Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Na ledě byl Bedřich Ščerban vynikajícím hokejistou, a neméně úspěšný je v roli jednatele jihlavské Dukly. Klub převzal v roce 2008 v totálním rozkladu, a během deseti let z něj udělal respektovanou značku. „Postupem do extraligy nám přibylo velké množství starostí, ale je to něco, co si užíváme. Já osobně velice…,“ řekl u fanoušků populární „Béďa“.

 

Deset let ve funkci jednatele, to je významný milník. Oslavil jste ho?

(úsměv) Musím přiznat, že jsem vůbec netušil, že se blíží moje desetiletka. Na tyto věci jsem hrozný. Kolikrát zapomenu i na svoje narozeniny.

 

Klub se zhostil malých oslav za vás, a před utkáním s Chomutovem jste přijímal gratulace.

Předzápasový ceremoniál, to byla na mě „bouda“ (úsměv). Bylo mi totiž řečeno, že předám cenu nejtvrdšímu střelci extraligy. Na trestné lavici jsem se proto sháněl po zástupcích hokejového svazu. Vůbec jsem netušil, co bude následovat.

 

Takže jste byl mile překvapen?

Byl, a touto cestou chci všem moc poděkovat.

Co vás před deseti roky přimělo usednout do křesla šéfa Dukly?

Bylo to celkem složité. V ročníku 2007/08 jsem se vracel do klubu, a podepsal jsem smlouvu na dva roky, protože tak dlouho jsem chtěl ještě hrát. Člověk míní, osud mění… Podruhé v životě jsem onemocněl mononukleózou. Musel bych mít půlroční pauzu, což se při mém tehdejším věku již neslučovalo s pokračováním hráčské kariéry.
 

Takže jste začal trénovat.

Oslovil mě tehdejší trenér Karel Dvořák s tím, jestli mu nechci pomoci na střídačce. Nabídku jsem přijal. Po konci kariéry jsem měl totiž v úmyslu pokračovat jako trenér. Nicméně došlo na situaci, kdy Město Jihlava, jakožto majitel klubu, vyhlásilo výběrové řízení na pozici jednatele. V ten moment se na mě obrátili někteří lidé, abych se přihlásil.
 

Prozradíte, kdo konkrétně vás do toho „uvrtal“?

Nejaktivnější byl v tomto směru Jan Hrbatý mladší. Přemlouval mě přibližně dva měsíce. „Hřebíček do rakve“ tomu dal pan Stanislav Neveselý. Situace kolem Dukly tehdy nebyla vůbec růžová, a pan Neveselý říkal, že obsazení postu jednatele je v daný okamžik ze všeho nejdůležitější. S nadsázkou lze říci, že mi to dal „rozkazem“. Jako hráč jsem byl zvyklý jeho rozkazy přijímat, takže jsem nebrblal a pustil jsem se do přípravy konceptu a vize. Obojí jsem posléze předložil na výběrovém řízení.
 

Co bylo gró vámi připraveného konceptu?

V podstatě jsem shrnul historii klubu a uvedl, jakým směrem bych ho chtěl vést. Zdůraznil jsem, že by bylo dobré, aby na pozici jednatele nastoupil člověk, jenž má jméno a vyzná se v tréninkovém systému, metodice a v hokeji. Dříve totiž docházelo k věcem, například k podepisování některých smluv, které podle mého názoru nebyly pro Duklu to pravé ořechové. Nabídl jsem i jinou životní zkušenost než hokejovou.

Pracoval jsem u jedné textilní firmy jako obchodní zástupce, a zastupoval jsem ji na ISPO v Německu, či cestoval do Bangladéše domlouvat výrobu pro firmu. Ve švédském Brynäs, kde jsem působil, mě nechali nahlédnout pod pokličku chodu hokejového klubu, protože chtěli, abych tam po konci kariéry zůstal v managementu. Dokonce jsem chvíli dělal i hráčského agenta. Měl jsem maloobchod a velkoobchod. Vytvářel jsem si záchytné body do budoucna. Prošel jsem Finskem, Švédskem a Německem. Tamní jazyky dodnes využívám, vyjma finštiny. V roli jednatele jsem všechny tyto životní etapy zúročil.

 

A pochopitelně jste chtěl vrátit Duklu do extraligy.

Nikdy jsem se tímto cílem netajil, a naopak jsem opakovaně tvrdil, že bych byl zbabělec, kdybych se o to nepokusil. Někteří novináři mě napadali, že to není možné, že to nikdy nemůže nastat, a já že si vymýšlím a lžu fanouškům. Čas mi dal za pravdu.

 

Vzpomenete si na první den v roli jednatele?

Byl trochu divoký. Výběrového řízení jsem se zúčastnil 6. března. Tehdejší primátor pan Vymazal řekl, že mě seznámí s výsledky. Následně mi odpoledne zavolal domů, že jsem vyhrál, a abych se tedy připravil na to, že k 1. květnu nastupuji do funkce. Pozdě odpoledne mi opět zavolal a ptal se, jestli se mohu na Radu města vrátit. Učinil jsem tak, a pan primátor mi položil otázku, zda mohu nastoupit okamžitě.

 

Zřejmě o vás hodně stál.

Zeptal jsem se, proč, a dostalo se mi odpovědi, že se dějí v klubu určité nevratné kroky, kterým chce Rada zabránit. Pochopil jsem, že to byl následek výběrového řízení.

 

Takže jste, obrazně řečeno, dostal svazek klíčů od Horáckého zimního stadionu, a snaž se…

V podstatě ano. Druhý den ráno jsem přišel do klubu. Převzal jsem ho za chodu, z minuty na minutu, bez procedur, jako jsou audity či přebírání pokladny. Spadl jsem do toho rovnýma nohama jako do vody, a musel jsem začít plavat.

 

V jaké byla Dukla ekonomické kondici?

Udělal jsem celkovou analýzu. Jedna z informací, která zazněla na Radě města, byla, že zastupitelstvo schválilo v prosinci roku 2007 finanční dotaci do klubu, a že mi to tedy předává s čistým stolem, což nebyla tak úplně pravda. Závazky klubu byly vysoké, příjmy nízké. Například k 7. březnu byly až do září vyčerpány všechny finanční příjmy. A náklady nás teprve čekaly. Obrazně řečeno: patnáctý den v měsíci, který je v Dukle výplatní, jsme uhradili závazky, a druhý den jsme nevěděli, z čeho uhradíme závazky následující měsíc. Bylo to velice stresující období. Takové již nechci zažít.

 

Traduje se, že klub byl ve stádiu klinické smrti.

Ano. Chyběl opravdu malý krůček, a Dukla přestala existovat! Jak to vypadalo herně, na to si fanoušci jistě pamatují. V tom ročníku 2007/08 jsme vypadli v předkole play off. Na začátku sezony to vypadalo, že sestoupíme do druhé ligy. Neměli jsme hráče, junioři opustili nejvyšší soutěž, mládež celkově vypadala špatně. Všechno viselo na vlásku.

 

A vy jste měl stabilizovat situaci, dát věci do pořádku…

…což bylo velice obtížné. Potřebovali jsme investovat, ale neměli jsme investovat co, protože bychom skončili v insolvenci. Musel jsem tedy kličkovat a vybírat nejlepší možné cesty a kompromisy mezi herní kvalitou a finančními možnostmi. A není tajemstvím, že jsem dal do klubu svoje vlastní peníze, abych ho zachránil. Někteří lidé toho později zneužili proti mně.

 

Dělal jste analýzu, proč byl klub v tak špatné ekonomické kondici?

Těžko uděláte analýzu, když nevíte, jaká byla po revoluci nálada ve společnosti. Obecně se říkalo, že všechno, co bylo spojené s předchozím režimem, bylo špatně. Měli jsme tréninková střediska mládeže, výborný systém výchovy sportovců, ale všechno se zbouralo. A dnes vymýšlíme, jak na to navázat.

Zrovna tak to mohlo být s Duklou. Někdo si mohl myslet, že když ji zavedl předchozí režim, je to něco špatného. Ale já neznám režim, který by byl ideální. Přitom Dukla vychovávala špičkové sportovce a reprezentanty. Z tohoto hlediska měla nezastupitelnou úlohu. Aktuálním projektem „Litoměřice“ ostatně hokejový svaz nedělá nic jiného, než to, že Duklu kopíruje.

 

Měl na ekonomickém úpadku klubu podíl moment, kdy od něj v devadesátých letech armáda dala ruce pryč?

Pravdou je, že armáda Duklu pustila, a tím skončilo její financování. Nevím, proč k takovému rozhodnutí došlo. Z tohoto hlediska mě mrzí, že v dobách, kdy byla financována ze státních zdrojů, byli na Duklu všichni hrozně moc pyšní, a naopak od chvíle, kdy se jejím majitelem stalo Město Jihlava, se k ní někteří chovají jako k přítěži.

Někteří lidé by dokonce byli raději, aby vůbec neexistovala. I to jsou názory, s kterými se setkávám. Přitom pokud někde ve světě o Jihlavě něco vědí, je to spojeno především s Duklou. Byl jsem nedávno s krajskou delegací v Bělorusku, a když mě představovali, druhá strana reagovala: Dukla Jihlava? Víme. Jak se jede po dálnici z Brna do Prahy, tak doleva. Nicméně Město klub převzetím od armády zachránilo.

 

Duklu údajně před vaším příchodem nikdo nebral vážně.

Ze zákulisních jednání, která jsem vedl, vyplynulo, že nejsme respektováni. Na Duklu se tehdy obecně nahlíželo jako na nevýznamný prvek na české hokejové mapě. Naše slovo nemělo žádnou velkou váhu. Dnes jsme naopak uznávaný a metodicky fungující klub, který je často posunovatelem věcí dopředu. Jak mi bylo řečeno, jsem i historicky první zástupce, který se dostal ze zdejšího kraje do nejvyššího vedení Českého svazu ledního hokeje...

Celý rozhovor čtěte v tištěných JL s datem 20.3.2018

Diskuze k článku