Na jaře roku 2014 ležela Harisi Harbovi celá fotbalová Vysočina u nohou. Naopak minulý měsíc, kdy mu v klubu končila smlouva, po něm – s nadsázkou řečeno – málem neštěkl pes.

Není tajemstvím, že se osmadvacetiletý Bosňan nerozešel s jihlavským klubem úplně v dobrém. „Ale nebylo všechno jenom špatné. Třeba na první rok mám super vzpomínky,“ vzkázal historicky nejlepší střelec FC Vysočina v české nejvyšší soutěži.

Tím prvním rokem měl na mysli sezonu 2013/14, v které zazářil na tuzemské scéně jako kometa, když během 29 utkání nasázel 13 branek. Byl čtvrtým nejlepším kanonýrem ligy, druhým nejlepším cizincem a třetím nejlepším fotbalistou vůbec. Pochopitelně nechyběl v ideální jedenáctce soutěže. Po internetu kolovala videa s jeho technickými finesami.

Jméno Harise Harby bylo v kurzu. Skloňovalo se v souvislosti s nominací do národního týmu Bosny a Hercegoviny pro mistrovství světa v Brazílii, respektive s odchodem z Jihlavy za lepším angažmá. Ani jedno se nekonalo. Ceněný útočník zůstal na Vysočině a pomalu začal ztrácet lesk.

Necítil trenérovu důvěru

V následujícím prvoligovém ročníku skóroval pouze čtyřikrát, jeho forma kolísala. „Přesto dostal v řadě zápasů důvěru, kterou ovšem nezhodnotil,“ konstatoval před časem ředitel jihlavského klubu Zdeněk Tulis.

Sportovní management proto rozhodl, mimo jiné s ohledem na konkurenci v kádru, „oživit“ hráče pomocí hostování. Nejprve do Trnavy (podzim 2015), poté do Sarajeva (jaro 2016). Jenomže ouha… Zamýšlený restart kariéry se nekonal. Na Slovensku dokonce Harbu poslali do B-týmu.  

„V obou případech jsem necítil od trenéra důvěru. Bohužel jsem typem člověka, jenž si bere takovou věc hrozně moc osobně,“ řekl fotbalista s odstupem času.

Protože měl do konce loňského roku s klubem platnou smlouvu, na Vysočinu se vrátil, i když po tom, dle svých slov, dvakrát netoužil. Nastoupil do přípravy a čekal na příležitost. „Jenomže ta nepřicházela. Psychicky jsem to snášel opravdu hodně špatně. Chtěl jsem z Jihlavy pryč,“ prozradil později.

„A právě to je, podle mého názoru, jeden z typických rysů hráčů z Balkánu. Jsou nevyzpytatelní v tom, že nevíte, jak zareagují na určité situace, které fotbal přináší, tedy například na situaci, kdy pravidelně nehrají,“ poznamenal sportovní manažer FC Vysočina Milan Bokša a nabídl srovnání s Harbovým krajanem Murisem Mešanovičem.

„V tréninku i zápase měl Muris nepřekonatelný přístup. Rval se za každou cenu. Chtěl se prosadit a dokázat, že patří do základní sestavy. U Harise tomu bylo naopak. Dával najevo svoji nespokojenost, a bohužel to bylo vidět na trénincích.“
Harba přiznal, že fotbalu opravdu nedával všechno. „Kluci určitě poznali, kdy se mi chtělo, a kdy ne.“

Pro obě strany představovalo spásu hostování ve Zlíně, kde  Bosňan pookřál a půltuctem branek pomohl „valachům“ k senzačnímu čtvrtému místu tabulky po podzimní části. „Ukázal jsem, že fotbal pořád umím hrát,“ konstatoval hrdě poté, co přijel se Zlínem na stadion v Jiráskově ulici.

Nepřekousl nominaci?

Co vlastně způsobilo pád nejlepšího jihlavského prvoligového střelce z výšin na zem? V kuloárech, a neoficiálně to potvrzují i někteří jeho bývalí spoluhráči, kolovaly spekulace o tom, že Haris Harba nepřekousl fakt, že ho reprezentační kouč Safet Sušič opomenul ve zmíněné nominaci na světový šampionát a vzal místo něj do Brazílie nezkušené mladíky.

„Těžko mohu posoudit, jestli tomu tak skutečně bylo. Na druhou stranu v tom ona zmíněná mentalita mohla sehrát nějakou roli,“ přemítal Bokša.

V letošní jarní části ePojisteni.cz ligy už fanoušci Harbu na českých trávnících neuvidí. Jako volný hráč odešel za lukrativním angažmá do Jižní Koreje, kde bude oblékat dres Bucheonu. „Dali mi nabídku, kterou nešlo odmítnout,“ zdůvodnil své rozhodnutí opustit českou soutěž.

Diskuze k článku