Druhá vlna epidemie je tu a s ní přišla přísná vládní opatření. Na jaře padla na úrodnou půdu. Oproti jaru je ale mezi lidmi daleko větší nepochopení a jakási nedůvěra, říká třebíčský psycholog a psychoterapeut Zdeněk Krpoun.
Jak se na znovunastolení vládních opatření díváte jako psycholog?
Po půl roce od vyhlášení prvních vládních opatření se změnilo mnohé. Psychologicky se dnes jedná o období na jednu stranu lepší. Lidé se daleko méně než na jaře obávají, prožívají výrazně menší strach o své zdraví.
Na druhou stranu je období října psychicky náročnější kvůli vlivu počasí, jehož negativní účinky jsou u určité části populace silné a paralyzující. Počet pokusů a dokonaných sebevražd statisticky stoupá, stejně jako počet relapsů (znovuprojevení se určité nemoci nebo zdravotního příznaku). Je tomu tak zejména u depresí, úzkostí a psychosomatiky.
Můžete rozdíl mezi letošním jarem a podzimem více objasnit?
Na rozdíl od jara vstupuje do hry více faktorů. V březnu měl koronavirus mediální nálepku „smrtící virus“. Převážná většina zpravodajství zaujímala postoj: „Váš život je v opravdovém ohrožení, proto je třeba omezit základní lidská práva, podnikání, volnost pohybu. Zdraví je a bude nejpřednější.“
Nemalá část z nás v uvozovkách tleskala nařízením vlády. Lidi, kteří se proti nim vymezovali, jsme měli za ty nejhorší. Daleko více jsme se vymezovali vůči nim, než vůči vládě.
Co dalšího je jiné než letos na jaře?
Několik týdnů po vyhlášení karantény bylo počasí slunečné, relativně teplé a obloha bez mráčků. Příroda začínala ukazovat své krásy a my jsme je v období masového strachu a nejistoty chodili obdivovat. Vzpomínali jsme na dětství, někteří z nás viděli své děti poprvé lézt na strom, protože do té doby s nimi ve volné přírodě vlastně nebyli, tuto úlohu plnili prarodiče.
Také jsme se jako národ semkli, alespoň jeho velká část na sociálních sítích. Vlna solidarity rostla. Vůči vládě jsme se vymezovali také, ale spíše než opatřením, která nastolila, jsme se vymezovali vůči nedostatku roušek a zdravotních pomůcek. Na jaře tohoto roku jsme se navrátili k původním hodnotám. Někteří lidé po mnoha letech zvolnili tempo své práce, o to intenzivnější byl jejich kontakt s rodinou.
Objevuje se tedy více psychických problémů než na jaře?
Samozřejmě, že ano. Ale zcela upřímně, nemůžeme říct, do jaké míry jsou přímo způsobené vládními opatřeními a nouzovým stavem, a nakolik ostatními faktory, jako je zejména počasí. Co je na současné situaci opravdu specifické, je daleko větší nepochopení a jakási nedůvěra lidí. To v člověku přirozeně vyvolává napětí a s tím spojenou potřebu nějak se ho zbavit.
V roce 2020 jsme vedeni k tomu, abychom se omezovali proti vlastní vůli, protože vůle vlády je jiná než ta naše. V takové situaci přirozeně hledáme způsoby, jak se z toho vymanit.
Jaké způsoby to jsou?
U každého z nás různé. Někde vznikají malé revoluce, jinde kreativní humor, na jiných místech se šíří nenávist jako způsob, jak ze sebe dostat vnitřní zoufalství ven. Čím dál větší skupina lidí se oproti tomu zaměřuje na změnu sebe.
Co tím myslíte?
Svůj čas čím dál více věnují změně svého dosavadního myšlení. Uvědomují si, že většinu problémů si vytváří sami. Ať už je to tím, jak reagují na vnější okolnosti, anebo tím, že přehlížejí velké množství možností, jak být v životě vnitřně spokojenější.
V současnosti, ale zejména v příštích letech, přirozeně vzroste význam kvalitních psychologů, terapeutů a koučů. Lidé je už nebudou navštěvovat jen proto, že jsou „nemocní“ nebo kvůli tradičním komplikacím. Obrátí se na ně proto, aby lépe porozuměli sobě a uměli se sebou lépe pracovat, lépe přemýšlet, jinak prožívat.
Lidé si stejně jako nyní budou čím dál více uvědomovat, že prožívané emoce a jejich způsob myšlení jsou hlavní příčinou spokojeného, nebo naopak nespokojeného života. Důkazem je, že každý z nás reaguje vnitřně odlišně na okolní situace. Ať se stane téměř cokoliv, jak na straně vlády nebo v rodině a ve vztazích, dopady na nás samotné vznikají uvnitř člověka. V nitru každého z nás.
Psychologie přirozeně stoupá na významu a časem z ní bude jeden z nejvýznamnějších oborů vůbec. Nikoliv kvůli její oblibě, ale protože ji budeme chtít a potřebovat.
