Antonín Zvěřina
region
tel.:+420 567 578 034
mobil:+420 736 193 623
zverina@jihlavske-listy.cz

Unikátní třebíčský mlýn již brzy nabídne expozici koželužství a dobového bydlení.

A přece se točí! Slova italského astronoma Galileo Galilei beze zbytku platí o větrném mlýnu, na kterém se v Třebíči poprvé oficiálně roztočily lopatky ve středu 28. dubna.
Starosta Třebíče v úvodu připomíná historii objektu. „Větrník byl postaven roku 1836 pro potřebu Budischowského závodů na mletí třísla,“ vysvětluje.

Město objekt odkupuje v roce 1929 a ve třicátých letech minulého století, mezi lety 1933 až 1935, tam buduje tři malometrážní byty. Sociální bydlení obyvatelé využívají do roku 1977.
„Od té doby větrník chátral. První náznaky rekonstrukce se uskutečnily u příležitosti 700. výročí první písemné zmínky o městě,“ pokračuje Pacal.

V budově se provádí oprava exteriérů, střechu větrníku zdobí kovové atrapy lopatek poháněných elektromotorem. Snaha o obnovu památky zůstává tehdy bez odezvy a budova dále chátrá.

„O využití mlýna se debatuje zhruba posledních 25 let. Mezi návrhy zaznívá obnova ubytování a padá mnoho dalších návrhů. Nikdy ale k žádné realizaci nedochází,“ poukazuje Pacal.
Město na konci roku 2018 oslovuje architekty, vzniká studie a následně projekt, podle kterého se objekt opravuje na muzeum. S financováním pomáhá i dotace z ministerstva pro místní rozvoj.

Nové lopatky

„Nyní mlýn zdobí i nové lopatky a jsem rád, že jsme v této oblasti našli shodu s památkáři, i když byli z počátku skeptičtí. Ale větrník bez lopatek jsme si nedokázali představit,“ naznačuje Pacal.

Město samozřejmě požaduje lopatky funkční. „Elektrické zařízení, které je pohání, patří mezi unikáty nejen v tuzemsku, ale v rámci celé Evropy. A rychlost lopatek řídí, nelze spoléhat jen na vítr,“ zdůrazňuje Pacal.

Připomíná, že v blízkosti budovy vedlo vysoké napětí na sloupech. To se podařilo odstranit, což přispívá k lepšímu vzhledu objektu.

„Na expozicích se pracuje a věříme, že větrník v létě otevřeme veřejnosti. Expozice se zaměří na mletí třísla a na dobové bydlení,“ informuje Pacal.

Doplňuje, že provoz padá na bedra městského kulturního střediska. „Pevně věřím, že nová dominanta města bude chloubou našeho krásného města a přiláká řadu návštěvníků,“ uzavírá svůj příspěvek starosta Pacal.

A co to bylo tříslo? Tady dostává prostor ředitelka městského kulturního střediska Jaromíra Hanáčková. Informuje, že mlýn nedrtil obilná zrna, ale dubovou, borovou a smrkovou kůru právě na tříslo.

To používali koželuhové na vyčinění kůží. Tříslo kůži dodávalo potřebné vlastnosti, jako je stálost, pružnost, tuhost a voděodolnost, zároveň kůži obarvilo.

„Třebíč byla v minulosti město kuželuhů, i v židovské čtvrti jich bylo několik. Původně se tříslo mlelo ve mlýnech na mouku. Mlynáři ale pak neměli prostor na mletí tohoto produktu, mletí třísla bylo i finančně výhodnější,“ nastiňuje Hanáčková.

Připomíná, že kvůli střetu zájmů vznikaly i nepokoje, proto vyrostl na Kanciborku větrný mlýn, aby koželužské dílny bratří Budischowských s mnoha zaměstnanci měly třísla dostatek.
Pacal věří, že se expozici podaří do mlýna umístit do konce června. „Starostovo přání je pro mě rozkazem, takže počítáme s naznačeným termínem,“ odlehčuje představení mlýna Hanáčková.

Velká pomoc

Oba řečníci se shodují, že velkou pomocí při rekonstrukci i realizaci expozice jim byl a je Ing. Jan Doubek, předseda sekce Větrné mlýny při Technickém muzeu v Brně, a spolupráci si pochvalují i s třebíčským muzeem.

„Plánujeme otevírací dobu po šest dní v týdnu, zavíracím dnem bude pondělí,“ poznamenává Hanáčková. Pacal doplňuje, že lopatky se zprvu budou otáčet každou první neděli v měsíci od 14 do 14.30 hodin a pokud bude větší zájem, i častěji. 

Na objektu je na první pohled patrná rýha. Hanáčková vysvětluje, že kolem celého větrníku se patrně nacházel balkón, kdy se pomocí výplní reguloval chod lopatek právě z tohoto balkónu.

„Měli jsme na stole i variantu s tímto ochozem, ale nenašel se žádný záznam, který by památkáře přesvědčil o jeho podobě,“ sděluje Pacal.

Po úvodních slovech nastává vlastní prohlídka objektu ještě bez exponátů. A tak přítomní ve spodní sklepní části objektu vidí suché záchodky, které využívali obyvatelé mlýna.
Ty se samozřejmě využívat nebudou, návštěvníci mají k dispozici ve stejném podlaží moderní sociální zázemí. Přístup do nadzemních podlaží vyžaduje opatrnost, přece jen jsou schody příkré a my musíme obdivovat všechny ty, kteří ve větrníku bydleli a několikrát denně po nich cestovali.

I když prý tělesné potřeby vykonávali zprvu na kbelík a teprve potom ho vynášeli do suchých záchodků. Ale uhlí a vodu museli nosit po svých.

Hanáčková připomíná, že v minulosti se konaly ve mlýně dny otevřených dveří a zaznamenala mnoho historek. Například když město osvobozovala Rudá armáda, jedna z účastnic vyprávěla, že vojáci měli zálusk na její maminku, která ve mlýně bydlela, a ta utíkala z okna po žebříku vně mlýna, který je stále viditelný.
„Bohužel jsme tyto příběhy tehdy nemapovali, ale věřím, že se lidé ozvou a my tyto historky zaznamenáme,“ přemítá Hanáčková. V jednom z podlaží vidíme jeden z exponátů, železná kamínka. Proč? Inu byla tak těžká, že je tam zloději ponechali.

Funkční mlýn

V expozici historie mletí třísla bude i kopie funkčního původního mlýnu. „Takže návštěvníci uvidí, jak to tady fungovalo,“ říká Hanáčková. A svoje postřehy uzavírá na sklonku ředitelování kulturnímu středisku, kdy odchází do důchodu, a rekonstrukcí mlýna si plní jeden ze snů.

Diskuze k článku