Meteorický roj Perseid patří mezi zřejmě vůbec nejznámější astronomické úkazy. Pokud nám bude počasí přát, budeme moci jejich maximum i přes ne zcela ideální pozorovací podmínky pozorovat na letošní srpnové noční obloze.

Meteory jsou krátké optické záblesky, které se na obloze objevují v důsledku kolize planety Země s drobnými částečkami meziplanetární hmoty. Rozměry kosmického materiálu, který při nárazu na svrchní vrstvy zemské atmosféry způsobuje běžné záblesky meteorů, lze přirovnat k zrnkům písku.

Částice po vstupu do zemské atmosféry (rychlost těchto částic se pohybuje v intervalu od 11 do 72 km/s) začne narážet na molekuly vzduchu a díky tomu dochází k rychlému nárůstu teploty. Zatímco prudce zahřátý vzduch na krátko zasvítí (a lze pozorovat tzv. meteor), fyzická částice meziplanetární hmoty se ještě ve vysokých vrstvách atmosféry v důsledku vysoké teploty doslova vypaří.

Běžné tzv. sporadické meteory lze v průběhu noci pozorovat s frekvencí nižší jednotky meteorů za hodinu. Existují však případy, kdy frekvence meteorů v průběhu jedné nebo dvou nocí výrazně vzroste. V těchto případech hovoříme o tzv. maximech meteorických rojů.

Ve skutečnosti tyto jevy vznikají ve chvíli, kdy planeta Země během své pravidelné roční cesty kolem Slunce doslova vlétne do oblastí, kde je výrazně vyšší výskyt drobných částic meziplanetární hmoty. Takové oblasti se ve Sluneční soustavě nacházejí především v těch místech, kudy v minulosti prolétaly komety, tedy obrovské chuchvalce špinavého ledu, které se při přiblížení ke Slunci rozpadají.

Názvy meteorických rojů jsou dovozovány od polohy tzv. radiantu. Jde o místo na obloze, odkud meteory zdánlivě vylétávají. Rojové meteory sice přímo z radiantu nevylétávají, nicméně jejich směr je právě vždy od místa radiantu.

Zjednodušeně řečeno, pokud bychom všechny rojové meteory, které se jinak objevují na různých místech oblohy, zakreslili do hvězdné mapy a prodloužili bychom jejich stopu proti směru letu, tyto čáry všech rojových meteorů by se protnuly přibližně v jednom místě – v radiantu. Pokud by stopa některého z meteorů nemířila od radiantu, pak tento meteor nepatří do daného meteorického roje.

Název roje je pak odvozován od souhvězdí, do kterého se radiant promítá. V případě roje perseid se radiant promítá do souhvězdí Persea.  

Meteorický roj Perseid, jehož maximum pravidelně nastává mezi 11. a 13. srpnem, má svůj původ v kometě označené jako 109P/Swift-Tuttle. Přestože Perseidy byly v minulosti prokazatelně pozorovány už v období starověku, jejich periodicita byla prokázána až teprve v roce 1762 holandským lékařem a matematikem Pieterem van Musschenbroekem.

V roce 1861 pak známý italský astronom Giovanni Schiaparelli poukázal na zřejmou souvislost mezi pravidelně vyskytujícími se srpnovými meteory zdánlivě vylétávajícími ze souhvězdí Persea a dráhou komety 109P/Swift-Tuttle.

Maximum meteorického roje Perseid v letošním roce bohužel vychází na odpolední hodiny 12. srpna. Při pozorování z České republiky tedy maximum roje neuvidíme.

Můžeme pozorovat pouze nástup před maximem v noci z 11. na 12. srpna, případně dozvuk po maximu v noci z 12. na 13. srpna. Touto dobou bude svítit Měsíc krátce po první čtvrti. Pozorování ve večerních hodinách proto bude zhoršeno i skutečností, že měsíční svit přesvítí některé slabší meteory.

Vhodné pozorovací podmínky proto nastávají především v časných ranních hodinách, kdy Měsíc již zmizí za obzorem. Ideálně tedy mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní. Touto dobou bude možné na obloze spatřit pravděpodobně i řádově několik desítek meteorů.

Pro pozorování meteorů je vhodné vyhledat takové místo, odkud bude dobrý výhled na celou oblohu a kde nebude rušit žádný zdroj umělého světla. Pro pozorování meteorů není potřeba používat žádné pomůcky. Meteory jsou viditelné pouhýma očima. Ideální pozorovací poloha je přitom vleže, ve spacáku na karimatce nebo na lehátku.
 

Diskuze k článku