Lenka Kopčáková
redaktor
mobil:+420 736 193 687
nzr.redakce@centrum.cz

Jak vlastně veřejnost vnímá a chápe problém bezdomovectví a jaké jsou možnosti záchytných sítí, zkušenosti terénních pracovníků, města a jeho strážníků?

Podobné otázky a informace zaznívaly při nedávné žďárské akci s názvem HOME/LES. V režii města se konala v malém stanovém městečku v parku poblíž centra. Ve Žďáru nad Sázavou totiž na rozdíl od větších měst nežijí lidé bez domova ve squatech, ale v okolním lese ve stanech.

Nejnáročnějším obdobím života na ulici je zima. Občas lidé bez přístřeší na důsledky podchlazení umírají. V tomto případě je velmi pravdivé přísloví „Jak si usteleš, tak si lehneš“. Každá vrstva novin, papundeklu či chvojí pod zády je v mrazivé noci dobrá. Přítel-nepřítel alkohol dokáže toho, kdo podcení přípravu na noc, lehce přiblížit smrti.

Žďár právě dokončuje stavbu Domu sociálních služeb. Jeho smyslem bude pomoc lidem bez domova, kteří se chtějí znovu postavit na vlastní nohy. Součástí objektu bude modernější azylový dům pro muže než Žďár dosud má, a noclehárna.

Na akci HOME/LES ve čtvrtek 24. února přicházely dopoledne školní třídy a odpoledne veřejnost. A zatímco škol se dostavilo nad očekávání více, veřejnost o problematiku bezdomovectví moc velký zájem neprojevila.

Odborníci, kteří s žáky besedovali, konstatovali, že mladí lidé jsou k problému bezdomovectví otevřenější než mnozí dospělí a na řadu věcí se spontánně ptali. Už i někteří školáci mají vlastní zkušenosti s prosbami „houmlesáků“ o peníze. Nyní si vyslechli, jak se zachovat.

Návštěvníkům rozhovory s terénními pracovníky i s policisty otevřely oči. Budoucí sestřičky ze žďárské „zdravky“ vysvětlovaly vše kolem omrzlin, častého problému lidí bez přístřeší. U stánku žďárských otužilců se žáci prakticky naučili, jak zachránit život podchlazenému a u stánku Charitní záchranné služby mj. řešili kvízy o pomoci lidem v nouzi. Mladí lidé si vyzkoušeli, jaké je to v iglú, které dokáže ochránit před omrzlinami a ohřát se  mohli u koše s ohněm a dát si kotlíkovou gulášovku.

Akce zábavnou formou mnohým z návštěvníků změnila náhled na bezdomovectví. A to bylo jejím smyslem.

Nemůžeme podnapilého nechat ležet

Preventistka městské policie Dagmar Pálková školním skupinám vysvětlovala, jak vypadá práce strážníků s lidmi bez domova.

Pokud hlídka MP objeví někde ležet podnapilého člověka bez domova, nemůže jej na ulici nechat. Pokud je zraněný, veze jej záchranka do nemocnice, když je „jen“ podnapilý, strážníci jej vezmou na jihlavskou záchytku.

Strážníci pravidelně obchází zimoviště lidí bez přístřeší a nabízí jim možnost přespání v azylovém domě. „Nabízíme jim pomoc, ale nelze je do ničeho nutit. Pokud se sami na nás obrátí, velice rádi jim poradíme,“ přibližuje Darmar Pálková.

Žďár má dva typy azylu, pro muže a pro matky s dětmi. Vždy tu člověk za pobyt platí a musí dodržovat nastavená pravidla. Při opilství, stavu pod návykovými látkami a výtržnostech nezbývá vedoucímu než jej vykázat. „Nelze nechat ohrožovat ostatní klienty, jimž se snaží sociální pracovníci pomoci. Doba pobytu je omezena. Občas se ale podaří klientovi nalézt práci. V malém procentu se postaví na vlastní nohy a k zaměstnání získá i vlastní bydlení,“ mluví policistka o naději. Za silných mrazů v azylu existuje tzv. teplá židle, na níž mohou lidé bez přístřeší přečkat noc a ráno ještě dostanou snídani.

Teréňáci z Káčka budí důvěru

Příběhy z ulice bývají dle terénních pracovníků Kontaktního a poradenského centra Spektrum nepředstavitelné. Ale i pro lidi bez domova se závislostí na alkoholu je naděje.

Již tři roky běží ve Žďáře projekt s názvem Káčko 3D. Pomoc přímo v terénu nabízí Anna Novotná a Vlastimil Malenovský.

Jak se oba shodují, kontaktní centrum nefunguje na principu kontroly, ale „teréňáci“ jsou svým klientům spíš partnery. Nabízejí jim pomoc při řešení životní situace a insolvencí, provází je na úřady či k lékaři.

Jít k doktorovi jako bezdomovec prý bývá pro klienty složité. „Koukají na mě skrz prsty protože smrdím, protože nemám moc pěkný hadry a že mám hlavu jak roští,“ slyší Anna a Vlastimil časté obavy.

Ambulantní služby Spekra jsou zdarma a založené na anonymitě, dobrovolnosti a respektu k člověku. Klienti sem přichází přes den. Krom nabízené odborné pomoci se tu mohou vysprchovat, vyměnit si prádlo a za malý poplatek si vyprat. K dispozici je pračka se sušičkou. „Našim klientům také často ošetřujeme omrzliny, bércové vředy a povrchová zranění,“ popisuje Anna.

Jejich příběhy bývají neveselé. Na ulici se dostali např. po rozvodu, ztrátou práce, vyhozením z domu, občas jsou pak ještě navíc okradeni, takže na ulici se potácí zcela bez prostředků. Dle zkušeností jejich terénních parťáků mnohdy vůbec nikoho nemají a prožívají pocit, že jim nikdo nevěří. Čím déle na ulici zůstanou, tím více propadají depresi, mnohdy ze svých dluhů. Mnozí utápí starosti v alkoholu. „Motivace ke změně je strašně těžká, ale naděje stále žije. Lidi bez domova v terénu vyhledáváme a oslovujeme. Ptáme se, co potřebují. Nijak se nevnucujeme,“ popisuje Anna Novotná.

Jako žena dodržuje při své práci zásady bezpečnosti, ale strach prý nemá. „Je to o vzájemném respektu, ještě jsem se vůči sobě nesetkala s agresivitou lidí bez domova,“ říká.

Její kolega vzpomíná, že když před třemi lety pro novou službu vytvářel kontakty, spíš pociťoval nervozitu, jak s klienty nejlépe navázat kontakt. „Jinak já při mé postavě strach nemám,“ směje se.

Dle odborníků z Káčka se ve Žďáře problém bezdomovectví týká necelé stovky lidí. „Ne se všemi jsme v kontaktu, jak je to anonymní a dobrovolné, ti lidé se nám nemusí ozvat,“ poukazuje Anna. Během covidu „teréňáci“ roznášeli lidem bez domova charitní balíčky. Vědí tak, že krom azylového domu žijí v lesích kolem města ve stanech, v karavanech, v holobytech či pod mostem.

„Představy o přežívání lidí bez domova venku bývají často dost naivní. Stále v mokru, prádlo neschne a syrovina přežití ve stanu přes zimu je strašná. Venku se v zimě umírá,“ konstatuje Vlastimil Malenovský. Již viděl několik úmrtí na podchlazení.

Lidem, kteří se ocitnou ze dne na den na ulici a nemají vůbec nic, může dle jeho slov zachránit život iglú. To si lze vypůjčit na sociálním odboru města. Jak terénní pracovník vysvětluje, při mrazu -15°C se v iglú drží teplota na nule. „Noc tak lze přečkat. Pokud však někdo zůstane spát na lavičce, nemusí to dopadnout dobře,“ konstatuje.

Diskuze k článku