Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Historie hokejové Dukly Jihlava je lemována jak úspěchy, tak bolestnými porážkami… Dnes je to přesně 25 let od chvíle, kdy dvanáctinásobný mistr ligy v baráži nedobrovolně přenechal extraligovou místenku ambicióznímu Znojmu. Orli vyhráli prolínací soutěž 4:3 na zápasy.
„Okolnosti spěly k tomu, že sestoupíme. Kdyby ne v téhle baráži, tak později. Pád do první ligy byl neodvratitelný,“ domnívá se ve vzpomínkovém rozhovoru pro JL brankář Lukáš Sáblík, jenž se střídal v jihlavské „kleci“ s kolegou Markem Novotným.        

Co vás jako první napadne ohledně sezony 1998/99?
Byla to jedna z mých prvních kompletních sezon v jihlavském „áčku“. Bohužel další barážová. Tentokrát jsme extraligu nezachránili a sestoupili jsme… Je to přeci jen 25 let, takže vzpomínky mám spíše útržkovité. Během hráčské kariéry jsem absolvoval šest baráží, člověku to splývá… Z téhle baráže si vybavím moji obrovskou nervozitu, stres a velké teplo na znojemském stadionu. Kdybych to měl shrnout: sezona byla neúspěšná a měla hořký konec. Člověk je jednou navždy podepsán pod sestupem. 

O dva roky dříve proti Kralupám nad Vltavou to byla úplně jiná baráž, že?
Kralupy byly mančaft bez ambicí a brzy zmizely z hokejové mapy. Byla to moje první zkušenost s velkou baráží, odehrál jsem ji skoro celou. Ještě předtím jsem chytal „prolínačku“ za Třebíč, ale v ní se bojovalo o postup z druhé do první ligy. Hrát o postup je něco jiného. Jedete na vlně euforie, nemáte co ztratit, kdežto pro papírového favorita je baráž psychicky náročná. Nervy, šílený stres a vypětí jsem vnímal podobně proti Kralupám i Znojmu. V „devětadevadesátém“ o trochu více, protože to bylo derby.

Znojmo bylo finančně silné, kralovalo první lize a prahlo po postupu… 
Mělo daleko lepší podmínky než my v extralize. Jeho finanční „polštář“ byl obrovský, mohla si dovolit nakoupit rozdílové hráče. Všechny okolnosti spěly k tomu, že sestoupíme.

Jaké okolnosti? Finance a zázemí související s tím, že armáda dala v 90. letech od Dukly ruce pryč? 
Ano. Byla to porevoluční stinná stránka. První roky se dojíždělo na to, že Dukla byla vojenský klub. Jakmile armáda Duklu pustila, lepší hráči chodili jinam. Chodili do týmů, které je dokázaly zaplatit. Tady v Jihlavě peníze chyběly. Extraligová konkurence byla po finanční stránce někde úplně jinde. Proto si myslím, že sestup byl neodvratitelný. Pokud bychom nespadli se Znojmem, tak v dalších letech pravděpodobně ano. Baráž s Kralupami byla varovným prstem. Jenom jsme to oddálili…

Kádr jste neměli na sestup. Zůstal pohromadě tým, který o rok dříve (sezona 1997/98) bojoval do posledního kola o play off. Jaká byla předsezonní očekávání?
Určitě jsme si nemalovali růžové obrázky. Hlavně jsme se chtěli vyhnout barážovým vodám, což se bohužel nepodařilo. Člověk by pochopitelně raději hrál play off. Baráž je svým způsobem play off systém, ale máte v ní daleko větší nervy.
 

Kromě extraligy Dukla ještě hrála tehdejší Evropskou ligu, kde se ukázala v dobrém světle…
Byl to paradox. I když jsme v „Evropě“ prohráli, dojem z utkání nebyl špatný. Jako outsider jsme podávali dobré výkony, ale nedokázali jsme je přenést do české extraligy. Evropskou ligu jsme hráli na pohodu, protože od nás nikdo nic nečekal. V domácí soutěži jsme potřebovali každý bod, ovšem nesbírali jsme je. Základní část jsme měli opravdu špatnou…   
 

 Více v tištěném vydání JL s datem 9. 4.

Diskuze k článku