Reklama
Dnes je úterý 02.06.2020     svátek má Jarmil

Devadesát let jednoho života

ZDENĚK GEIST byl ministrem obrany České republiky vyznamenán vojenským resortním vyznamenáním „Záslužný kříž“ III, dále Krajem Vysočina i městem Jihlavou. Foto: archiv –zg-
ZDENĚK GEIST byl ministrem obrany České republiky vyznamenán vojenským resortním vyznamenáním „Záslužný kříž“ III, dále Krajem Vysočina i městem Jihlavou. Foto: archiv –zg-

30.3.2020 Čtenáři píší/Komentáře (1), autor:
Zdeněk Geist, toho jména mladší

Podíváte-li se do očí člověku, který slaví své devadesáté narozeniny, uvidíte mnohé. Radost z výjimečné chvíle, možná i trochu melancholie a také něco, co v jiných očích neuvidíte. Živý odlesk téměř celého jednoho století.
Stefan Zweig kdysi napsal, že v životě každého člověka nevyhnutelně přijde doba, kdy sám v sobě znovu potkává bytost vlastního otce. Je-li tomu tak, pak právě u podobných výročí se nelze neptat, co všechno člověk – třeba vlastní otec - mohl, vlastně mnohdy spíš musel, za uplynulých devadesát let života v naší zemi zažít. 


Jistě mnohé, napadne každého spontánně. Ale kolik vlastně? Kolik konkrétních vzpomínek, zážitků, radostí i zklamání se za tím číslem devadesátých narozenin skrývá? Co všechno může jeden život devadesátiletého člověka v naší vlasti obsáhnout?
Někdo by řekl, že se stačí podívat do učebnic dějepisu. Ale komu je už devadesát (ale vlastně třeba i méně), ten dobře ví, kolikrát se během jednoho života takové učebnice přepisovaly. A jak…    
Jistě, osobní život žádného člověka nemůže zahrnout všechno, co se kdysi událo. Ale jako autentický portrét přece jen mnohé zobrazí. 


Co všechno tedy čekalo na muže, který se jako Zdeněk Geist v roce 1930 narodil do české rodiny četníka v zapadlé rusínské vesnici v samotném východním cípu masarykovské republiky? Jak trávil své narozeniny a životní výročí během dlouhého života?
Nejprve bezstarostné dětství v polozapomenutém kraji. Zjevná úcta místních obyvatel k otci, ale i k dalším Čechům, kteří na Slovensku představovali respektované úřady nového státu. 
A potom první ‚kulaté‘ narozeniny, ty desáté, prožité už za nacistické okupace v Telči, kam se rodina uchýlila po nuceném odchodu po vzniku Slovenského štátu. Krátce poté pak i neblaze proslulé kožené kabáty gestapa, které viděl zblízka při zatčení otce. A samozřejmě obavy o něj, když pak po léta přicházely jen příležitostné stručné zprávy z vězení v Prusku a Německu.


Ale i jiný strach, osobnější a přítomný. To, když se snažil zahlédnout otce ve vězení ještě v Jihlavě, v dnešní škole polytechnické a německý strážný ho rázně popadl za límec: „Wer bist du? Was machst du hier? Verschwinde, los!“ Takový zážitek už z mysli nevyprchá a bezstarostné dětství je pryč.
Nejistota a válečná nouze s potravinovými lístky v přídělovém systému. Ale i pozdější vzrušení z konce války a okupace. Revoluce, jak se tehdy květnovým událostem roku 1945 říkalo, znamenala osvobození vlasti i otce. A kromě toho i jiné zážitky - odcházející a přicházející armády, lákavá opuštěná vojenská technika v okolí Telče…


Potom pár radostnějších let. Ale dvacáté narozeniny prožité už s otcem opět čerstvě propuštěným z dalšího věznění, tentokrát v důsledku poúnorových změn roku 1948. A především s povolávacím rozkazem na vojnu u lopaty a krumpáče. Bez maturity, kterou už složit nesměl. Trest se tehdy zcela starozákonně přenášel z otců na syny. Zásadovost rodičů znamenala v té době v řadě případů poukázku na službu u „černých baronů“ a v dolech. Na několik nekonečných let, a to právě v období čerstvé dospělosti, kdy by člověk raději studoval nebo cestoval.


A pak? Lopata a krumpáč mu už zůstaly, jen svlékl uniformu s černými výložkami. Příští čtyři desítky let tak strávil v maringotce v odlehlých cípech celého Československa měřením hladiny vodních zdrojů. Těžká práce a nepohodlí, ale také setkání se zajímavými lidmi – nejprve s příslušníky pokořené předúnorové buržoazie, později zase s odstavenými budovateli socialismu s lidskou tváří po roce 1968.   
Čtyřicáté narozeniny velkou změnu nepřinesly. Naděje roku 1968 umožnila opožděnou maturitu; následovalo ale rozčarování po další okupaci země. Včetně neklidného přemítání ve vídeňském uprchlickém táboře, zda zůstat či se vrátit zpět. A po návratu do vlasti pak dvacet šedých let normalizace. 


Až svoji šedesátku slavil konečně v zemi, kde kádrový profil či odlišný politický názor nejsou už důvodem k represím a celoživotní šikaně. A teprve potom přišla možnost podílet se na veřejném životě, především ve svazu někdejších příslušníků Pomocných technických praporů, při besedách s mladými lidmi ve školách o minulosti či jako přísedící u soudu.  

 
A nyní tedy narozeniny devadesáté. Kolik různých názvů nesly mezitím ulice a náměstí (nejen) našeho města za ta desetiletí? Kolik soch zde padlo a bylo slavnostně vztyčeno? A kolik států změnilo mezitím své hranice, kolik jich zaniklo a znovu vzniklo?  Tolik změn od doby, kdy se dnešní devadesátník jako malý chlapec dozvídal o světě a cizích zemích hlavně z vyprávění svého otce o frontových zážitcích na italské Piavě nebo v tyrolských Alpách za tzv. Velké války. 
Má-li člověk ve své rodině, jako třeba pisatel těchto řádků, takto letité rodiče, dostalo se mu zvláštního daru. Totiž možnosti podívat se jim do očí a zamyslet se. A také porovnat jejich devadesát let se svou vlastní (kratší) zkušeností a prožitky. Jaké byly ty jejich a jaké jsou naše? Lepší? A jsou-li opravdu lepší, pak je to nemalou měrou i jejich zásluhou. A i takové uvědomění patří k oslavě podobných narozenin. 
Život lze pochopit jedině, ohlédneme-li se nazpět, ale žít ho musíme s pohledem upřeným vpřed, jak praví filozofická moudrost. Přeji Ti tedy, můj milý otče, abys na to, co bylo, myslel hlavně v dobrém a těšil se z toho, co ještě přijde. A k tomu bystrý úsudek a pevný, klidný krok na cestě k příští oslavě, tentokrát již Tvého vlastního století.  
 

Diskuze k článku

Nový komentář

S úctou a díkem přečetl:
Zdeněk Gryc
 
Zdeněk | 2020-03-30 08:20:14 | Reagovat
Napište i vy, svůj vlastní článek - formulář ZDE
Reklama
23.03.2020 Čtenáři píšíStomatologie v čase epidemie

Obracím v ruce včerejší dárek od pana ministra, respirátor KN95. Typický no name, bez ventilu, prostě Čína. Máme jich osm, takže se sestrou na čtyři dny. Možná jste to slyšeli: rizikové ...

Komentáře (2)
18.03.2020 Čtenáři píšíPohádková babička čte ve školce ve Velkém Beranově

Propojování generací je v dnešní době velmi oblíbenou a žádanou záležitostí. Proto jsme velmi rádi, že od nového roku k nám do školky začala chodit „Pohádková babička“ číst dětem ...

Komentáře (0)
05.03.2020 Čtenáři píšíCeloškolní projekt k médiím

V pátek 21. února připravila třída Praktické školy 1 pro ostatní žáky Základní školy speciální a Praktické školy Jihlava projekt Mediální výchova. Na jednotlivých stanovištích ...

Komentáře (0)
27.02.2020 Čtenáři píšíCesta ruského zlatého pokladu a našich legionářů

Letos, poslední únorovou sobotu, když Pražané vzbudili Horymíra a ten s vykartáčovaným Šemíkem skočil z Vyšehradu přes Vltavu a pádil k Neumětelům, přišla postní neděle, přezdívaná ...

Komentáře (0)
24.02.2020 Čtenáři píšíMasopust ve Stříteži

V sobotu 15. 2. 2020 se pod záštitou obce Střítež podařilo oživit zvyk masopustního průvodu. Sešlo se neuvěřitelných 50 masek. V doprovodu živé muziky se tančilo, hrálo na přání a hodovalo. ...

Komentáře (0)
13.02.2020 Čtenáři píšíPod hůrkou

Sobotní jitro. Víkend. Podle celotýdenního zvyku vstal i tentokrát brzo ráno. Nakrmil záhumenková zvířata a rychle do přírody. To bylo jeho. Něžně pohladil svou milou kozlici, nastartoval ...

Komentáře (0)
12.02.2020 Čtenáři píšíMasopust v Bezděčíně

Masopust v Bezděčíně byl veselý a barevný. Organizace průvodu se v sobotu 8. února ujal jako každoročně místní hasičský sbor. Nápadité masky prošly za příznivého počasí celou obec. ...

Komentáře (0)
10.02.2020 Čtenáři píší55 let po maturitě: O nemocech se nebavíme. Vyprávíme si o vnoučatech

Paní Jiřina Míčová z Jihlavy nám zaslala snímky ze srazu po 55 letech od maturity. Maturovala na SVVŠ v Třebíči v červnu roku 1964. Od té doby se spolužáci schází pravidelně. „Srazy ...

Komentáře (2)
03.02.2020 Čtenáři píšíPotřebujeme spíš zubaře

Možná nemám dostatek informaci a možná některým věcem nerozumím. Prosazování dopravních terminálů a ohromné náklady na jejich zřízení (a doufám, že změny nedopadnou jako nový systém ...

Komentáře (1)
30.01.2020 Čtenáři píšíProfesor Fuchs v Jihlavě

Právě vyšla kniha Vize modernosti visions of modernity - Rudolf Sandalo 1899–1980. Nabízí soubor fotografií dobové evropské architektury. Na stránce 443 této „mega“ publikace je dobová ...

Komentáře (8)
29.01.2020 Čtenáři píšíOtevřený dopis hejtmanovi a vedení kraje k systému veřejné dopravy

Vážený pane hejtmane, vážení, děkuji Vám za změny v systému veřejné dopravy, které jste zavedli od prosince loňského roku. Od té doby naše děti nestíhají oběd ve školní jídelně, ...

Komentáře (1)
22.01.2020 Čtenáři píšíHlubinné úložiště jaderných odpadů v České republice

Zastupitelstvo našeho města, stejně tak jako řada dalších zastupitelstev v České republice, zaujalo na svém zasedání 17. 12. 2019 odmítavý postoj k případnému umístění hlubinného úložiště ...

Komentáře (0)

Reklama
© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I
S-Rank (www.seznam.cz) www.i-asap.net