David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

               Všechno začalo přibližně před pěti lety. Josefa Lašku (95) z Hrbova, který je místní částí Polné, toho času zdravotní sestřička převážela v jihlavské nemocnici při několikadenní hospitalizaci na rentgen.

„Moc se mi líbila, protože měla nádherný cop, tak jsem ji začal zpovídat. Povídala mi, že už jí vlasy překážely, tak je zapletla,“ povídá. Až ho převezli zpět na oddělení, tak vzal nemocniční ubrousek, na který si mladou sestřičku namaloval.

Pak, když se vrátil po čtyřech dnech z nemocnice domů, tak už u malování zůstal. „Přemýšlel jsem, co budu malovat, tak jsem začal s nejrůznějšími chaloupkami. Postupně jsem přišel na to, že mi stačí i malinkatý obrázek. Změřím si ho a díky rozměrům si určím, kolikrát ho zvětším,“ popisuje.

Něco zvětším pětkrát, jiný obrázek dvakrát…,“ vypočítává. Maluje na obyčejný kancelářský papír. Co se náčiní týče, potřebuje jen klasické pastelky, pravítko, tužku a pak už jen čas a pochopení ostatních členů rodiny.

Pan Laška totiž výhradně maluje u jídelního stolu, takže když pracuje, manželka si zvykla, že ho nemůže rušit. Zvykla si i na to, že se dá najíst na minimálním prostoru. Namalování jednoho díla mu trvá jeden nebo i pět dní, záleží na složitosti a náročnosti.

„Mám to jako zábavu. Nemůžu moc chodit, protože mě bolí kolena a kyčle, tak maluji obrázky. Přece nebudu jen tak sedět za stolem a koukat,“ říká s úsměvem. Inspiraci čerpá z nejrůznějších novin, časopisů a letáků, které mu přijdou do poštovní schránky.

Své 96. narozeniny oslaví v říjnu. Za těch pět let, co aktivně a pravidelně maluje, zvěčnil skoro na 500 nemovitostí. „Mám desky s kroužkovou vazbou, kam si všechna díla zakládám. Už mám pět složek, v každé jich je skoro stovka,“ vypočítává.

Načít šestou stovku chce ještě letos na podzim. Maluje také známým a fanouškům také na přání. Jeho vnuk mu totiž zřídil prezentaci na sociální síti Facebook, kde se obrázky Josefa Lašky pravidelně objevují.

„Kdybychom to nezveřejnili tímto způsobem, tak o tom, že maluji, ani nikdo neví,“ přibližuje autor obrázků o velikosti formátu A4, které mu příbuzní pravidelně nechávají zarámovávat. Namaloval například i polenský hrad.

To samozřejmě neušlo pozornosti polenské radnice. Starosta Jindřich Skočdopole proto stále vitálního penzistu osobně navštívil a věnoval mu skicák a pastelky. Přidala se i přímo firma, která pastelky vyrábí a jeho počinu si všimla v celostátním médiu.

„Snažím se ke každému výtvoru připsat nějakou informaci, co vím, tak aby lidé věděli, o co přesně na obrázku jde,“ dodává informaci penzista. „Moje sousedka chtěla namalovat k výročí její dům, tak jsme se domluvili. Někdo jiný si zase s mými výtvory nechal udělat stolní kalendář,“ zmiňuje.

„Jsem pyšný na to, že se mé obrázky líbí. Těší mě to. Baví mě malovat pořád něco nového. Zatím jsem v průměru co obrázek, to tři dny,“ vypočítává. Odstávku od malování měl maximálně týden, a to jen, když ho trápily zdravotní problémy. Pan Laška to bere i tak, že je to určitá forma terapie. Udržuje se v kondici. „V 96 letech musím být soustředěný. Musím totiž myslet v milimetrech, nesmím udělat žádnou chybu. Musíte přemýšlet i proto, že musíte trefit barvy. Kolik mám pastelek, ani nevím. Bude jich kolem stovky. Musí být perfektně ořezané a stejně si ani někdy barvu nedokážu vybrat. Pastelek můžu mít kolem stovky,“ dodává.

Zkoušel malovat na plátno, akvarelem, i další techniky, ale nakonec zůstal i kancelářského papíru a pastelek. Výtvory pak končí zarámované ve flipartech.

Sen, co by si penzista chtěl namalovat, nemá. „Mně se líbí všechno,“ říká závěrem.

Diskuze k článku