Lenka Kopčáková
redaktor
mobil:+420 736 193 687
nzr.redakce@centrum.cz

Ve čtvrtek 18. dubna v brzkém odpoledni zastavuje v horní části náměstí Republiky ve Žďáře nad Sázavou hasičský vůz a z něho vyskáčou lezci v kombinézách a přilbách. Někteří nesou batohy, nosítka, dýchací přístroj, jiní složenou trojnožku. 

Přítomen je i zástupce města, v jehož přítomnosti je otevřena ochranná mříž nad historickou studnou z 2. pol. 15. století. Z útrob se line nevábný pach.
Lezci si mezi sebou určí vedoucího záchranné akce, vyhodnotí situaci a parta se pouští do práce. Naštěstí kamenná základna studny je pevná a trojnožku postaví na betonový povrch a ukotví ji lany za nedaleké stromy. 
Po laně zavěšeném na pevné skobě se z trojnožky spustí do jámy jako první figurant. 

A zatímco jeho kolegové nahoře připravují způsob záchrany, on se snaží být městu užitečný a do plastového pytle sbírá nepořádek, který během roku do studny naházeli nezodpovědní lidé. 
Protože zadáním simulace je podezření na otravu plynem neznámé koncentrace, do studny se za figurantem spouští záchranář s dýchacím přístrojem. Dole figuranta předpisově osloví, zkontroluje jeho zranění. Pak jej upne popruhy do sedačky a dá nahoru kolegům znamení. 

Ti pak „bezvládné tělo“ opatrně vytáhnou po laně, na studni raněného uloží do nosítek a odnesou mimo nebezpečí. 
Při ostrém zásahu by lezci okamžitě poskytli zraněnému předzdravotní první pomoc, pak by jej přebrala přivolaná záchranná služba. 

Nyní je ale potřeba vyzkoušet ještě další varianty záchrany. Ke středověké studni se lezci jen tak nedostanou a dole je ještě jejich kolega. Vyzkouší tedy možnost vytažení kamaráda protiváhou a také přes kladku do stran. 
Akce je úspěšně ukončena, mříž nad hloubkou zaklapnuta a lezci sklízí své „nádobíčko“. Za pár chvil míří trénovat do skal. 

Cvičení neušlo pozornosti médií. Jak přibližuje instruktor lezecké skupiny Marek Špaček, každá centrální hasičská stanice v ČR by měla mít lezeckou skupinu. V té žďárské slouží 17 vyškolených mužů spíš mladšího věku. 
„Cvičíme celoročně, nejméně 104 hodin, abychom byli připraveni na mimořádné události,“ říká instruktor. 

Rychlost zásahu se podle jeho slov odvíjí od spousty věcí. Zde byly ideální podmínky, ale když nelze v nějakém složitém terénu postavit trojnožku, rychle volí ten nejvhodnější způsob bezpečné záchrany, i např. přes hranu jímky. 
Jak Marek Špaček uvádí, situaci na studni zkoušeli v reálu úplně poprvé. Na půdě hasičské stanice mají nainstalovaný poklop. Pak stačí jen odstranit žebřík a už mohou trénovat. 
„Vždy je ale lepší reálná situace a přírodní podmínky k výcviku,“ konstatuje instruktor. 

Podle jeho vysvětlení se hasičské týmy na žďárské centrální stanici dělí podle specializace. Lezci patří mezi výjezdové hasiče a v případě potřeby si berou s sebou lezecké vybavení a pomáhají při zásahu. 
Jak instruktor říká, práce v partě lezců není věkově omezená, ale záleží na fyzické zdatnosti, neboť jde o velice náročný a specifický obor.

„Na každé směně bývají dva lezci, aby byli schopni při zásahu něco vymyslet a za spolupráce ostatních hasičů pomoc realizovat. Máme na starosti celý okres Žďár nad Sázavou a v případě potřeby vyjíždíme i na Meziříčsko, Bítešsko či Bystřicko,“ vysvětluje instruktor.

Lezci mají kolem 15 až 20 zásahů za rok. Naposledy vytahovali muže z vodní šachty loni na podzim v Jamách. „Zlomil si nohu v krčku, takže jej bylo potřeba vytáhnout zrovna podobným způsobem, jako jsme viděli dnes při žďárském cvičení,“ dodává Špaček. 

Je jisté, že zraněný člověk musí trpět velkými bolestmi. Lezci jsou vyškolení na první předlékařskou pomoc a resuscitaci. 
„Samozřejmě spolupracujeme v koordinaci se záchrannou službou, která podá lék na tlumení bolesti či pro uklidnění pacienta,“ říká Marek Špaček. 
Na závěr přidává praktickou radu: Pokud zjistíme, že někdo spadl do studny, jímky nebo do nějakého otvoru, určitě za ním nelezeme, ale okamžitě voláme hasičskou linku 150.
 

Diskuze k článku