Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Prvním rokem je administrátorem farností Luka nad Jihlavou a Vysoké Studnice o. Jakub Tůma. Před letošními Velikonocemi jsme jej požádali o rozhovor nejen na téma tohoto nejvýznamnějšího křesťanského svátku.

Pane faráři, můžete přiblížit, odkud jste do farností na Jihlavsku přibyl a jaké jsou po půl roce vaše dojmy a pocity z kraje, místních lidí a specifik?

Pocházím z nedaleké Třebíče. Hned po maturitě jsem se přihlásil k přípravě na kněžství, protože jsem vnímal velmi silnou potřebu vrátit Pánu Bohu a lidem tu velikou spoustu dobra, kterou jsem dostal především skrze moji rodinu.

Po šesti letech přípravy a studií v Olomouci jsem byl roku 2015 v Brně vysvěcen na kněze, a poté jsem mohl prožít pět krásných let jako farní vikář („pomocník faráře“) v brněnské farnosti u kostela sv. Tomáše.

Luka nad Jihlavou a Vysoké Studnice, kde nyní sloužím, jsou tedy mé první samostatné působiště. Zatím jsem zde měl štěstí převážně na velmi vstřícné, upřímné a štědré lidi, kteří se zajímají o potřeby druhých, a pevně doufám, že tento svůj první dojem nebudu muset později výrazněji měnit.

Přišel jste do farnosti právě v náročné době koronavirové epidemie. Vzpomínáte, jaká byla atmosféra loňských Velikonoc, kdy se už lidé museli obejít bez setkávání a bohoslužby mohli sledovat jen přes internet?

Bude to znít možná trochu zvláštně, ale já osobně považuji loňské Velikonoce za jedny z nejlépe prožitých Velikonoc v mém životě. Kvůli covidu byly zrušeny velké předvelikonoční zpovědi (v Brně u sv. Tomáše poslední týden před svátky zpovídalo denně několik kněží i čtyři hodiny v kuse) a najednou tak vznikl daleko větší prostor pro osobní modlitbu a ztišení.

Samozřejmě to bylo i smutné, protože chyběl prožitek společenství a sdílené radosti, který je hlavně na Zelený čtvrtek a o slavnosti Kristova zmrtvýchvstání nezastupitelný. To je ale jen můj pohled kněze. Lidé, kteří tehdy vůbec nemohli do kostela na bohoslužby, to měli samozřejmě daleko složitější. Mnohým to ale určitě pomohlo více si uvědomit, o čem že ty Velikonoce vlastně jsou.

V čem z vašeho pohledu spočívá význam Velikonoc pro křesťany obecně, a v současné specifické době, kdy např. mnohým lidem kvůli nemoci covid-19 odešel někdo blízký. Jak se vyrovnat, kde hledat sílu?

O Velikonocích si připomínáme to hlavní z celé křesťanské víry: Ježíš Kristus, o kterém my křesťané věříme, že je to skutečný Boží Syn a skutečný člověk zároveň, se na kříži obětoval za záchranu lidstva, zemřel a byl pohřben, ale třetího dne vstal z mrtvých. Pro nás pro křesťany jsou tedy Velikonoce oslavou vítězství Života nad smrtí. Ježíš říká: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.“ (Jan 11,25-26).

My opravdu věříme, že každý, kdo se bude držet Ježíše, má naději, že ani pro něj nebude smrt tečkou, ale dvojtečkou, za kterou se bude psát nový příběh na nové stránce existence. To, myslím, může být povzbuzením i pro ty, kdo se v této době vyrovnávají s odchodem někoho ze svých blízkých. Možná, že teď prožíváme Bílou sobotu a stojíme u zavřeného hrobu, nerozumíme a máme na Boha i na celý svět vztek. Můžeme ale doufat, že i nám jednou zazáří ráno velikonoční neděle.

Pro návštěvy kostelů nyní platí specifická pravidla. Jak se daří vše koordinovat, jaká je atmosféra, neklesají lidé na mysli?

Nejhorší to z mého pohledu bylo na podzim, kdy se vládní opatření chaoticky měnila doslova ze dne na den. Nyní od 27. prosince minulého roku jedeme bez větších problémů v (aktuálně daném) režimu. Lidi to samozřejmě netěší, ale vše respektují a snášejí statečně. Myslím, že velká výhoda je, že u nás na venkově máme přirozeně blíž do přírody i k sobě navzájem, takže nás to asi nedrtí tolik jako lidi ve městě.

Jaké úkoly před sebou vidíte coby správce farností Luka nad Jihlavou a Vysoké Studnice?

Hlavní úkol je jasný: Snažit se ukázat lidem, že život s Ježíšem dává větší smysl než život bez Něj. Všechno ostatní je jen „přidružená výroba.“ Je pravda, že ve Studnicích se rýsuje odvážný projekt opravy varhan a že nás čeká ještě spousta práce na kostele v Petrovicích. To všechno ale bude dávat smysl jenom tehdy, když dovolíme vzkříšenému Kristu, aby nejprve „opravil“ naše srdce.

Diskuze k článku