Reklama
Dnes je úterý 26.01.2021     svátek má Zora

Devadesát let jednoho života

ZDENĚK GEIST byl ministrem obrany České republiky vyznamenán vojenským resortním vyznamenáním „Záslužný kříž“ III, dále Krajem Vysočina i městem Jihlavou. Foto: archiv –zg-
ZDENĚK GEIST byl ministrem obrany České republiky vyznamenán vojenským resortním vyznamenáním „Záslužný kříž“ III, dále Krajem Vysočina i městem Jihlavou. Foto: archiv –zg-

30.3.2020 Čtenáři píší/Komentáře (1), autor:
Zdeněk Geist, toho jména mladší

Podíváte-li se do očí člověku, který slaví své devadesáté narozeniny, uvidíte mnohé. Radost z výjimečné chvíle, možná i trochu melancholie a také něco, co v jiných očích neuvidíte. Živý odlesk téměř celého jednoho století.
Stefan Zweig kdysi napsal, že v životě každého člověka nevyhnutelně přijde doba, kdy sám v sobě znovu potkává bytost vlastního otce. Je-li tomu tak, pak právě u podobných výročí se nelze neptat, co všechno člověk – třeba vlastní otec - mohl, vlastně mnohdy spíš musel, za uplynulých devadesát let života v naší zemi zažít. 


Jistě mnohé, napadne každého spontánně. Ale kolik vlastně? Kolik konkrétních vzpomínek, zážitků, radostí i zklamání se za tím číslem devadesátých narozenin skrývá? Co všechno může jeden život devadesátiletého člověka v naší vlasti obsáhnout?
Někdo by řekl, že se stačí podívat do učebnic dějepisu. Ale komu je už devadesát (ale vlastně třeba i méně), ten dobře ví, kolikrát se během jednoho života takové učebnice přepisovaly. A jak…    
Jistě, osobní život žádného člověka nemůže zahrnout všechno, co se kdysi událo. Ale jako autentický portrét přece jen mnohé zobrazí. 


Co všechno tedy čekalo na muže, který se jako Zdeněk Geist v roce 1930 narodil do české rodiny četníka v zapadlé rusínské vesnici v samotném východním cípu masarykovské republiky? Jak trávil své narozeniny a životní výročí během dlouhého života?
Nejprve bezstarostné dětství v polozapomenutém kraji. Zjevná úcta místních obyvatel k otci, ale i k dalším Čechům, kteří na Slovensku představovali respektované úřady nového státu. 
A potom první ‚kulaté‘ narozeniny, ty desáté, prožité už za nacistické okupace v Telči, kam se rodina uchýlila po nuceném odchodu po vzniku Slovenského štátu. Krátce poté pak i neblaze proslulé kožené kabáty gestapa, které viděl zblízka při zatčení otce. A samozřejmě obavy o něj, když pak po léta přicházely jen příležitostné stručné zprávy z vězení v Prusku a Německu.


Ale i jiný strach, osobnější a přítomný. To, když se snažil zahlédnout otce ve vězení ještě v Jihlavě, v dnešní škole polytechnické a německý strážný ho rázně popadl za límec: „Wer bist du? Was machst du hier? Verschwinde, los!“ Takový zážitek už z mysli nevyprchá a bezstarostné dětství je pryč.
Nejistota a válečná nouze s potravinovými lístky v přídělovém systému. Ale i pozdější vzrušení z konce války a okupace. Revoluce, jak se tehdy květnovým událostem roku 1945 říkalo, znamenala osvobození vlasti i otce. A kromě toho i jiné zážitky - odcházející a přicházející armády, lákavá opuštěná vojenská technika v okolí Telče…


Potom pár radostnějších let. Ale dvacáté narozeniny prožité už s otcem opět čerstvě propuštěným z dalšího věznění, tentokrát v důsledku poúnorových změn roku 1948. A především s povolávacím rozkazem na vojnu u lopaty a krumpáče. Bez maturity, kterou už složit nesměl. Trest se tehdy zcela starozákonně přenášel z otců na syny. Zásadovost rodičů znamenala v té době v řadě případů poukázku na službu u „černých baronů“ a v dolech. Na několik nekonečných let, a to právě v období čerstvé dospělosti, kdy by člověk raději studoval nebo cestoval.


A pak? Lopata a krumpáč mu už zůstaly, jen svlékl uniformu s černými výložkami. Příští čtyři desítky let tak strávil v maringotce v odlehlých cípech celého Československa měřením hladiny vodních zdrojů. Těžká práce a nepohodlí, ale také setkání se zajímavými lidmi – nejprve s příslušníky pokořené předúnorové buržoazie, později zase s odstavenými budovateli socialismu s lidskou tváří po roce 1968.   
Čtyřicáté narozeniny velkou změnu nepřinesly. Naděje roku 1968 umožnila opožděnou maturitu; následovalo ale rozčarování po další okupaci země. Včetně neklidného přemítání ve vídeňském uprchlickém táboře, zda zůstat či se vrátit zpět. A po návratu do vlasti pak dvacet šedých let normalizace. 


Až svoji šedesátku slavil konečně v zemi, kde kádrový profil či odlišný politický názor nejsou už důvodem k represím a celoživotní šikaně. A teprve potom přišla možnost podílet se na veřejném životě, především ve svazu někdejších příslušníků Pomocných technických praporů, při besedách s mladými lidmi ve školách o minulosti či jako přísedící u soudu.  

 
A nyní tedy narozeniny devadesáté. Kolik různých názvů nesly mezitím ulice a náměstí (nejen) našeho města za ta desetiletí? Kolik soch zde padlo a bylo slavnostně vztyčeno? A kolik států změnilo mezitím své hranice, kolik jich zaniklo a znovu vzniklo?  Tolik změn od doby, kdy se dnešní devadesátník jako malý chlapec dozvídal o světě a cizích zemích hlavně z vyprávění svého otce o frontových zážitcích na italské Piavě nebo v tyrolských Alpách za tzv. Velké války. 
Má-li člověk ve své rodině, jako třeba pisatel těchto řádků, takto letité rodiče, dostalo se mu zvláštního daru. Totiž možnosti podívat se jim do očí a zamyslet se. A také porovnat jejich devadesát let se svou vlastní (kratší) zkušeností a prožitky. Jaké byly ty jejich a jaké jsou naše? Lepší? A jsou-li opravdu lepší, pak je to nemalou měrou i jejich zásluhou. A i takové uvědomění patří k oslavě podobných narozenin. 
Život lze pochopit jedině, ohlédneme-li se nazpět, ale žít ho musíme s pohledem upřeným vpřed, jak praví filozofická moudrost. Přeji Ti tedy, můj milý otče, abys na to, co bylo, myslel hlavně v dobrém a těšil se z toho, co ještě přijde. A k tomu bystrý úsudek a pevný, klidný krok na cestě k příští oslavě, tentokrát již Tvého vlastního století.  
 

Diskuze k článku

Nový komentář

S úctou a díkem přečetl:
Zdeněk Gryc
 
Zdeněk | 2020-03-30 08:20:14 | Reagovat
Napište i vy, svůj vlastní článek - formulář ZDE
Reklama
02.12.2020 Čtenáři píšíNa Vysočinu, do Jihlavy a Polné, se K. Moučková ráda vracela

Dne 24. listopadu 2020 zemřela v Praze známá televizní hlasatelka Kamila Moučková, rodačka z Jihlavy. Po celý život také udržovala kontakty s Polnou, kde pobývala u svého dědečka a babičky ...

Komentáře (0)
15.11.2020 Čtenáři píšíAd 105. výročí narození I. Gablecha (JL 3.11.)

S brigádním generálem Imrichem Gablechem jsem se seznámil při výkonu funkce ředitele Krajského vojenského velitelství v Jihlavě, protože podpora a péče o druhoválečné veterány byla nejen ...

Komentáře (0)
12.11.2020 Čtenáři píšíCo se s tím dnešním světem děje?

Jako by nestačilo, že všude kolem nás v lesích likviduje stromy kůrovec a teď do toho ještě udeří vlna viru covid–19, kvůli kterému nemůžeme jít skoro ani ven. Nenapadlo vás někdy, ...

Komentáře (2)
11.11.2020 Čtenáři píšíPracovní povinnost budoucích praktických sester jihlavské zdravotnické školy

Dne 12. 10. 2020 přijala vláda ČR usnesení č. 1023, kterým byla uložena krizová opatření k zajištění poskytování zdravotních služeb poskytovateli zdravotních služeb a k zajištění ...

Komentáře (0)
05.11.2020 Čtenáři píší105. výročí narození I. Gablecha

Imrich Gablech se narodil se 4. 11. 1915 ve slovenské vesnici Hrachovište ležící nedaleko Nového Mesta nad Váhom. Okouzlila ho letadla. Jeho sen se začal naplňovat v květnu 1936 v rámci státní ...

Komentáře (0)
03.11.2020 Čtenáři píšíZkrátit prázdniny?

Trošku se zamýšlím nad našimi studujícími mládežníky. Jsou velmi často doma a ta domácí výuka je nedostačující. Neměli by se naši „odborníci“ už také zamyslet, pokud ten koronáč ...

Komentáře (1)
29.10.2020 Čtenáři píšíOhlédnutí za prázdninovými koncerty

Město Jihlava ve spolupráci s Karlem Paštykou letos už po­třinácté připravilo prázdninové promenádní koncerty dechových hudeb na Masarykově náměstí. Milovníci dechové hudby a prázdninoví ...

Komentáře (0)
26.10.2020 Čtenáři píšíOsobnost Nové Říše, která podstatně změnila její vzhled a chod, mjr. JUDr. Dana Čírtková

Paní Dana Čírtková se svým mužem Janem patří mezi lidi, kterým nikdy nemizí úsměv z tváře a jsou ochotni pro každého udělat první i poslední, o co je kdo požádá, a mnohdy ani žádat ...

Komentáře (0)
22.10.2020 Čtenáři píšíHoubové nadělení v lesíku

BEDLY. Na začátku října se členové rodiny Nejedlých vypravili do lesa obsekávat stromky. Jejich malá dcerka při té příležitosti našla parádní velké bedly. A jak si podzim užíváte ...

Komentáře (0)
15.10.2020 Čtenáři píšíVydařený Den prarodičů na Vysočině

Letos se poprvé v ČR slavil Den prarodičů. Iniciativa vznikla v roce 1997 v Itálii, v roce 2005 byl Den prarodičů schválen italským parlamentem a v současnosti jej slaví řada dalších evropských ...

Komentáře (0)
08.10.2020 Čtenáři píšíDruháci ze ZŠ Demlova získali přehled o dopravě v Jihlavě

Zvládli byste během jednoho dopoledne získat přehled o dopravě v Jihlavě? Druhákům ze ZŠ Demlova se to podařilo! Nejdříve se učili orientovat a číst v mapě Jihlavy. Pomocí krepového ...

Komentáře (0)
05.10.2020 Čtenáři píšíChodci versus cyklisté

Nedá mi nereagovat na diskuzi zmíněnou v Jihlavských novinách, týkající se tohoto tématu. V první řadě se přiznám, že jsem cyklista, chodec i řidič. Reagovat budu nezaujatě. (Doufám). Jsou ...

Komentáře (0)

Reklama
© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. Výroba www stránek a eshopů
S-Rank (www.seznam.cz) www.i-asap.net