Poděbrad

Málem jsem zapomněl, jak se touto cestou jezdí. Kde je problém s užíváním této komunikace? Již několik měsíců, snad i roků, tato cesta není průjezdná pro normální řidiče. Ptám se, ...

Komentáře (0)
22.06.2020 Čtenáři píšíČasem jsme pochopili, že učitel byl náš vzor

„Čím je člověk starší - tím více se snaží vzpomínat na své mládí a školní léta,“ začíná svůj dopis zaslaný Jihlavským listům paní Eva Hubená z Jihlavy. A v následujících ...

Komentáře (1)
18.06.2020 Čtenáři píšíNa životě obyvatel Bedřichova záleží

Víte, kolik profesionálů na světě se dnes zabývá výzkumem rakoviny? Odhaduje se, že to bude asi 500 000 lékařů, biologů, chemiků, laborantů. Polovina obyvatel Prahy dnem i nocí přemýšlí ...

Komentáře (1)

Reklama
© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. Výroba www stránek a eshopů
S-Rank (www.seznam.cz) www.i-asap.net