Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Všechno je jednou poprvé… A tohle poprvé je obrovská reklama pro šipkový sport na Vysočině. Marcela Medová, kapitánka týmu Ježkovy Voči Větrný Jeníkov 98 (1. krajská liga), se nominovala na mistrovství Evropy v elektronických šipkách ve španělském Benidormu, které startuje tento víkend. „Z našeho regionu jsem prvním hráčem, jenž se dostal do reprezentace,“ informovala jihlavská rodačka, žijící ve Stříteži.

Čeká vás premiéra na prestižní mezinárodní akci. Jaké si dáváte cíle? 
Možná to bude znít lehkomyslně, ale pojedu si to především užít. Pochopitelně se budu snažit o co nejlepší výsledek jak ve skupině, tak individuálně, ale z vlastní zkušenosti vím, že pokud si v hlavě nastavíte, že „musíte“, nedopadne to dobře. Alespoň já to tak mám.

Takže do toho půjdete s čistou hlavou?
Ano. Šipkový sport je pochopitelně o přesnosti a tréninku ruky, ale myslím si, že je hlavně o hlavě. Pokud nejste v klidu a pohodě, tak nic nehodíte. Nerozčilovat se, brát to prostě tak, jak to je. Někdy to jde dobře, někdy hůře (úsměv). Je to turnaj na celý týden, čili letíme celá rodina. Pokusím se spojit příjemné s užitečným. Pro mě je obrovský úspěch už jenom to, že jsem v národním týmu. Jsem na to moc hrdá, jelikož jsem velký vlastenec.

Máte na šampionát natrénováno?
Vzhledem k tomu, že pracuji, mám dvě děti, dva psy, starám se o zahradu atd., je moje příprava velice individuální. Trénuji, jak mi to čas dovolí, ale snažím se vyčlenit si alespoň večer hodinku či dvě. Doma trénuji s manželem na sisalový terč, nebo je možnost si jít u nás v obci zaházet do místní hasičárny, kde  máme dva šipkové automaty. Nejlepší formou tréninku jsou pochopitelně různé turnaje, kterých se účastním.

Manžel je rovněž šipkař?
Ano, a hrozně ráda bych mu touto cestou poděkovala, protože bez jeho pomoci bych hrát nemohla. Je to spousta dní a víkendů v roce, kdy jsem pryč a věnuji se šipkám, zatímco on je doma s dcerou. Je to opravdu nejlepší chlap na světě (úsměv). Dále chci poděkovat mojí spoluhráčce Kateřině Čechové a všem kolegům šipkařům a šipkařkám. Jmenovitě bych chtěla vyzdvihnout Petra Číhu, bývalého předsedu mého klubu, jenž mě toho spoustu naučil, a Ondřeji Jenšíkovi s Pavlem Strašilem.

Nominace na mistrovství Evropy byla poměrně složitá. Nejprve jste se musela dostat na kvalifikační turnaj v Praze…
Na kvalifikaci jsem se nominovala díky vítězství ve dvojicích s Kateřinou Čechovou na turnaji Republikové Grand Prix, pořádaném Unií šipkových organizací. Bylo to poměrně náročné, protože jsem hrála dva dny v řadě. Nejprve mixy a poté turnaj žen a ženských dvojic. Je to opravdu fuška. Za celý den uděláte klidně i 25 tisíc kroků. Je to pochopitelně náročné i psychicky, ale to spíše na té čáře před terčem.

Jak to probíhalo v Praze?
Do Prahy se nominovalo 18 mužů a 13 žen. Dva nejlepší z každé kategorie doplnily reprezentační tým. Hrálo se na tři legy. Co vyhraný leg, to bod. Ze skupiny postupovali čtyři muži a tři ženy. Poté se hrálo skupinové finále, opět na tři legy. Já jsem obsadila druhé místo, díky kterému jsem se kvalifikovala na šampionát.
 

Máte s velkými turnaji zkušenosti?
Na turnaj typu mistrovství Evropy jedu poprvé, ale jinak se i v Česku hrají velké turnaje. Například zmíněné Republikové Grand Prix nebo mistrovství České republiky. Na tuzemském turnaji se sejde kolem 300 až 400 hráčů. Nejvíce šipkařů, přes 600, jsem zažila před devíti lety na „republice“ v Hostinném. Byl to pro mě první velký turnaj, kterého jsem se účastnila.

Co se vám na šipkách nejvíce líbí?
Mám je ráda nejen proto, že mě jako sport velmi baví, ale i proto, že se při nich sejdeme s přáteli a pokaždé se skvěle bavíme. A přesně o tom to je. Když je fajn atmosféra a legrace, pak je krásně na světě (úsměv).

Diskuze k článku