Po příjezdu na odpočívadlo, vybudované před řehořovským lesem, nás druhá lesní cesta, opatřená závorou a vedoucí vpravo směrem k dálnici D1, asi po sto metrech přivede k pomníku velitele zdejšího partyzánského oddílu, nadporučíka Josefa Šrámka. 

Poslední dny života Josefa Šrámka popsal kronikář obce Meziříčko pan Oldřich Izdný. U mlynáře Josefa Zemana č. p. 38 a jeho bratra Jana Zemana č. p. 42 se nějaký čas ukrýval velitel odboje na Moravě generál Luža, který byl koncem války na udání zaskočen třemi českými četníky v hostinci Marie Němcové v Hřišti u Přibyslavi č. p. 55. Zde byl po krátkém boji se svým pobočníkem 2. října 1944 zastřelen. 

U Zemanů, kteří podporovali partyzánské hnutí, se nějaký čas také ukrýval velitel zdejší partyzánské jednotky nadporučík Josef Šrámek, rodák z Jihlavy. V poslední den války přijeli do Meziříčka na uštvaných koních jako osvoboditelé ruští kozáci. 

Ti začali v domech zabírat čerstvé koně. Když chtěli odvést koně i z domu Jana Zemana č. p. 42, tak se jim v tom konání snažil Josef Šrámek zabránit. Jeho počínání však kozáky posilněné lihem popudilo. Josef Šrámek byl zatčen a vyslýchán. 

Zdrhni, oni jsou všeho schopni!
Jelikož byl problém v komunikaci, přišel tlumočit Antonín Zeman z č. p. 29, který se stal za Velké války v Rusku českým legionářem a rusky tedy trochu uměl. Kozáci se na Antonína Zemana obořili, že je jeden z těch, co na Sibiři vraždili jejich soudruhy. 

Situace Josefa Šrámka se tím ještě zhoršila. Antonín Zeman nabádal Šrámka: „Na nic nečekej a zdrhni, oni jsou všeho schopni, já je dobře znám.“ 
Josef Šrámek se domníval, že se jako partyzán nemá čeho bát. O jeho osudu se asi rozhodlo, když řekl, že má velení ze západu. Sousedé naposledy viděli Josefa Šrámka v odpoledních hodinách, jak bosý v doprovodu několika kozáků vedl Zemanovy koně po cestě k Jihlavě. 

Když si o tři dny později mlynář Josef Jeřábek při cestě z Řehořova krátil cestu přes les do svého mlýna, našel v lese, který patřil mlynáři Zemanovi, zastřeleného Josefa Šrámka. 

Našel tam pohozené tělo vojáka a vlastence, který bojoval za poražení fašismu a toužil po svobodě. Ti, co mu měli svobodu přinést, mu přinesli smrt, a to vlastně již dva dny po skončení války. 

V místech, kde byl Josef Šrámek zastřelen, nechali jeho bojoví kamarádi v srpnu roku 1945 postavit pomník, který navštěvovali a udržovali. K pomníku nosili květiny a na pomník kladli cigarety „Partyzánky.“ Josef Šrámek byl asi náruživý kuřák. Nadporučík Josef Šrámek je pochován na ústředním hřbitově v Jihlavě. Čest jeho památce.

O nehodě psali v Mährischer Grenzbote
Uprostřed asi jeden kilometr dlouhé rovné silnice č. 602 k Jihlavě, mezi dnes kůrovcem poškozenými lesy, je pod krajnicí po levé straně silnice pomník zemřelého Ladislava Černého, který tragicky zahynul při autonehodě. 

Ladislav Černý se narodil 14. května 1920 v Červeném Kříži u Jihlavy. Byl jediným synem a také jediným dítětem zedníka Štěpána Černého, rodáka z Častalovic, okres Moravské Budějovice. Jeho maminkou byla Terezie rozená Tomendalová z Červeného Kříže č. 56. Ladislavovi rodiče byli oddáni 9. června 1918. 

Ladislav vyrůstal bez otce, který na sčítacím operátu (používané při sčítání lidu – pozn. red.) v roce 1921 již není uveden. Maminka Terezie je uvedena jako vdova. Ladislavův otec Štěpán byl za Velké války zajatcem v Rusku. Je možné, že se z války vrátil s podlomeným zdravím, které mohlo být příčinnou jeho brzkého úmrtí.

O havárii Ladislava Černého je zaznamenáno v pamětní knize Řehořova a německy psaných jihlavských novinách „Mährischer Grenzbote“ dne 27. srpna 1943 toto: „S autem jihlavské mlékárny jel 23. srpna 1943 na služební cestu 23letý šofér a garážmistr, Ladislav Černý. Za hájovnou pod Řehořovem ztratil vládu nad vozidlem. Stačil zavolat na svého spolujezdce Jana Homolku, aby vyskočil. Ten tak učinil a havárii přežil jen s drobnými oděrkami. Ladislav Černý narazil autem nejprve do kamenného sloupku ´kilometrovníku´, který ukazoval vzdálenost 66 km od Brna. Od kamenného sloupku se jeho auto odrazilo na poblíž stojící telegrafní sloup, který přerazilo. Je zapsáno, že auto bylo nárazem zničeno. Není uvedeno, jestli to bylo auto nákladní nebo osobní. Řidič Ladislav Černý byl při havárii tak těžce zraněn na hlavě a hrudníku, že po krátké chvíli na tomto místě zemřel. 

Spolujezdec Jan Homolka byl od 6. do 25. září vazebně vyslýchán. Při následném soudním jednání bylo rozhodnuto, že na tragické nehodě neměl žádný podíl.“ 

Diskuze k článku