Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Na celkovém pojetí své jihlavské výstavy spolupracovala rodačka z Třebíče Karolína Kolbová s kurátorskou dvojicí Liborem Novotným a Annou Treterovou. „Instalace vznikala tak, aby vypadala co nejlépe. Možná i kvůli tomu, že jsme vlastně všichni tři umělci, tak jsme se ji snažili vytvořit jako nějaké celistvé umělecké dílo,“ popisovala při vernisáži kurátorský přístup Treterová. 

Galerijní prostor s obrazy (často větších formátů) dotváří dřevěná centrální konstrukce, anebo závěsný objekt nad schodištěm do suterénní zvukové galerie Igloo.   
„Hodně jsme o tom mluvily – ještě, než se tady Libor objevil, tak jsme s Aničkou instalovaly obrazy. Libor potom řešil celistvou instalaci v tom prostoru. Celé dva dny, co tady s námi byl, jsme to různě přesouvali, vymýšleli, a ke konci jsme došli k závěru, že je moc dobře, že uchopil tu instalaci v prostoru, protože kdybychom to dělaly s Aničkou my dvě, tak by to byl asi hodně velký chaos. On do toho vnesl takovou jako racionalitu a tvůrčí stopu,“ uvažovala Kolbová. 

Mladá malířka (* 1998), absolventka ateliéru malby na helenínské škole, letos uzavírá diplomovou prací své studium na Fakultě umění Ostravské univerzity, v ateliéru Malba II pod vedením Františka Kowolowského.
Její jihlavská výstava nese titul Crunchy invasive world, potrvá do 19. března. Kolbové tvorba se podle Treterové tváří být klasickou (malířskou a sochařskou), je ale ovlivňována i dalšími médii – digitální grafikou, videoartem a také žánrem filmu. Například snímkem Synecdoche, New York od Charlieho Kaufmana, ze kterého malířka přejala koncepci komplexního světa. 

„Inspirací jí jsou také blockbusterové snímky typu Duna či Mad Max. A stejně jako v těchto příkladech i svět autorčiných děl se nyní dostává do své postapokalyptické epochy,“ napsala k tvorbě Kolbové kurátorka.
Autorka podle ní svým aktuálním projektem zve diváka do fiktivního světa, vesmíru, který začala budovat v průběhu roku 2020. Vychází částečně z reality, ale pro motivy „nachází nové metaforní formy, které znázorňují vnitřní vlastnosti daných tělesných prvků, jejich ´náladu´ a rytmy. Tato živočišnost malby se pak promítá i do betonových objektů zvaných RUINS.“

Podle Novotného lze Kolbovou generačně popsat jako „příslušnici další vlny rozvíjející ženské umění, která již neřeší věci razantně, úderně a konfrontačně (tedy v podstatě maskulinně).“
Svoji ženskost podle kurátora malířka vnímá jako přirozenost, ne jako vymezení: „To jí umožňuje pracovat s náměty, které jsou viděny ryze ženskou optikou a využívat citlivost, která je odlišná od mužské, zároveň nemusí tolik čelit diktátu genderového očekávání a pracovat jen s ženskými postupy a atributy. Volí si média a techniku, které jsou obecně k dispozici v pluralitě současného umění.“

Diskuze k článku