Dobrý den Věro

vztahy v rodině jsou někdy složité a často to chce najít si nadhled, nebrat vše tak osobně a klidně a jasně si říct, co chceme a co ne. Taky záleží na postoji vašeho partnera, protože to je jeho maminka. Pokud v něm nemáte oporu, tak to lehké nebude. V tíhle chvíli je to o to složitější, že už teď proti sobě stojíte jao dvě sokyně. Vy už dopředu žárlíte na každou chvíli, kdy by trávila čas dítětem, s pocitem, že budete dělat něco, co vy nechcete. Nebo vám bude ukazovat jak jste neschopná. Máte pocit, že tohle vám bude narušovat váš vztah s partnerem i miminkem, ale měla byste víc zaměřit na vztah samotný. a taky na to, jak moc si sama věříte. Měla byste si víc věřit i s tím, že je naprosto jasné, že budete dělat i chby, bez toho to nejde. Taky si promluvit s partnerem a v rpvní řadě sis ním ujasnit priority a podmínky, v jakých vy dva chcete žít. V tomhle byste měli být zajedno a pak v klidu sdělit svůj postoj mamince. Jasně, pokud až se miminko narodí na to nebude chtít slyšet, budete ho muset dát najevo jasněji. ale nebuďte už dopředu bojovná, když se nic neděje a udělejte si pořádek ve vztahu. Taky buďte trochu trpělivá ashovívavá. Uvědomte si, že její možná přehaná péče, není o vás, ale o tom, co si tím jeho maminka tím chce kompenzovat. Ne, že by ji to omlouvalo, ale můžete ji tak líp pochopit a díky tomu najít nejaou smírnou cestu pro obě. Jde přeci hlavně o to, aby miminko mělo jak maminku, tak babičku. Bude to chtít trpělivost. Když zvolíte boj, bude to jen náročnější. a počítejte s tím, že to bude chvíli trvat, než najdete společnou řeč. a myslete i na to, že se vám občas bude hodit, když vám pomůže nebo pohlídá. I proto hledejte nějaký kompromis, ale jak jsem psala, je třeba začít s partnerem, on musí být u toho, když s ní budete mluvit a domlouvat si nějaká pravidla vzájemného soužití. 

Dobrý den Veroniko

v práci to lepší nebude a určitě byste se měla dívat po jiné. Ale nebude to tak rychlé, neberte první, co přijde, jen abyste už byla pryč, to byste si nepomohla. Berte to tak, že teď nějakou máte, víte, že ji chcete měnit, už se nebudete chlácholit, že si zvyknete nebo to bude lepší a dáte si čas najít jinou. Může to trvat měsíc i půl roku, ale i tak nechvátejte, lepší práci najdete. 

Dobrý den Marino

no je to mezi vámi docela napjaté a složité. Vy toužíte po klidu a jistě, ale svému partnerovi vůbec nevěříte a tím v něm nevidíte toho, kdo by vám tu jistotu dal. On chce mít taky klid, ale rozčiluje ho jak se chováte, jak mluvíte, že nejste v pohodě a děláte věci horší než jsou, takže je v plný vzteku. Někam se vám úpně vytratila láska a to proč jste vlastně spolu. Víte vztahy jsou vždycky složitější a neměla byste se opírat jen o odpověď, jak to bude dál. Měla byste chtít jít víc do hloubky sebe i jeho a hledat cestu. Oba dva byste v první řadě potřebovali se uklidnit, přestat rozvíjet vyčítavé debaty o ničem, trošku se stáhnout do sebe a dát si prostor. Když on nebude chtít, udělejte to vy. Přeestaňte s ním bojovat, s tím jaký je a začněte řešit sebe, otočte tu energii k sobě. Tam je cesta. Může vám otevřít úplně jinou rovinu vašeho vztahu nebo i připuštění, že k sobě vlatně nepatříte, ale smíření a v klidu a tím si dovolit lásku. Ale teď to není o tom, jestli spolu budete nebo nebudete, ale jak se postavíte sama k sobě. Pokud si to chcete více ujasnit přijte na výklad. Možná spolu zůstanete i tak, ale když nic nezměníte, nebud to spoojený vztah. Jen přetvářka a lži nic víc. 

Dobrý den Jindro

na první pohled to vše trochu stojí na vodě a nemá pevné základy. Mohou tam přijít nějaké komplikace, ale z větší části vnímám, že to dopadne dobře a smouvy vám prodlouží. Jen tam možná budou trochu jiné podmínky, větší výdaje nebo něco takového.

Dobrý den Jani

ano, ale musíte ještě zapracovat na své negativitě. Sama cítite, že jste se změnila a i to, že ještě se potřebujete v něčem dalším posunout. Ne přes muže, od toho tam přijít nemá, ale skrze sebe, jinak to nejde. Máte v sobě krásnou a zářivou sílu, ale musíte být první, kdo ji uvidí. Máte v sobě velkou schopnost sebenaplnění, ale musíte vy první přijmout zodpovědnost za sebe a svůj život. Nečekat, až vám ho někdo vyplní,umíte to sama. Máte v sobě velký dar lásky, ale musíte vy první si dovolit ho rozvítit a zářit ven. Už to napůl máte, jen do toho běžte naplno, přímo do svého středu a užívejte si to. Změny jsou důležité a patří do našeho života, tak teď žijte změnou, tou svou a budete mít vše. 

Dobrý den Michale

musím říct, že ten váš vztah vnímám hodně smutný, bolestivý a díky tomu i neupřímný a už se to tam vyvíjí hodně dlouho. A není to jen o vás, ani jí není dobře a už nevěří, že to bude lepší. Vlastně kdyby mohla, tak už odešla, jen má pocit, že na to nemá sílu. Díky tomu je to pro vás oba ještě náročnější. Nakonec nemůžeme ztratit to, co už nemáme a váš vztah teď už není, jen soužití, ale ne vztah. Někdy dokonce musíme jeden druhého ztratit, abychom se znovu našli, jiní, odpoutaní od minulosti a od všeho, co není důležité. A to vy této chvíli nejste schopni poznat. V bolesti a strach vidíme všechno jiné, než jaké to je. Je tu šance, že vaše vzájrmná ztráta, vás k sobě časem znovu přivede zptáky. Možná ji i časem přijmete jako pochopení, proč to vlastně nešlo. V budoucnosti budete daleko spokojenější, než si myslíte, buď spolu, nebo z někým jiným. V tomto okamžiku, byste si měli dovolit přestat se trápit a pustit se, nechat ji odejít s tím, že jen tím poznáte, jestli se ještě máte rádi a patříte k sobě nebo ne. Přeji vám hodně sil. 

Dobrý den Milane

vy máte velmi zajímavé datum narození a musím říct, že to sám se sebou opravdu nemáte jednoduché. I když si vaše duše tuhle cestu vybrala, z nějakého důvodu, celý život ve vás svádí boj rozum, ego a srdce a intuice. Někdy jste až moc obětavý, někdy zase sobecký a nepřístupný a vše jen proto, abyste se naučil v první řadě otevřít srdce k sobě. Je jedno jak povrchně nebo jinak to na vás působí, tam je totiž ten hlavní rpoblém. Nemáte se rád a ani svůj život. A je jedno, že vám hned proběhnou ty těžké chvíle nebo naopak že jste toho přeci plno dokázal a váš život je svělý. Dovolte si připustit to a chtít to změnit, to jak se vidíte, to jak vnímáte život, lidi, pustit své představy, očekávání a posuzování, zbavte se té velké zátěže zodpovědnosti, to je cesta k lásce. To je cesta, aby jste i vy byl schopný být dobrý partner a dávat a přijímat lásku. Abyste si ji hlavně dovolil. Máte velkou sílu ovlivňovat lidi, ale dokud to půjde jen egem, nebude vám v tom dobře. a už je načase být šťastný, taky si třeba připustit chyby, to je v pořádku, ale i to, že jste se změnil a můžete žít víc ke své spokojenosti. A k ní patří i partnerka. Ale pokud nic nezměníte, ne že byste nikoho nepotkal, to ne, ale nebude to ono. Nebude to fungovat. 

Dobrý den Zdeňko

vztahy jsou vždycky složitá záležitost, ale neutíkejte před zodpovědností tím, že si budete namlouvat, že tím motáte synovi hlavu. Vy mu ji motáte už tím, jaký vztah spolu vedete, jak cítí každý den napětí a nejistotu mezi vámi dvěma a neví, co bude dál. Z jedné strany byste oba dva chtěli, aby to fungovalo, ale vlastně už teď jdete každý jiným směrem. Víc od sebe, než k sobě. Oba plní rozporů, pochybností, přetvářky, nevíte, co chcete a proto je vám tak těžko, proto to na vás tak moc doléhá. Potřebujete nejdřív najít způsob, jak se uvolnit a uklidnit, zaměřit se jen a jen na sebe. Přestat bojovat s partnerem, s tím jak se chová a jak žije, přestat se plnit stále dokola strachem, co bude. To vás jen vysiluje a bere vám možnost rozhodnutí. Ale rozhodovat se v to v tomto rozpoložení, vám jen bude přinášet pochynosti, jestli jste udělala dobře. Hledejte cesty spojení se sebou, cestu síly, díky které si budete schopna připustit, co opravdu cítíte, co opravdu chcete, jak na tom váš vztah opravdu je. Pak si uvědomíte, jaký má být další krok, ať rozchod nebo naopak najít společnou cestou, ale jinou, než teď. Popřemýšlejte o osobní konsultaci, je třeba jít do hloubky, nejen se uspokojit jednou odpovědí. potřebuje víc pochopit, abyste našla sílu.  

Dobrý den Jani

nenapsala jste mi tam jméno strýce, ale i tak se zkusím zeptat zkrze vás. Zvláštní je, že by to tak nemuselo vůbec být. Nevím, co je předmětem vašeho sporu, ale nějak jste zapomněli, že jste rodina. A taky na to, že je v pořádku, že někdo myslí nebo jedná jinak, než si představujeme a je normální a je úplně jedno, že to chceme jinak. Vy máte dobrý záměr, chtěla byste mít klid, ale to nepůjde tím, že budete chtít, aby byl strýc jiný. Musíte v sobě najít sílu přestat ho řešit, nechtít urovnat to, na co máte třeba jiný názor nebo najít řešení, které byste si přála, když on nechce. Jinak se nepohnete z místa. Věřte si, uvědomte si, v čem jste dobrá, věnujte se tomu a těm, co máte ráda s kým vám je dobře. Nenechte se zatahovat do negativních debat, najděte sílu přijetí a flegmatismu a pak se věci začnou měnit. Možná vám to připadá těžké nebo proč zrovna vy máte být ta rozumná. Ale věřte, že je to por vás a váš klid ta nejlepší cetsa. Navíc pak díky tomu uvidíten některé věci jinak, než teď.

Dobrý den Leono

to není úplně dobrý dotaz do věštírny, ta je určená víc na jednu jasnou a konkrétní otázku. Jestli hledáte to, že vám někdo řekne udělej za prvé, za druhé za třetí, ta příčina je přesně tohle, tak takhle to nefunguje. Nakonec všechny odpovědi máte v sobě, ve svém podvědomí a jen vy je můžete vytáhnout ven. Přestaňte bojovat a spíš hledejte cesty, jak poznat sama sebe, a na to u mě potřebujete buď velký výklad, numerologický rozbor nebo další možnosti. Ale jednoduchou odověď nehledejte. Ona za tím vlastně je, je to strach, strach který řídí vaše negativní programy a oni řídí vás, nutí vás být neustále ve středu, nenaslouchat svému Já, právě tím, že pořád a nad vším přemýšlíte. Díky tomu máte v sobě chaos a vlastně nevidíte, necítíte, co je opravdu důležité. Ať přijdete za mnou nebo za někým jiným, hledejte cesty, jak se poznat, tím odkryjete jak svou sílu, tak i místa, která potřebují uzdravit od strachu a tím se vám začne uvolňovat hlava. Ne tím, že s tím budete bojovatnebo se nutit do klidu, to si jen vyvoláváte další stres. 

Dobrý den Simino

 už jen, když si svůj dotaz znovu pořádně přečtete, jako vyznání někho cizího, si musíte uvědomit, co že jste to vlastně žili. Jste spolu šest, let, mluvíte tady o lásce a přitom píšete, že jste nedělala a to jen vy, nic jiného, že jste vztah zachraňovala. To ale není láska, ta zachaňovat nepotřebuje. Mluvíte o jeho egu, ale co to vaše umanuté, které se rozhodlo, že on s vámi bude za každou cenu, až do sebe zničení, protože chcete. Tím se pak z vás stává na jedné straně obět, na druhé manipulátor, který chce, aby ten druhý si přeci uvědomil, že vás miluje a podle toho se začal chovat. Vy jste si vybrala roli oběti a to nemůže nikdy jinak dopadnout, než buď rozchodem nebo velkým trápením.Když se bojíte, co udělá, když ho konečně necháte být, dáte mu pokoj, dovolíte mu nadechnout a hlavě použít svůj rozum, řídit se tím, co opravdu cítí, tak nevěříte ani jemu, ani jeho lásce. Tak byste se sama sebe měla zeptat, proč se držíte takového vztahu, v kterém se ničíte navzájem. Je to jakobyste ho držela pod krkem, říkala nikam nepůjdeš, já tě přeci miluju. Zkuste jen tak pro sebe se postavit před zrcadlo, pořádně si zmáčnout krk a pak se v tom napětí usmát a říkat si, jak se máte ráda. Neomlouvá to jeho chování, ať je jákekoliv, ale vy si nejdříve potřebujete uvědomit, že jste zamilovala do představy  o něm, ne do toho jaký opravdu je. Jasně že mu to chvíli vyhovovalo, byla jste plná nadšení a optimismu a vášně a pěkně ho dotovala energií, ale pak jste začala ztrácet sílu, protože jste mu vůbec nedala prostor, aby se snažil aby přišel na to, jestli se snažit vůbec chce. Říkáte že dala? Ne nedela. Vy jste mu jen vždy na chvíli dala prostor, aby se zachoval tak, jak si představujete a když to neudělal, tak jste znovu zatlačila, zahrnula ho péčí, vodila za ručičku jako mimino. A proto to nefunguje a jemu s vámi už není dobře, vlastě ani vám s ním. Jen se bojíte, bojíte se naučit se být volná, protože vy za tím vidíte být sama. Bojíte si dovolit opravdu lásku, protože ji neumíte dát sama sobě a tak vás strach děsí, že už žádná nepřijde. Jestli má váš vztah mít šanci, jestli tam někde hluboko, je ještě láska, kterou jste společně tak potlačili, musíte ho pustit, a to úplně. Dovolit sobě i jemu volnost, musíte. Zaměřit se na sebe, začít rozvíjet sebe místo obětování se jemu a věřit, že vše doadne tak jak má. Jestli tam láska je pustí vás k sobě, jestli ne, budete volní a připravení pro vztah, který vám bude vyhovovat víc. Máte samozřejmě i další volbu, stále se ho držet zuby nehty, ale to se zničíte, jen se naučíte být zahořklá a nevěřící, nešťastná. Přece z něj nechcete mít dítě, které musíte pořád řídit a hlídat, ale muže, vedle které ho se budete cítit dobře a on vedle vás. Ne proto, že mu budete dělat posluhovačku, ale protože jste ráda na světě, baví vás život a dovolujete si být ženou, ne obětí. Tak je na vás, co si teď vyberete. Chcete to víc pochopit? Přiďte ke mě osobně. 

Dobrý den Věro

víte na těhotenství by se moc nikdo neměl ptát. Už proto, že je to období, které hodně uvolivňují emoce a pak možné problémy, které se mohou jen projevit třeba otekáním nohou si můžete vyložit špatně. Odpovím vám jen tak všeobecně, ale už se na tohle neptejte. Raději pracujte se sebou, hledejte cesty, jak být klidná, uvolněná, zaměřte se na spojení s miminkem a komunikaci s ním a věřte, že vy právě a jen vy, dokážete poznat, co právě potřebuje. Chcete, aby bylo v pořádku, tak se starejte o sebe, své tělo a emoce. Vše by mělo být v podstaě normální, základ máte dobrý, ale i karty ukazují na vaše emoce, vytváření obav a nervozitu. Hlídejte si tlak a i končetiny  budou potřebovat větší péči, aby v sobě nehromadili tlak.Vše, co vás uvolní, vše, co uděláte pro sebe, aby vám bylo dobře, pozitivně ovlivní vývoj miminka a taky jeho povahu. Jestli budete napjatá a nervoózní, vrátí vám to v ubrečeném miminku. Podle mě fyzicky bude vše v pořádku, tak jak má být. Psychicky je to na vás. 

Dobrý den Jarko

nevím jaký druh vztahu máte, přeokládám, že partnerský, ale moc vyrovnaný teda není. On neví co chce. Je chvíli tak, chvíli zase jinak. Na jednu stranu chce být vztahu otevřený, na druhou by z něj neraději odešel. Vy taky nejste moc v pohodě, i když máte jasnější pocity a hlavně touhy. Měla byste své touhy, přání a očekávání už pustit, jen vás matou a pak nevíte to, co je jasné, tu pravdu. Vy ji ani nepotřebujete říkat, jen ji musíte připustit a pak budete vědět, jak vztah uchopit. Máte se podle karet postavit na vlastní nohy, být sama sebou, jednat  sama za sebe, bez ohledu na to, jak to dopadne nebo ovlivní vztah. Jinak se nepohnete z místa. V tomto vztahu si máte vyřešit něco karmického a to vždy znamená náročnost a výzvu. Něco, co si máme uvědomit, naučit, pochopit. Jestli jste partneři, mohli byste to i zvládnotu, ale musíte se k němu postavit jinak než doposud. Začít si věřit a opravdu být sama sebou a hlavně ho nechtít měnit, řídit, na to musí přijít on sám. Když se vy rozzáříte jako žena. která si věří a nepotřebuje svého muže hlídat, nevstupuje mu stále do jeho prostoru a energie, uvidíte, jak se on uvolní a otevře něčemu nového. Když se budete bát, a stále něco řešit, hlavně za něj nebo hlídat, bude to pro vás oba vysilující a časem spolu nezvládnete být. A nenechte se taky řidit ani od něj, to vám štěstí, ani lásku nepřinese. Teď jste na rozcestí, dokonce můžete procházet krizí nebo se spolu nebavit, to ještě nic neznamená, zaměřte se na sebe a změníte svůj přístup. 

Dobrý den Aleno

věřím, že vás to mrzí, ale není to vztahem maminky k vám. Je sice trochu paličák a egoista, takže když si něco umane, tak s ní nic nehne, ale není to o vás. Je v tom nějaký problém mezi ní a synem, vaším bratrem. ale nevolejte jí a neptejte se. Tohle se musí vyřešit samo jinak, bez vás. Je to jako by se oni dva vedle sebe nemohli hnout z místa, z jedné strany na sobě byli závislí a z druhé se vlastně navzájem táhli dolů. Ano jsou věci, které před vámi tají, snaží se je zkrýt, nedokážu vám přesně říct, co to je. Podle mého pocitu se to týká financí, způsob, jak žijí a manipulace jeden druhého. A vy jste rodina, ta nejbližší, znáte je a hned byste poznala, co se děje a to nechce. Neříkám, že je správné chování, ale v téhle chvíli jí to jinak nejde. Jiné návštěvy ji tak nevadí, protože nejsou tak blizcí. Zkuste se uvonit a úplně to pustit, nechat to plynout a pradva se brzy ukáže a pak to vše líp pochopíte. Částečně mám i pocit, že vás to, že tam nejezdíte, tak trochu chrání, abyste nebyla vtažena  do nějakých problémů. Když se pustíte strachu, jestli tam ještě někdy pojedete, je to jakobyste ustoupila stranou a najednu viděla souvislosti, dojde vám to. Tak se zkuste přestat trápit a bude líp. Neberte to osobně o vás to opravdu není.