Reklama
Dnes je pondělí 13.07.2020     svátek má Markéta

Devadesát let jednoho života

ZDENĚK GEIST byl ministrem obrany České republiky vyznamenán vojenským resortním vyznamenáním „Záslužný kříž“ III, dále Krajem Vysočina i městem Jihlavou. Foto: archiv –zg-
ZDENĚK GEIST byl ministrem obrany České republiky vyznamenán vojenským resortním vyznamenáním „Záslužný kříž“ III, dále Krajem Vysočina i městem Jihlavou. Foto: archiv –zg-

30.3.2020 Čtenáři píší/Komentáře (1), autor:
Zdeněk Geist, toho jména mladší

Podíváte-li se do očí člověku, který slaví své devadesáté narozeniny, uvidíte mnohé. Radost z výjimečné chvíle, možná i trochu melancholie a také něco, co v jiných očích neuvidíte. Živý odlesk téměř celého jednoho století.
Stefan Zweig kdysi napsal, že v životě každého člověka nevyhnutelně přijde doba, kdy sám v sobě znovu potkává bytost vlastního otce. Je-li tomu tak, pak právě u podobných výročí se nelze neptat, co všechno člověk – třeba vlastní otec - mohl, vlastně mnohdy spíš musel, za uplynulých devadesát let života v naší zemi zažít. 


Jistě mnohé, napadne každého spontánně. Ale kolik vlastně? Kolik konkrétních vzpomínek, zážitků, radostí i zklamání se za tím číslem devadesátých narozenin skrývá? Co všechno může jeden život devadesátiletého člověka v naší vlasti obsáhnout?
Někdo by řekl, že se stačí podívat do učebnic dějepisu. Ale komu je už devadesát (ale vlastně třeba i méně), ten dobře ví, kolikrát se během jednoho života takové učebnice přepisovaly. A jak…    
Jistě, osobní život žádného člověka nemůže zahrnout všechno, co se kdysi událo. Ale jako autentický portrét přece jen mnohé zobrazí. 


Co všechno tedy čekalo na muže, který se jako Zdeněk Geist v roce 1930 narodil do české rodiny četníka v zapadlé rusínské vesnici v samotném východním cípu masarykovské republiky? Jak trávil své narozeniny a životní výročí během dlouhého života?
Nejprve bezstarostné dětství v polozapomenutém kraji. Zjevná úcta místních obyvatel k otci, ale i k dalším Čechům, kteří na Slovensku představovali respektované úřady nového státu. 
A potom první ‚kulaté‘ narozeniny, ty desáté, prožité už za nacistické okupace v Telči, kam se rodina uchýlila po nuceném odchodu po vzniku Slovenského štátu. Krátce poté pak i neblaze proslulé kožené kabáty gestapa, které viděl zblízka při zatčení otce. A samozřejmě obavy o něj, když pak po léta přicházely jen příležitostné stručné zprávy z vězení v Prusku a Německu.


Ale i jiný strach, osobnější a přítomný. To, když se snažil zahlédnout otce ve vězení ještě v Jihlavě, v dnešní škole polytechnické a německý strážný ho rázně popadl za límec: „Wer bist du? Was machst du hier? Verschwinde, los!“ Takový zážitek už z mysli nevyprchá a bezstarostné dětství je pryč.
Nejistota a válečná nouze s potravinovými lístky v přídělovém systému. Ale i pozdější vzrušení z konce války a okupace. Revoluce, jak se tehdy květnovým událostem roku 1945 říkalo, znamenala osvobození vlasti i otce. A kromě toho i jiné zážitky - odcházející a přicházející armády, lákavá opuštěná vojenská technika v okolí Telče…


Potom pár radostnějších let. Ale dvacáté narozeniny prožité už s otcem opět čerstvě propuštěným z dalšího věznění, tentokrát v důsledku poúnorových změn roku 1948. A především s povolávacím rozkazem na vojnu u lopaty a krumpáče. Bez maturity, kterou už složit nesměl. Trest se tehdy zcela starozákonně přenášel z otců na syny. Zásadovost rodičů znamenala v té době v řadě případů poukázku na službu u „černých baronů“ a v dolech. Na několik nekonečných let, a to právě v období čerstvé dospělosti, kdy by člověk raději studoval nebo cestoval.


A pak? Lopata a krumpáč mu už zůstaly, jen svlékl uniformu s černými výložkami. Příští čtyři desítky let tak strávil v maringotce v odlehlých cípech celého Československa měřením hladiny vodních zdrojů. Těžká práce a nepohodlí, ale také setkání se zajímavými lidmi – nejprve s příslušníky pokořené předúnorové buržoazie, později zase s odstavenými budovateli socialismu s lidskou tváří po roce 1968.   
Čtyřicáté narozeniny velkou změnu nepřinesly. Naděje roku 1968 umožnila opožděnou maturitu; následovalo ale rozčarování po další okupaci země. Včetně neklidného přemítání ve vídeňském uprchlickém táboře, zda zůstat či se vrátit zpět. A po návratu do vlasti pak dvacet šedých let normalizace. 


Až svoji šedesátku slavil konečně v zemi, kde kádrový profil či odlišný politický názor nejsou už důvodem k represím a celoživotní šikaně. A teprve potom přišla možnost podílet se na veřejném životě, především ve svazu někdejších příslušníků Pomocných technických praporů, při besedách s mladými lidmi ve školách o minulosti či jako přísedící u soudu.  

 
A nyní tedy narozeniny devadesáté. Kolik různých názvů nesly mezitím ulice a náměstí (nejen) našeho města za ta desetiletí? Kolik soch zde padlo a bylo slavnostně vztyčeno? A kolik států změnilo mezitím své hranice, kolik jich zaniklo a znovu vzniklo?  Tolik změn od doby, kdy se dnešní devadesátník jako malý chlapec dozvídal o světě a cizích zemích hlavně z vyprávění svého otce o frontových zážitcích na italské Piavě nebo v tyrolských Alpách za tzv. Velké války. 
Má-li člověk ve své rodině, jako třeba pisatel těchto řádků, takto letité rodiče, dostalo se mu zvláštního daru. Totiž možnosti podívat se jim do očí a zamyslet se. A také porovnat jejich devadesát let se svou vlastní (kratší) zkušeností a prožitky. Jaké byly ty jejich a jaké jsou naše? Lepší? A jsou-li opravdu lepší, pak je to nemalou měrou i jejich zásluhou. A i takové uvědomění patří k oslavě podobných narozenin. 
Život lze pochopit jedině, ohlédneme-li se nazpět, ale žít ho musíme s pohledem upřeným vpřed, jak praví filozofická moudrost. Přeji Ti tedy, můj milý otče, abys na to, co bylo, myslel hlavně v dobrém a těšil se z toho, co ještě přijde. A k tomu bystrý úsudek a pevný, klidný krok na cestě k příští oslavě, tentokrát již Tvého vlastního století.  
 

Diskuze k článku

Nový komentář

S úctou a díkem přečetl:
Zdeněk Gryc
 
Zdeněk | 2020-03-30 08:20:14 | Reagovat
Napište i vy, svůj vlastní článek - formulář ZDE
Reklama
29.04.2020 Čtenáři píšíDěti ze ZŠ a MŠ Cejle děkují zdravotním sestřičkám a hasičům

Originálním způsobem vyjádřily velké poděkování zdravotním sestřičkám a hasičům, za jejich práci, děti z mateřské školy v Cejli. Vytvořily pro ně totiž velmi zdařilé návrhy roušek ...

Komentáře (0)
22.04.2020 Čtenáři píšíSpolupráce je soutěž v lidství

Ceny, medaile a poháry, už od mala jsme vychováváni soutěžit a být lepší než ten druhý. Lepší, silnější, rychlejší. Soutěžíme a poměřujeme svoje výkony s druhými lidmi. Soutěžíme ...

Komentáře (1)
16.04.2020 Čtenáři píšíMám velkou radost! Podařilo se Musimesipomahatvjihlavě

Že se to v době karantény nehodí? Právě že naopak. Já byla nejdřív hrozně smutná. A vzteklá. Jenže na vir se můžete vztekat a má to úplně stejnej efekt, jak když se vztekáte na vládu. ...

Komentáře (0)
15.04.2020 Čtenáři píšíKoronavir 

Malý bacil koronavir, dumá, koho by nakazil, je tak sám v tom Božím světě, kde při jaru všechno kvete. Vida, na lavičce děda sedí, do zeleně parku se zálibou hledí, už si vybral ...

Komentáře (0)
13.04.2020 Čtenáři píšíVelikonoční dopis křesťanům 2020: Smrt nemůže s Kristovými učedníky naložit jako s kořistí…

„Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem mrtvých i živých“. Ř 14,9. Pandemie koronaviru Covid-19 změnila navyklý způsob života naší planety. Vylidněná města, zavřené školy, ...

Komentáře (3)
01.04.2020 Čtenáři píšíKoronavirus – výzva k obrácení

Vojtěch Kodet Když jsme letos vstupovali do doby postní, nikdo z nás netušil, jak bude jiná oproti předešlým. Každoročně si křesťané kladou otázky, jak tuto dobu dobře prožít, ...

Komentáře (2)
31.03.2020 Čtenáři píšíPohřebnictví ve světle opatření vlády v době nouzového stavu

S ohledem na trvající opatření vlády v době nouzového stavu vyhlášeného z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, ...

Komentáře (0)
30.03.2020 Čtenáři píšíDevadesát let jednoho života

Podíváte-li se do očí člověku, který slaví své devadesáté narozeniny, uvidíte mnohé. Radost z výjimečné chvíle, možná i trochu melancholie a také něco, co v jiných očích neuvidíte. ...

Komentáře (1)
27.03.2020 Čtenáři píšíJe třeba přejít od keců k činům

Jinak nejde tuto invazi nazvat. Svět prochází mnoha drastickými změnami. Jedny se nás „netýkají“, protože jsou, jako by daleko od nás, ale hranice jsou jen pomyslné. Něčemu se bránit ...

Komentáře (1)
25.03.2020 Čtenáři píšíZa Královnou swingu Evou Pilarovou

V sobotních ranních hodinách, 14. 3., nás zastihla smutná zpráva. Po vleklých zdravotních problémech nás a hudební svět opustila Eva Pilarová (+80). Legendární zpěvačka zemřela v sobotu ...

Komentáře (0)
23.03.2020 Čtenáři píšíStomatologie v čase epidemie

Obracím v ruce včerejší dárek od pana ministra, respirátor KN95. Typický no name, bez ventilu, prostě Čína. Máme jich osm, takže se sestrou na čtyři dny. Možná jste to slyšeli: rizikové ...

Komentáře (2)
18.03.2020 Čtenáři píšíPohádková babička čte ve školce ve Velkém Beranově

Propojování generací je v dnešní době velmi oblíbenou a žádanou záležitostí. Proto jsme velmi rádi, že od nového roku k nám do školky začala chodit „Pohádková babička“ číst dětem ...

Komentáře (0)

Reklama
© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I
S-Rank (www.seznam.cz) www.i-asap.net