Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Stovky lidí si v sobotu 25. června v Dolních Vilémovicích na Třebíčsku připomněly 80 let od smrti parašutisty Jana Kubiše z výsadku Anthropoid. Ten spolu s Jozefem Gabčíkem provedl v roce 1942 útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Oba zamřeli spolu s dalšími výsadkáři 18. června 1942 v boji s přesilou nacistických vojáků v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze.

Pietní akce se odehrála před rodným domem Jana Kubiše, v němž je dnes expozice. K bustě J. Kubiše položili věnce zástupci obce, armády, politici i občané včetně rodiny Dusíkových.

Z projevů hostů se lidé například dozvěděli, že vysočinská senátorka Hana Žáková (za STAN) měla babičku z Dolních Vilémovic. Pro řadu i místních to bylo překvapení. „Babička byla za svobodna Řeřuchova,“ vysvětlila později JL, „doteď je v domě rodina Boučkova.“

Nad hlavami přítomných prolétl vrtulník, před obecním úřadem byla připravena k prohlédnutí vojenská technika a na blízké pole seskočili výsadkáři.

Výsadkář: Byli to hrdinové

„Museli to být obrovští hrdinové, protože skákat někam, když nevíte, kde vás vysadí, to je hrdinství,“ vzdal hold svým předchůdcům kapitán Jiří Šturala, který před zraky stovek diváků spolu s dalšími parašutisty seskočil z vrtulníku a na zem se snesl na moderním kulovitém padáku.

„Měli (v roce 1942) neřiditelné padáky, byli odkázani jen na vítr, nevěděli, kam skáčou, protože seskok v noci je vždycky velice složitý. Tento náš padák je relativně dobře řiditelný. Takže korekce směru se na něm provádí lehčeji než na padácích, co se používaly za 2. světové války,“ vysvětlil.

Jak dodal, dalším problémem byly navigační chyby pilotů, kteří se kvůli zatemnělému protektorátu neměli podle čeho řídit. Parašutisté zase neměli záložní padák, neboť skákali z malých výšek, kdy by jej v případě potřeby stejně neotevřeli.

Příběh z rodiny Dusíkových

Češi by měli být hrdí, že Kubiš a ostatní atentát provedli, bez něj by možná český národ již neexistoval, řekla ČTK Julie Fňukalová, jejíž dědeček byl František Kubiš, parašutistův otec.

„Myslím, že bychom měli být všichni hrdí a pyšní, že Jan Kubiš od nás pochází a že udělal to, co udělal. Kdyby se Heydrichovi nepostavili, nikdo z nás by tady nebyl. Patřím do té rodiny, umřelo mi taky půl rodiny, a neodsuzuji ho, že to udělal. Někdo odsuzuje (Karla) Čurdu (člena výsadku Out Distance, seskočili u Ořechova na Telčsku), že je zradil, ale nikdo nevíme, jak bychom se v té době zachovali. Ta doba byla tak strašně těžká, že kdyby na nás někdo zatlačil nebo nám jen šlápl na palec u nohy, tak bychom možná promluvili taky,“ řekla 58letá Fňukalová, rozená Dusíková.

Když byla malá, o Kubišovi (1913-1942) se doma nemluvilo. Vše se dozvěděla později. „Naše babička měla sice ve své světničce obraz všech Kubišových, kteří byli popraveni v Mauthausenu, vždycky tam hořela svíčka, ale nikdy jsme (jako malí) nevěděli tu souvislost, že patříme do rodiny Kubišových,“ řekla žena, která nyní Kubišovým rodným domem provází. Je ráda, že ho obec opravila.

Myslí si, že mnoha lidem pojem heydrichiáda už nic neříká. „Měli bychom si všichni vážit života. Teď mě velice rmoutí válka na Ukrajině s Ruskem. Vůbec se mi nelíbí a něco mi to připomíná. Chtěla bych, aby k sobě všichni lidé byli hodní,“ uvedla Fňukalová.

Nejpopulárnější cesta? Příběhy sousedů…

Starosta Miroslav Sedlák takovou mnohasetčlennou účast na pietní akci nečekal. „Měli jsme obavu z počasí, ale to se vydařilo,“ řekl s tím, že si každý na akci našel, co ho zajímá.

Zatímco se dříve některým občanům nelíbilo „dávání peněz“ na rekonstrukci rodného Kubišova domu, dnes již žádné připomínky nejsou. „Koho to nezajímá, akcí se nezúčastňuje, ale oproti předcházejícím letům jich přišlo více, možná ke svému rodákovi nacházejí cestu,“ sdělil. 

Moderní dějiny, kam patří i doba atentátu na Heydricha, bývají na chvostu učiva ve školách. Náměstkyně hejtmana Hana Hajnová (Piráti) by proto vyzdvihla činnost spolku Post Bellum.

„Spolek stojí za projektem Paměť národa, spolupracovali i s naší střední školou na vzdělávacím projektu Příběhy našich sousedů. Je to jedna z nejpopulárnějších cest, jak k mladým lidem dostat příběhy druhé poloviny 20. století,“ uvedla pro JL.

Podle přítomného krajského radního Jana Břížďaly (Piráti) nejsou školy hlavním centrem poznatků: „Měly by dělat průvodce, aby se studenti dokázali orientovat v informacích, se kterými se setkávají.“

Jako příklad uvedla Hana Hajnová profesorku telčského gymnázia, která se stará o odkaz parašutistů v Ořechově.

„Je to ten typ učitelek, který to přináší do výuky bez ohledu na to, zda berete pravěk nebo Karla IV. Navzdory osnovám je třeba se nebát: ´Máme tu 80. let od atentátu, co o tom víte, nechcete si popovídat?´ Když se dá ´befel´, nebude to mít nikdy takový úspěch, jako když je to z vlastní vůle,“ míní.

Diskuze k článku