Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Zatímco většina Čechů o letních prázdninách vyráží na dovolenou do tepla k moři, Tomáš Lysý z Batelova již třetím rokem létá za odpočinkem na Island. Země sopek, lávových polí, ledovců a pohoří jej očarovala. „Je to můj druhý domov. Možná se tam usadím natrvalo,“ říká čtyřiatřicetiletý marketingový pracovník jihlavské Dukly.

Na úvod aktuální otázka, hýbající celým světem. Co Island a koronavir? „Oproti mému příletu v červnu jsou hygienická opatření několikanásobně přísnější.

Zhruba od poloviny července každý rezident na Islandu podstoupil dva testy a mezitím byl v několikadenní karanténě. Zakazují se akce nad sto osob. Každý turista je dvakrát testován. Poprvé na letišti, kde zaplatí přibližně dva tisíce korun. Poté jde do karantény. Druhý test má zdarma. Obecně je koronavir problém, jelikož cestovní ruch je pro Island velice důležitý,“ přibližuje Tomáš Lysý.

Ostrov na pomezí Atlantského a Severního ledového oceánu poprvé navštívil v roce 2018 na radu tehdejšího obránce Dukly Jakuba Suchánka. „Říkal, že je to krásné a klidné místo a že tam jeho dobrý kamarád z Tábora Daniel Kolář hraje hokej. To mě zaujalo. Tímto Kubu zdravím a ještě jednou mu děkuji za tip,“ vzkazuje s úsměvem Tomáš Lysý.

Nejvíce jej okouzlila tamní příroda. Na sto kilometrech jsou k vidění lávová pole, sopky, gejzíry, hory, ledovce, vodopády, černé pláže nebo termální prameny. Kromě toho je Island rájem pro stopaře. „To mohu potvrdit. Pokaždé, když mě někdo sveze, vyzvídám co nejvíce informací,“ dodává Tomáš Lysý.

Hovory s místními vede převážně v angličtině. Islandštinu tolik neovládá. „Je to těžký jazyk. Nějaké základní výrazy ovládám, ale minimum. Hodně mi pomohla sestra kolegy z práce, která žije na Islandu téměř deset let. Dávám pozor, abych nekomolil jména jednotlivých měst a turistických cílů. Letos při stopování jsem udělal radost jedné Islanďance, že správně vyslovuji názvy míst,“ prozrazuje Tomáš Lysý.

Během prvního pobytu sestavil na základě nabídek cestovních kanceláří vlastního průvodce Islandem. Mimo jiné navštívil ledovcovou zátoku, přírodní památky – Zlatý okruh, hlavní město Reykjavík nebo poloostrov Snæfellsnes.

„Učaroval mi ostrov Vestmannaeyjar. Krásné místo, kde člověk před sedmačtyřiceti lety statečně bojoval se silou činné sopky. Pokaždé vylezu na tamní nejvyšší vrchol, odkud je krásný výhled. Letos jsem byl hodně nadšený z Landmannalaugar – Duhových hor, kam jsem se na třetí pokus konečně dostal,“ líčí Tomáš Lysý.

Historek a zážitků z cestování po Islandu má Tomáš Lysý spoustu. Rád vypráví, jak se otužoval v ledovcové zátoce Jökulsárlón za přihlížení desítek japonských turistů. „Když jsem se vysvlékl do boxerek, cítili se trochu pohoršeně. Jakmile jsem vběhl do vody a začal se koupat, každý na mě se smíchem namířil fotoaparát. Doufám, že ta fotka nevisí u nějaké japonské rodiny v obýváku na stěně,“ směje se Tomáš Lysý a přidává svůj pocitově nejsilnější zážitek. „První jízda na islandském koni.“

Jací jsou Islanďané jako národ a jak berou cizince? „Nejvíce  jsem přišel do styku s panem Guðnim, hlavním šéfem Guesthouse Húsið, kde jsem pracoval.

Působí jako velice milý člověk,“ míní Tomáš Lysý. Při stopování prý někdy měl pocit, že na něj místní koukají skrze prsty jako na člověka, co přijel vydělat peníze.
„Pokaždé proto dodávám, že jako turista hodně cestuji. Když vědí, že chcete poznat jejich zemi, začnou být hodně komunikativní. Naopak jejich klasická otázka na mě byla, jestli jsem z Prahy.“

Na první pohled byste Tomáše Lysého od obyvatele Islandu nerozpoznali. „Říkalo mi to vice lidí, že svojí vizáží zapadám,“ souhlasně přikyvuje. „Často uvažuji nad tím, jestli se na Island neodstěhovat natrvalo. Být o pár let mladší, vůbec neváhám,“ podotýká.

Chutná Tomáši Lysému více česká nebo islandská kuchyně? „Mám to tak padesát na padesát. Přeci jen takový bramborák a vepřo, knedlo, zelo mají něco do sebe. Na druhou stranu jsem ochutnal čerstvě připraveného lososa nebo sivena a mohu jen doporučit,“ porovnává.

Kdykoli má Tomáš Lysý namířeno do ciziny, nechybí v kufrech dres jihlavské Dukly (útočníka Richarda Diviše) z postupového ročníku 2016/17. „Minulý rok jsem ho měl vystavený v pokoji, kde jsem spal, a měl jsem ho na sobě jako návštěvník fotbalového utkání Island – Turecko,“ prozrazuje.

Povědomí o Dukle zvyšuje na Islandu darováním klubových suvenýrů. „Hokej tam není sportem číslo jedna, což je pochopitelné. Na druhou stranu budu já propagovat islandský hokej v Jihlavě, protože jsem dostal od kamaráda tři reprezentační dresy,“ uzavírá Tomáš Lysý.

Diskuze k článku