........spláchnout patří hlavně voliči bolševiků.........vůbec bolševiků z prospěchu......ti byli a jsou nejhorší žumpa.........
JSOU SMRDUTÍ ANONYMOVÁ, ALE TAKÉ TI CO SE UMĚJÍ PODEPSAT
Váleční veteráni vyzývají Andreje Babiše, aby ve své kampani přestal s urážením vojáků i generálů
HANA BENEŠOVÁ 22. ledna 2023 • 17:30
Rotný v záloze Tomáš Sláma je spoluautorem
Stanoviska novodobých válečných veteránů Armády ČR a Policie ČR k výrokům Andreje Babiše.
Ve svém prohlášení váleční veteráni mimo jiné uvádějí: „Viděli jsme válku na vlastní oči a zažili ji na vlastní kůži.
A právě proto uděláme vše, abychom válku udrželi co nejdál od našich domovů a od našich drahých. … Nikdo z nás, kdo sloužil s českou vlajkou na rukávu, nechce být zneužíván, urážen a osočován v rámci předvolebního boje.“
---
Stanovisko novodobých válečných veteránů
Armády ČR a Policie ČR k výrokům Andreje Babiše
Jsme vojáci a policisté.
Někteří z nás jsou stále v činné službě,
někteří už odešli do civilu.
Všichni jsme byli na zahraničních misích od Perského zálivu až po africké země,
od bývalé Jugoslávie až po Ukrajinu.
Viděli jsme válku na vlastní oči a zažili ji na vlastní kůži.
I když jsme se vrátili zocelení a silnější než dřív,
už nikdy ji nedostaneme ze svých myslí, duší a srdcí.
A právě proto uděláme vše,
abychom válku udrželi co nejdál
od našich domovů a od našich drahých.
Jsme vojáci a policisté,
ale také milující manželé a partneři, otcové rodin, synové.
V našich řadách je i mnoho žen, které nesly tíhu války na zahraničních misích společně s námi a často byly statečnější a odhodlanější než my.
Je nás přes patnáct tisíc.
Ale každý z nás má své blízké –
rodinu, příbuzné, přátele, kolegy, sousedy.
To jsou stovky tisíc lidí.
Téměř každý občan České republiky zná vojáka či policistu,
který byl na zahraniční misi, pouze to o něm neví.
U nás totiž není zvykem se k takové zkušenosti hrdě hlásit.
Nadávky do žoldáků a snižování vážnosti naší profese zažíváme každý den.
Jsme vojáci a policisté a naše práce je pro nás posláním.
Nečekáme za ni obdiv ani vděk.
Ale nechceme snášet urážky za to,
že jsme byli připraveni nasadit své životy za svou vlast a za své milované.
Vyzýváme proto Andreje Babiše,
aby ve své politické kampani přestal s urážením vojáků
bez rozdílu hodnosti jako těch, kteří touží válčit.
My jsme proti válce.
Ale pokud by k ní někdy došlo, uděláme všechno,
abychom vás ochránili.
Budeme bojovat se stejným nasazením, s jakým jsme pomáhali při povodních,
při epidemii Covid-19 nebo při odstraňování následků tornáda na Moravě.
Nedopustíme, aby trpěl kdokoli, komu dokážeme pomoci.
Jsme vojáci a policisté.
Jsme občané České republiky.
Jsme jedni z vás.
Vážené spoluobčanky, vážení spoluobčané,
pokud vás toto naše prohlášení oslovilo, podpořte nás prosím svým podpisem.
Nikdo z nás, kdo sloužil s českou vlajkou na rukávu,
nechce být zneužíván,
urážen a osočován v rámci předvolebního boje.
Děkujeme za případnou podporu. Velice si jí vážíme.
Milan Cisár, rtn.
Marek Chrobok, kpt. v. v.
Tomáš Kubů, prap. v. v.
Jiří Kývala, nrtm.
Adam Maděřič, des. v z.
Daniel Píša, kpt.
Tomáš Sláma, rtn. v. z.
Petr Smola, kpt.
Tomáš Tesárek, pplk. v. v.
Libor Vaščík, nprap. v. v.
VÍ DNESKA MLÁDEŽ, CO TO BYLO,
Stříhání metru a další vojenské tradice spojené se základní vojenskou službou
22. 06. 2020 kategorie: Vojenská historie 34 komentářů
Tato tradice se v předválečné literatuře neobjevuje, takže se dá předpokládat, že vznikla až po 2. světové válce v souvislosti s čtyřiadvacetiměsíční základní vojenskou službou (VZS) v ČSLA. Mohlo se jednat také o tradici z vězeňství, odkud byla do armády importována. Základem je plátěný krejčovský metr, který má délku 150 cm a každý centimetr zde reprezentuje jeden den do konce vojenské základní služby (cca poslední čtvrtina VZS). Jedná se tedy o jakousi obdobu např. adventního kalendáře nebo známého rčení "Ještě se xkrát vyspíš a budou...".
Vojáky základní služby byl plátěný metr většinou s láskou proměněn v umělecké dílo, na kterém se pracovalo po nocích ve službách a práce podléhala zavedeným rituálům a termínům. Je ovšem nutno podotknout, že zvyklosti byly u každého útvaru různě modifikované, s výjimkou čísla 150, to byl jediný pevný bod, stejný v celé ČSLA. V den, kdy to měl voják za stopadesát se stával supermazákem, suprákem apod. a tato skutečnost skýtala samozřejmě výhody. Obecně ze strany velení nebyl metr ani ostatní znaky "supermazáctví" (zformovaná lodička, zúžené kalhoty uniformy, pásek "pod pupkem" apod.) všeobecně podporován. U některých útvarů byl metr tolerován více u jiných méně a výjimečně byl někde i tvrdě potírán. Metr musel být hotov v termínu 200 dnů do konce VZS, pak byl uložen do krabičky (např. od sirek), která byla vymalována státními znaky, symboly druhů vojska (třeba i západní provenience), nahými dívkami, půllitry piva či byla krabička polepená fotografiemi dívky, ke které měl voják vztah a na kterou se těšil. Krabička byla zapečetěna třemi pečetěmi - 180, 170 a 160 dnů, které se slavnostně v daný den rozpečeťovaly.
Sto padesátý den "po rozkaze" se metr začal stříhat, první dílek měl teoreticky "sežrat" zobák, zob apod. - tedy voják v první čtvrtině VZS. Tento zvyk byl většinou pouze symbolický, zobák dostal dílek a zlikvidoval ho. Supermazák potom vložil svinutý metr do kapsičky na hodinky u kalhot, přičemž dbal na to, aby z pod její klopy decentně vykukoval poslední dílek metru s číslicí "za kolik to má". Metr se stříhal každý den po rozkaze, dílky si mnoho vojáků pečlivě schovávalo a jsou tací, kteří je mají dodnes schované. Pro ilustraci přikládám fotky metru vojáka, který skončil VZS v polovině sedmdesátých let a sloužil u RTZ praporu (prapor radiotechnického zabezpečení). Práce do výroby metru vložená přesně odrážela, jak důležitým okamžikem byl tehdy pro mladého muže odchod do civilu.
SEBEVRAŽDY a VRAŽDY ?
Okresní vojenská správa
Náčelník plukovník Ing. Raždík
Před nástupem na vojenskou službu u které si každý přeje její zkrácení je nutná předcházející průprava, která jí umožní snadněji překonat. To začíná v rodině přes školu a významně se na ní podíleli spolky, které mimo těla formovaly vlastenectví, zejména Sokol a Skaut.
V životopisech našich vojáků působících v druhé světové válce vidíme, kolik z nich touto průpravu prošlo. Obráceně lze říci, že právě občané kteří těmito organizacemi prošli projevili obrovské úsilí o Svobodní svojí vlast od nacismu. Jeden z prvních kroků nacistů bylo tyto organizace zakázat. Komunistická totalita toto udělala dvakrát za sebou. Pohnutky byly stejné, režim věnoval velké úsilí, aby lidé kteří v těchto organizacích pracovali byli odstraňováni.Represe pak měly široké spektrum až po dědičný hřích dětí, které měly potíže se studiem. Kádrový hřích se promítl i do armády, která byla rozdělena na pravověrné, normální a nespolehlivé /a to včetně uniformy/
1/ Běžná uniforma normální útvary
2/ Uniforma pohraničníků se psem
3/ Černé výložky ironicky nazvaných barónů
Vojákovi se v těchto třech rovinách dostalo odpovídajícímu výcviku.
Existuje typ řidiče, který málem na silnici ohrozí sám sebe, aby nepřejel myšku nebo zajíce. Jaké je to asi bylo třídní školení k tomu, aby zastřelil občana, který se chce v rámci Charty lidských práv vyvázat z režimu a žít jinde.
Roubovat tuto myšlenku na člověka vyžadovalo už určitě kádrové předpoklady. Psychika strážce-lovce emigranta, vštípená expertem mladému člověku ho může poznamenat natrvalo. Jeho životní filozofie zvláště podíle-li se aktivně na činnosti pohraničníka není v současné době jednoduchá…
Na druhé straně zase existoval ve zbytku armády organizovaný systém deptání občanské statečnosti. Zacházení s černými barony a jejich výcvik je všeobecně znám.
Šikanování je specifický fenomén který postihoval pochopitelně nejcitlivější a nejcharakternější. Po tomto ámání charakteru už nebyl problém dosáhnout v občanském životě poslušnosti, od účasti u volební urny až nejlépe k čemkoliv. Vzdorovat šikaně u běžné jednotky bylo asi velmi nesnadné.
Vojnu jsme přežili to je jsme jistě všichni rádi. Chci však upozornit na ty, kterým se to nepodařilo. Mnozí při výkonu vojenské služby zemřeli. Ptám se kolik jich bylo. Kolik z nich bylo jasně čitelných náhlých či nešťastných příhod. Kolik však bylo sebevražd a podivných úmrtí.
Podávám toutro cestou podnět, aby sebevraždy vojáků a neobvyklá úmrtí spadajících pod evidenci Okresní vojenské správy byly odpovídajícím orgánem přešetřeny. Abych byl poněkud konkrétnější. Slyšel jsem mnoho nohou od přátel hocha jménem Rejtárek člena výchovné Jednoty Blesk. Dále je zde podivné je úmrtí syna vězněného jihlavského důstojníka Kastnera. Myslím že armáda a její důstojnický sbor je povinován zjistit pravdu o synu jednoho ze svých příslušníků. Doporučuji, aby se tak stalo maximálně diskrétně bez vědomí jejich rodin.
PS. Závěrem požaduji, aby mi byly vydány originály, nebo dokufa mých kádrových materiálů. Zejména ty které psali kádrováci a uliční výbory KSČ na mne a na mé rodiče.
Jihlava 20.2.94. Ing.arch.Zdeněk Gryc
Toto podání a další společné podání na Vojenskou správu podepsané také Ing.arch.Zdeňkem Bauešímou
je v originálu napsané na nekompaktibilní Scharpku a je přepsáno SPEETEXTREM.