David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

 V kádru hokejové Dukly patří Michal Důras mezi nejzkušenější borce. V rozhovoru pro JL přiznal třeba i to, proč nemá rád letní přípravu.

 Souhlasíte, že letošní sezona v podání Dukly nebyla zrovna pro slabé povahy?

 Do sezony jsme nevstoupili špatně, bohužel se nám nepodařilo udělat nějakou delší vítěznou sérii. Měli jsme takové období - jak na houpačce. Dvakrát jsme vyhráli, pak zase prohráli. Potom ale přišlo to hluchý období v prostření části.

 V rámci toho hluchého období jste se ale propadli i mimo postupové pozice do play-off. Čím to bylo?

 Možná tím, že v té době jsme hledali ptimální složení sestavy. Vystřídalo se tu docela dost hráčů. Byli tady třeba na šest zápasů, a pak místo nich přijel zase někdo jiný. Naštěstí se nám to ale po Novém roce podařilo ustálit, takže poslední čtvrtina už nás vynesla na čtvrté místo.

 Nemrzí vás zpětně, že se nepodařilo dostat se aspoň do nejlepší trojky?

 Mrzí, bohužel z toho byla jen ta čtvrtá pozice. Prohráli jsme v Havířově, a i když jsme přešli přes silné Kladno, tak v semifinále jsme narazili na Chomutov, který nás vyřadil. Myslím, že kterýkoliv soupeř v druhé sérii by byl hratelnější. To už jsou ale taková ta kdyby, a na to se v hokeji nehraje.

 Jak vůbec hodnotíte letošní paly-off?

 Série s Kladnem byla prostě fantastická, a to jak pro nás, tak i pro diváky. Přes Chomutov jsme taky chtěli jít dál, jenže se to nepovedlo. Ještě teď ve mně převládá zklamání, protože bych ještě rád hrál. Musíme si ale přiznat, že Chomutov byl o ten krůček prostě lepší.

 Vnímá hokejista zápas v play-off jinak, než v průběhu základní části?

 Pro každého hokejistu je vyřazovací část něco jiného než základní část. Je to takové vyvrcholení sezony, kdy už není kam uhnout. Je to boj. Speciální je to i v tom, že když v jednom zápase v sérii utrpíte nějaký šrám, tak si to do toho dalšího pamatujete, což je atraktivní i pro diváky.

 Jenže vaše play-off začalo kvůli zranění ruky až na konci série s Kladnem, kdy jste rozhodl o postupu Dukly…

  Asi mi to ten nahoře za to zranění chtěl vrátit. Sedmý zápas byl z mojí strany povedený. To čekání ale bylo neuvěřitelně dlouhý. V kariéře jsem nikdy takový výpadek neměl. Navíc se dlouho nevědělo, co s tou rukou pořádně vlastně mám. Jenže když přišel ten rozhodující zápas, tak už jsem mermomocí chtěl nastoupit, protože už nebylo na co čekat. Prostě jsem si řekl, že buď to ta ruka vydrží, nebo ne.

Více v tištěném vydání JL s datem 31. 3.

Diskuze k článku