Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Kolektiv pedagogů a studentů ateliéru Video-multimédia-performance Fakulty umění Ostravské Univerzity představuje v uličce Malá Lazebnická v centru Jihlavy současnou tvorbu tohoto ateliéru. V čele výtvarného tvůrčího kolektivu i výstavy stojí vedoucí ateliéru, jedenašedesátiletý malíř a performer Jiří Surůvka. Pro výstavu v galerii Nonstrop zpracoval téma války. 
Základ výstavy tvoří digitální koláže Jiřího Surůvky z cyklu Strůjci války (1997-2022). „V opozici stojí témata a problémy mladé generace, tak odlišné od zkušenosti svého učitele, a přesto v něčem navazující na jeho pesimismus, ironii a obavy o osud současného světa,“ charakterizuje generační dialog na výstavě kurátor Nonstropu Vít Kraus.  

Kolážím s motivem válek se Surůvka věnuje dlouhodobě. Jak už dříve zmínil, bylo impulzem ke vzniku cyklu Strůjci války jeho pobouření nad americkým časopisem z roku 1939, kde se mísily fotografie z válkou zasaženého Polska zachycující i hromady mrtvých těl s odlehčenými texty popisujícími, jak je možné hrát si s jídlem či skládat z tuřínu veselé obličeje. 
Surůvkovy kolážové tisky s absurdními výjevy s válečnou tematikou visí v uličce nad procházejícími chodci a v tématu výstavy reprezentují právě motiv války. Studenti pak do uličky doplnili téma míru v podobě instalace trojrozměrných předmětů, povětšinou s motivy květin. 

Ofinky a knírky 
Jak připomíná Vít Kraus, je Surůvka spoluzakladatelem výtvarné skupiny Přirození, která působila na přelomu 80. a 90. let minulého století a měla velký vliv na formování porevoluční ostravské výtvarné scény. 
Na jihlavské vernisáži Surůvka bavil publikum, když svým osobitým stylem vzpomněl na prapočátky své kolážové tvorby. To když kdysi na základní škole se spolužáky přilepovali ofinky a knírky ruským protagonistům v tehdejších časopisech: 
„Paní učitelka si vždycky půjčovala od žáků z první lavice časopis, když si ho zapomněla. A já jsem bohužel seděl v první lavici, protože jsem pořád vyrušoval, tak jsem tam byl pod dohledem. Vzala mi časopis, otevřela ho a vždycky udělala – jéžišmarjá, a práskla mi s ním zase o tu lavici. Kdo tu má nepokreslený časopis?“  

V Jihlavě vystavené tisky Surůvkových koláží, malované a dopracovávané ve photoshophu, vznikaly od roku 1997. Surůvka podle svých slov loni či předloni „přiklonoval“ ještě další tři nebo čtyři kousky do série, která už čítá asi deset položek. 
„Vytáhl jsem to, protože se mi to zdá zase aktuální. Tehdy to pro mě byla jen taková budoucí hrozba, jenže ta hrozba jistého armagedonu, nebo takových neveselých vyhlídek do budoucnosti, které jsem já jako bytostný pesimista měl už na začátku devadesátých let – demokracie, super, ale kdo ví, jak to dopadne, se jakoby pořád přibližuje,“ uvažoval na vernisáži Surůvka.   
Jak dodal, má naše doba bohužel jisté náznaky jakési přesmyčky v čase: „Teď už mi to začíná připomínat období studené války, nějakých padesátých let. Ideologie se vracejí, covid to ještě umocnil. Takže branná cvičení, občanská nauka, sáčky, pytlíky, plynová maska, tak jsme si to trénovali. A teď dva roky respirátory. Za chvíli bude kurz přežití v přírodě a podobné. To bylo nejdůležitější.“   

My jsme z obliga 
Lidstvo se podle poznání J. Surůvky vždy vymlouvá na nějakou třetí osobu: „Jakže Ježíš Kristus za nás trpěl, chudák, a tím to z nás smazal, že. My jsme ho nechali ukřižovat, on tam umřel a my teď jsme jakože z obliga.“ 
Na jedné ze Surůvkových rozměrných koláží háže Michelangelův Bůh – Otec z malby v Sixtinské kapli bomby – to my nic, to pánbůh. 
„To je jako ta přísloví – když Bůh dopustí, i motyka spustí, Vždycky je to zásah shůry. Vždycky my nic, my muzikanti. My za nic nemůžeme, a s tím, co se nám děje za zády, my nemáme nic společného. To ta vyšší síla, ta vyšší mocnost…,“ ironizoval Surůvka při jihlavské vernisáži naše postoje.

To ale podle něho není pravda: „Za všecko si můžeme sami. Proto taky výsledek mých performance bývá takový, že vám pomůžu tak, že to bude medvědí služba. Že prostě uvidíte sami, že nikdo za vás nic řešit nebude. Co si spískáte, to si vyžerete. A když to spíská někdo za vás, tak proto, že jste si ho zvolili. To je message hlavně pro studenty – volte obezřetně. Jenže tam není momentálně koho, že?“   

Křížová cesta „mezi kvitky“
Ulička Malá Lazebnická se podle ostravského výtvarníka (doplněna o jeho koláže) proměňuje ve svého druhu křížovou cestu, která tyto souvislosti pojmenovává. Chodci zde mohou absolvovat jakousi moralistickou procházku „mezi kvitky“.
„Ty obrázky vypadají jako ilustrace do nějaké dětské pohádky, když si člověk nevšimne některých detailů. Vždyť je to roztomilé…,“ poznamenal Vít Kraus. 

Jiří Surůvka v reakci připomněl osud výtvarníků šedesátých, sedmdesátých let, kteří v Rusku, ani u nás nemohli volně tvořit, a tak ilustrovali právě např. dětské knížky, anebo pracovali „do šuplíku“:   
„Já jsem měl to štěstí, že v těch devadesátých jsme nastupovali nejméně čtyři generace na scénu. O třicet let starší, o dvacet let starší, stejně staří a o deset let mladší. Teď tady budou skuhrat naši absolventi, že jich je tolik, že se nemůžou upíchnout. No tak já bych jim to přál ještě se potýkat se sedmdesátiletýma staříkama, šedesátiletýma staříkama, padesátiletýma staříkama, čtyřicetiletýma staříkama, třicetiletýma staříkama a dvacetiletýma konkurentama. Žádná generace to nemá jednoduchý, že, samozřejmě. Ale určitě to bude lepší. Nenapadá mě důvod, ale určitě,“ zamýšlel se v Jihlavě výtvarník a pedagog. 

„A zvu vás do Ostravy, abyste viděli, že jsou místa, kde je ještě menší cvrkot, než tady...,“ uzavřel Jiří Surůvka komentářem jihlavské reality vernisáž, které se účastnilo jen pár příchozích.  
Městem provozovaná Galerie Nonstrop prezentuje od roku 2017 v uličce v centru Jihlavy současné umění. Vznikla ve spolupráci radnice, Oblastní galerie Vysočiny a základní umělecké školy. Provozovatelem je město prostřednictvím příspěvkové organizace Brána Jihlavy. 

Zde realizované projekty bezprostředně reagují na genius loci místa a na otevřené povětrnostní podmínky. Výstava Jiří Surůvka a kolektiv - Válka a Mír potrvá do konce ledna 2023.

Diskuze k článku