Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Unikátní projekt Velké dějiny zemí Koruny české, na kterém pracovaly desítky historiků, pokračuje tematickou řadou. V nakladatelství Paseka již vyšly tematické svazky Architektura, Cestovatelství, Lidová kultura, Právo a Stát. Nyní vychází svazek Školství a vzdělanost. 

Jak autoři píší, „v posledních desetiletích se vzdělání často redukuje na pouhý nástroj tržní ekonomiky. Tak tomu ale nebylo vždy“.  Kniha dvanácti českých historiků přibližuje cestu, kterou prošlo školství v českých zemích od svých středověkých počátků, kdy bylo dostupné jen úzké elitě, až k masovému vzdělávání 21. století. 
Dílo na více než 700 stranách nabízí široce koncipovanou syntézu, kterou česká historiografie dlouho postrádala. Jeho základní osu tvoří dějiny školství a vzdělanosti v Čechách a na Moravě (na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině v příslušných obdobích) dovedené do roku 2004. 

„Kromě všech úrovní, typů a forem vzdělávání publikace zpracovává i bezprostředně související témata, jako jsou školní každodennost, školní architektura, mládežnické a studentské spolky. Věnuje se rovněž souvislostem vzdělanosti, rozkvětu knižní kultury včetně knihoven a čtenářských spolků, vydávání novin a časopisů či nástupu nových médií. Součástí výkladu jsou rovněž dosud málo zmapované oblasti bádání jako vzdělávání dívek a duchovních či lidová výchova,“ píše se v anotaci. 
V širokém záběru autorů jsou jednotlivé kapitoly věnovány například i společenské angažovanosti učitelů, mimouniverzitní vědě nebo lidové výchově. 

V oddíle popisujícím osvícenskou a obrozeneckou éru v kapitole o knižní kultuře se pak kupříkladu dočteme, jak tehdy vypadal knižní obchod, jehož centrem byl Frankfurt nad Mohanem. 
„Zatímco ve Frankfurtu si knihkupci vyměňovali knihy, resp. vytištěné archy (dovážené v sudech) kus za kus – a ke svým transakcím nepotřebovali pak vlastně ani peníze, prosazovali saští knihkupci v Lipsku platbu v hotovosti.“ 
Tehdy se také dbalo na to, co se četlo. A tak církevní i státní orgány musely pečlivě sledovat, kontrolovat a popřípadě zakazovat čtení. Za Marie Terezie však v oboru cenzury došlo k zásadní změně. Cenzuru směli provádět opravdu jen velmi svědomití a odborně zdatní muži. 

Jak kniha dokládá ve svém posledním oddíle věnovaném školství a vzdělání po roce 1989, novodobá cenzura byla zrušena až v roce 1990. 
Celý svazek představuje první dílo svého druhu, neboť tak ucelené zpracování dějin školství a vzdělanosti v Čechách, na Moravě a ve Slezsku tu ještě čtenářům předloženo nebylo. 

Diskuze k článku