V únoru letošního roku uplynou dva roky od vypuknutí války na Ukrajině. Pro řadu občanů už hrůzy, které tento konflikt přináší, díky dennímu zpravodajství zevšedněly a občan je unaven. Neskutečná pomoc občanů Česká republiky válečným uprchlíkům v počátcích války při útěku z postižené země se stává časem opakem, řadě občanů nyní tato pomoc vadí, nevyhovuje. 

V současné době žije v České republice asi 350.000 ukrajinských utečenců před válkou, převážně ženy s dětmi, v menšině mužská populace. Představa, že si sbalíme do „uzlíku“ to nejnutnější a budeme se posouvat do některé země v rámci EU, je pro většinu z nás těžko představitelná, ale může být realitou.. 

Po bezprecedentním porušení mezinárodního práva Ruskem, vstupem do cizí země bez zjevných důvodů, lze očekávat s ohledem na současnou mezinárodní situaci cokoliv. Svět je čím dál méně stabilnější, vliv Evropy ať už významem nebo ekonomicky slábne. To lze při vhodné konstelaci, nespokojenosti občanů, konspiračním teoriím a díky mediální válce využít. 

To je vhodná doba pro různé manipulátory, diktátory a vlastně vládu silné ruky. Bohužel, neuvědomujeme si, že Rusko se stále nevzdalo ztráty svých bývalých východních satelitů a ruský prezident stále sní o Velkém Rusku. Příkladem toho je současná válka na Ukrajině. 

Je s podivem, že takřka po dvou letech Rusko stále posílá do světa informace, že Rusko bylo ohroženo Ukrajinou, a v podstatě říká to, že válku rozpoutala Ukrajina. Ruský prezident, který dal rozkaz k rozpoutání největší a nejkrvavější války od druhé světové, se neustále ohrazuje vůči Ukrajině, nazývá občany této země fašisty a jakýkoliv protiútok v rámci vlastní obrany nazývá terorismem proti Rusku.  

Jak se tedy dívat v kontextu vyjádření Vladimíra Putina na biliónové škody na Ukrajině, mrtvé civilisty, filtrační tábory, mučení vězňů, únosy dětí do Ruska neznámo kam a zcela zničená města a vesnice, některé doslova srovnány se zemí. To je současná Ukrajina. 
Jak říká staré české přísloví „starého psa novým kouskům nenaučíš“, a proto nelze předpokládat, že režim, který je postaven na likvidaci základních lidských práv a svobod, tvrdé cenzuře, na lžích, překrucování faktů a demagogii se změní. 

Příkladem agrese na Ukrajině je „speciální vojenská operace“ která se nesmí v Rusku nazývat válkou. Za nedodržení tohoto nařízení hrozí v lepším případě finanční postih a v tom horším vězení. Připomíná to „bratrskou pomoc spřátelených armád“ v roce 1968 Československu, ve skutečnosti vzletně nazvanou okupaci. 

Nikomu z rozumně uvažujících lidí nemůže být jedno, že zcela zbytečně umírají lidé na obou stranách konfliktu, vznikají obrovské materiální škody, a lidé zažívají největší hrůzy od velké, 2. světové války. Jak prohlásil kdosi: „Žádná hranice nestojí za lidský život.“ 
Přesto, dnes v 21. století, v Evropě, jsme denně, takřka v přímém přenosu svědky krvavé války, hrůz a brutality, které válka přináší.  Nepěkný, smutný je pohled na mrtvé na obou stranách, nejenom vojáky, civilisty ale i bohužel ty nejmenší, děti.  

Je dobré připomenout si fakta, které si dnes ruský režim „ohýbá“ podle potřeby a ta jsou jednoznačná. Komunistický Sovětský svaz se rozpadl v roce 1991 na samostatné suverénní státy, mezi kterými byla i Ukrajina. To vše podepsáno a deklarováno mezinárodními smlouvami mezi oběma státy.  

Memorandum, podepsané nejvyššími představiteli Ruska a Ukrajiny v roce 1994 v Budapešti, za účasti USA a Velké Británie o likvidaci atomového arzenálu Ukrajiny, výměnou za celistvost a nedotknutelnost hranic Ukrajiny, tyto závazky mezinárodního práva jen potvrdily. Na straně Ukrajiny závazek úplného atomového odzbrojení splněn byl a bohužel na druhé straně se z mezinárodní smlouvy se stal pouhý cár papíru.
Základní porušení mezinárodních dohod mezi výše uvedenými státy nastalo v roce 2014 obsazením ukrajinského Krymu ruskými vojsky. „Prvním sankčním balíčkem EU“, který vyvrcholil v roce 2015, bylo podepsání mezinárodní smlouvy mezi tehdejším německým kancléřem Gerhardem Schröderem a prezidentem Vladimírem Putinem o výstavbě plynovodu Nord stream 2. 

S „jídlem roste chuť“ a po těchto „sankcích“ následovala už výše uvedená válka v roce 2022.  
A jaká je bilance „nového“ státu od vzniku Ruské federativní republiky v roce 1991? Tvrdé, brutální potlačení „nepokojů“ (války) v Podněstří, Abcházii, Čečně, Gruzii, Sýrii. To je výsledek „mírotvorce“, ruského imperia za 33 let od rozpadu Sovětského svazu.   

Svým způsobem je toto jednání ruského impéria důrazným varováním pro všechny státy, a to, co bylo nepředstavitelné, tedy válka v Evropě, je realita a ukazuje nevyzpytatelnost ruského režimu v čele s jejím hlavním představitelem, dnes mezinárodně stíhaným válečným zločincem, prezidentem Vladimírem Putinem.
 

Diskuze k článku