Rodina Kolouchových pracuje se dřevem už nejméně třetí generaci. Jeden dědeček Radka a Miloše byl truhlář a druhý tesař, stejně jako jejich otec. Od dětství tak získali vztah k jednomu z nejušlechtilejších přírodních materiálů-dřevu.

I díky této rodinné historii bylo více než jasné, že práci se dřevem se budou věnovat i v dospělosti.

Radek se vyučil truhlářem v Dřevotvaru Znojmo a Miloš tesařem v Jihlavě.

Jejich prvním truhlářským výrobkem bylo kuchyňské prkénko pro jejich maminku do kuchyně, které dodělali, když ještě chodili do základní školy.

Lidé by neměli zapomínat
Jelikož se bratři v truhlářské a tesařské dílně pohybovali už od dětství, získali ke starému, ručnímu nářadí určitý vztah. „Bylo nám líto, že s postupem doby se většina nářadí ztratí nebo znehodnotí, a tak jsme začali staré nářadí sbírat,“ říká jeden z bratrů. Kolouchovi zároveň také chtěli, aby lidé nezapomněli, s čím dříve tesaři a truhláři pracovali a jaké nádherné věci s těmito poměrně jednoduchými nástroji dokázali vytvořit. Začali proto staré nářadí sbírat. „Shodou okolností se nám podařilo pořídit sbírku ze Šumavy, kde ji pan Řezáč z Čermné sbíral 30 let,“ popisuje Miloš Kolouch, kterak přišli k části své sbírky.

Rekordmani roku

Sbírka, kterou vlastní Miloš Kolouch, čítá 1695 seker určených k opracování dřeva. Najdou se mezi nimi například i kousky z doby kamenné a bronzové, sekery středověké nebo keltské. Hlavní část sbírky je datována do 18. až 20. století a kromě nástrojů tesařských zahrnuje sekery kolářské, bednářské a vorařské. Sekery Miloš nasbíral nejen v České republice, ale i v zahraničí (Rakousko, Německo, Slovensko, Ukrajina, Polsko, Maďarsko, Severní Amerika, Aljaška). Většinou jsou opatřeny topůrkem, ale k vidění jsou mezi nimi i samostatné železné části bez topůrka.

Mezi nejcennější exponáty seker patří křížové, jejichž používání kvůli zvyšujícímu se počtu zmrzačených řemeslníků zakázala Marie Terezie.

Radek Kolouch vlastní pro změnu sbírku 4535 hoblíků, která obsahuje hoblíky bednářské, kolářské, truhlářské, karosářské a dokonce i houslařské a varhanářské. I ty pocházejí, stejně jako u jeho bratra, nejen z České republiky, ale i zahraničních zemí, jako jsou například Severní Amerika, Slovensko, Polsko, Ukrajina, Maďarsko a další. Nejstarší kus ve sbírce je zhruba z roku 1734.

Nejmenší hoblík je tak malý, že se vejde do dlaně. Největší se používaly na pivařské sudy a nešlo je ani unést.

Zvláštností jsou hoblíky na výrobu párátek.

Sbírku seker i hoblíků shromažďují bratři zhruba od roku 1970 a aktivně je pak začali sbírat zhruba od roku 1995.

„Titul rekordman roku je takovou třešničkou na dortu v našem sběratelském úsilí a potvrzením toho, že jsme na správné cestě, a to je pro lidi zajímavé,“ říká Miloš Kolouch.

Jedinečnost je baví nejvíc

Nejraději zhotovují jedinečné věci, jako například tkalcovský stroj pro prýmkaře pana Répala, nebo zdobený štít v Měříně, kde je dnes muzeum venkova, či ohromný krov Muzea kočárů v Čechách pod Kosířem, na který padlo necelých 200m3 řeziva.

Z množství zakázek a výrobků, které tesaři zrealizovali, jsou nejvíce pyšní například na rekonstrukci kostelní věže v Kácově a Souticích nebo obnova a rekonstrukce dvou domů na náměstí Zachariáše z Hradce v Telči, oprava střech v Třebíči-Židy-památky zapsané v UNESCO.

Tesařská a truhlářská práce zabere bratrům většinu času. Pokud jim ale ještě nějaký čas navíc zbyde, věnují se ještě sbírce stabilních motorů.

V současné době budují sourozenci Kolouchovi v areálu jejich tesařství dřevěnou budovu muzea, ve které by chtěli zajímavou a jedinečnou sbírku ukázat veřejnosti.

Diskuze k článku