............. slušná investice do místního chanova..,......snad to místní ocení a není tam měď..... čajovna bude oživovat centrum........ostatní kanceláře, což znamená večer a o víkendech pusto prázdno- "mrtvo".......co startovací byty pro mladé pracující rodiny........???........v ulici Matky Boží bude radnice opravovat další dům a opět se bude jednat o nějaké."muzeum"...........

 
REKONSTRUKCE DOMU JE PŘÍNOSEM PRO JIHLAVU
KRÁSNÝM DOPLŇKEM JE „VÝKLADNÍ STĚNA“
VE VÝTAHU
S úctou a pozdravem:
Ing. arch. Zdeněk Gryc                                                        
 
--------------------------------------------
„čtenář“ – „pozorovatel“ – „km“
ANONYM dlouhodobě ulevuje svým žaludečním vředům…
Nihil novi sub sole !
Nic nového pod sluncem. V padesátých letech minulého století obdobně chodili starci pod rádoby důvěryhodnou značkou Osvětová beseda po školách a vykládali prvňáčkům, jak Masaryk střílel do dělníků.
čtenář | 2015-06-19 16:23:47 | Reagovat

Byl jednou jeden … Tak začíná mnoho pohádek se šťastným koncem. Ale v tomto případě tomu tak není. Byl jednou jeden dům, který se stavebně měnil v průběhu věků od gotiky po klasicismus. Přišla ale doba, kdy proměna všech období zanikla jedním nevhodným zásahem. Nedá se ani hledat na samém počátku dobrý úmysl, protože už projekt nebyl vypracován tak, aby tyto období vyzdvihl a představil je široké veřejnosti. Dům se stal mocenským zajatcem.
Kdo si pozorně prostudoval projekt a prošel si každé, i když nepatrné místo v domě, vytušil, že mnohé zanikne. A to nebyl jediný problém. Výběr zhotovitele, neznalého obnovy hodnotných kulturních památek, ukázal již na počátku, kam bude obnova směřovat. K zániku historických hodnot domu a jeho dvorní části.
Schválení projektu „památkovou péčí“ a příchod nových zástupců památkové péče, jimž projekt ukazoval své nedostatky, vyzdvihl první problémy – zajištění štítu, statika kleneb, umístění výtahové šachty a zbourání renesančních kleneb, nevhodná půdní nástavba, chybějící rozhodnutí v restaurování stropních maleb, probourání gotické zdi z důvodu špatného zaměření odvodu odpadů, okenní výplně, statické zajištění výtahu bez předchozího projednání a archeologického průzkumu aj. A to je jen zlomek. Investor se zhotovitelem atakovali památkovou péči jak v tisku, tak na místě, aby dosáhli svého. Nikdo z vás by nechtěl být na místě památkářů. Jediný, kdo dal za pravdu památkářům, byla Památková inspekce MK ČR.
Nejhorší mělo ale teprve přijít při restaurování maleb jak na zdech, tak záklopových trámových stropech. Památkáři důrazně varovali před výběrem špatného restaurátora. Opět nebyli vyslyšeni. Restaurování se proměnilo v groteskní skici na zdech a nevhodné amatérské přemalby na stropech v malovaném sále. V mázhauzu zmizely renezanční malby na klenbách. Říkali tomu zakonzervování, i když dělník před tím je oškrabal.
Památkář provádějící kontroly a poukazující na nedostatky investora a zároveň zaměstnavatele byl odvolán, a nejen z předmětného domu, ale i ze své funkce. Nyní si investor „polepšil“ novou volbou památkáře. Ale to ukáže čas.
Z krásného zanedbaného domu se stal smutný dům se zaniklou historickou hodnotou. Mocní si prosazovali uznání nového autorství. Kde zůstalo ale autorství našich předků? Na tuhle otázku nikdo z nich neodpoví. Je jim lhostejné. Nyní budou pět chvalozpěvy na svůj um, což podepřeli názvem domu „stříbrný“. Je to kvůli nevhodné barvě kování na oknech nebo jenom vyzdvižení něčeho, co není? Rozumného člověka při jen letmém pohledu na dům zarmoutí zaniklá historie a bude kolem domu přecházet s nevolí a s mnoha otázkami.
 

Jihlavská architektura v novinách před 40 lety.
Záměry a vize architekta byly publikovány v jihlavské Jiskře:
 
31. ledna 1967. Osídlení Královského vršku
3. února 1967. Historický Sklípek opět ožije
21. března 1967. Březinky dostanou novou tvář
 
Snahou autora těchto realizací je konfrontovat původní záměr, popsaný v citovaných článcích, ze dvou hledisek. Prvním hlediskem jsou odlišnosti mezi popsaným záměrem a realizací, druhým pak změny, které během doby nastaly.
Snad se podaří, aby tyto tři články doplněné srovnávacími fotografiemi vyšly, s trochou nostalgie, v datech původních článků. Za možnost této konfrontace vděčím pracovníkům Státního okresního archivu Jihlava, kteří mi pomohli po čtyřiceti letech získat v jejich knihovně texty původních článků.

 
Druhou částí trilogie je článek „Historický Sklípek opět ožije“. uveřejněný aktuálně v Jiskře 3. února 1967.
Ve dnech  1. -3. února se konala v Jihlavě celostátní Konference o stavebním řádu. K  této příležitosti  vydal Okresní archiv v Jihlavě separát : “Jihlavský městský stavební řád z roku 1270“.  O vydání tohoto unikátního dokumentu se zasloužil PhDr. František Hoffmann, který   listinu nejen přeložil, ale napsal i průvodní text ve kterém zhodnotil její význam.
 
           
 
Sklípek před rekonstrukcí v roce 1966.                         Sklípek po otevření září 1969. 
 
Na opravu Sklípku byl koncem padesátých let vypracován v Městském stavebním podniku Jihlava projekt. Štěstím pro dům bylo, že byla podle něj provedena plechová krytina. Ta dům zakonzervovala, jak je vidět na prvém snímku. Druhým štěstím je, že projekt nebyl realizován. Tehdy navržené statické řešení by objekt zásadně znehodnotilo. Projekt, patrně v souvislosti s tehdejšími technologickými možnostmi dodavatele, navrhoval podezdít klenby masivní zdí vestavěnou do interiéru. Nevhodný byl zejména návrh na řešení nejproblematičtějšího prvku,  sloupu křížové klenby, v suterénu. V prostoru byla navržena, vztaženo k ulici U Mincovny, kolmá masivní zeď. Do ní měl být pilíř založený pouze na rostlé zemině zazděn. Práce byly tehdy zastaveny, objekt byl uzavřen, okna zabedněna, jak je vidět na první fotografii. 
Po létech byl nový projekt na rekonstrukci Sklípku zadán Stavoprojektu Jihlava. Bylo o něm jednáno na sezení architektů, o jeho zpracování však neprojevil nikdo zájem.  Dodatečně mne a zejména mého otce dům zaujal. Především pod jeho vlivem jsem o tuto zakázku požádal.
Původní návrh na rekonstrukci se mi nelíbil. Na konzultaci jsem zajel na fakultu architektury v Brně, do atelieru svého učitele, pana prof. dr. ing. arch. Bedřicha Rozehnala. Seznámil jsem ho s tím, že původně navržené řešení zcela zničí historický interiér, a požádal ho o radu.
 Pan profesor se za mne přimluvil u svého přítele pana prof. Cigánka, vedoucího katedry betonových staveb. Zde jsem pak byl mile přijat. Po vysvětlení problematiky, tedy snahy zachovat původní historické interiéry, pan profesor Cigánek v doprovodu doc. Kudy Sklípek navštívili. Provedl jsem je budovou a vysvětlil svůj náhled. Pan profesor mne s úsměvem vyslechl a přislíbil spolupráci. Zjednodušeně řečeno, byl to on a odborníci na jeho katedře, kteří přinesli do Jihlavy nové stavební technologie a naučili pracovníky Městského stavebního podniku je používat.
Cesta k rekonstrukci nebyla snadná. Dnes už nikdo neuvěří nepochopení a peripetiím, které tehdy provázely snahu o zachování historické podstaty Jihlavy. Doklady o tom lze nalézt i v dobovém tisku.  Jeho svědectví je nezastupitelné.  Je mimo rámec tohoto ohlédnutí po 40 letech dokazovat, jak vedoucí činitelé, převodové páky politiky strany poničili plošnými asanacemi historické jádro Jihlavy. Peníze nesmyslně vložené do tanků v Pístově mohly zde být smysluplněji využity. To platí také v souvislosti s realizací Prioru na jihlavském náměstí. Dobový tisk objasňuje a ukazuje  ústupovou bitvu o zachování jihlavského špalíčku. Tolik tedy na úvod k objasnění souvislostí a zpět k vlastnímu Sklípku.  Jeho foto se stavební ohradou opět najdeme v Jiskře z 21. 6. 1968 s posměšným označením „MILIÓNOVÝ SKLÍPEK“.
Realizace návrhu na rekonstrukci Sklípku z pohledu autora je veskrze kladná, záměr popsaný v článku z 3. 2. 1967 byl splněn. Na obsahu není třeba nic podstatného měnit. Tehdy jsem rekonstrukci popsal takto:
„Obtíže, které bylo nutno v projektu řešit, dokáže snad jen ocenit, kdo něco podobného zkusil. Během projekce byla provedena první etapa zpevnění jihlavského podzemí v prostoru Sklípku, která počítala s váhou projektu. I když projekt tvoří organický celek od statiky přes všechny profese k interiéru. Je nutno přiznat, že statika je zde přísnou a v mnoha ohledech rafinovanou paní. Její odborná fundovanost v rukou tvůrců – inženýrů Lavičky, Svatoně a Máci a konzultanta akce VÚT Brno, katedry betonových staveb prof. Cigánka, umožnila citlivý přístup a respektování projektantova názoru.
U svislých konstrukcí dochází v současné době k rekonstrukci štítové zdi mezi Sklípkem a domem č. p. 6, která nese klenby v obou domech. Pro ilustraci stavu stačí uvést, že při sesutí zdi by se sesuly i klenby ve vedlejším domě a není vyloučeno, že destrukce by pokračovaly v dalších domech směrem k radnici.
Pozoruhodným místem je rekonstrukce sloupu v suterénu, který nese čtyři pole křížové klenby a s nimi 75 tun zdiva objektu. Sloup stojí bez základu pouze na rostlé zemi. Cihelný dřík nad pískovcovým sloupem je v současné době pancéřován. V prostoru jsou vyzděny cihelné bloky s traverzami na usazení hydraulických lisů, které převezmou váhu objektu na dobu potřebnou pro vyjmutí sloupu, vybetonování základu a zpětné osazení. Způsob provedení navrhl profesor Cigánek. Rekonstrukce zanechá interiér bez deformací v jeho čisté podobě. Objekt bude  „sešíván“ ocelovými strunami podle projektu ing. Lachmana, vynášen na konzolách, injektován atd. Zaslouží dodat, že městský stavební podnik bude na objektu seznámen se všemi způsoby rekonstrukcí, vymykajících se běžné praxi. Právě tyto zkušenosti bude moci dobře uplatnit při komplexní asanaci historického jádra města“.
 
Úvodní fakta o rekonstrukci Sklípku v mém článku z 3.2.1967 doplňuje příspěvek Mileny Staré Architektonický „bombónek“, uveřejněný v Jiskře 12. 5. 1967. Je ilustrován dvěmi fotografiemi Ivo Žáka. Na horní je vlevo zachycen pan profesor Cigánek. Na dolní,  jeden ze dvou stotunových lisů, které vyzvedly 75 tun domu o potřebné 2 cm. V článku je uvedeno:
„Čtvrtého května bylo v renesančním objektu Sklípku započato s rekonstrukcí pískovcového sloupu, který nese čtyři pole křížové klenby v suterénu a s nimi asi 75 tun váhy zdiva. Pracovníci katedry betonových staveb Vysokého učení technického v Brně, pod vedením nositele řádu práce profesora Cigánka, zajišťovali za pomoci dvou stotunových lisů nadzvednutí sloupu, který po vybetonování základní patky bude znovu usazen, aniž dojde k deformaci zdiva. To nejdůležitější na celé akci, jedinečné svého druhu je, že interiér stavby zůstane zachován ve své historické čistotě. Mimo profesora Cigánka se jí zúčastnili i členové katedry docenti Kuda a Fiala.“ /Poznámka: tato technika byla v Jihlavě použita poprvé a dosud nebyla opakována. /
Tolik tedy citace ze zmíněných článků v Jiskře. Sluší se podotknout, že na návrhu rekonstrukce ve Stavoprojektu pracoval komplexní tým všech specialistů. Hlavní konstrukční práci na stavební části provedl s velkým zájmem a pečlivostí kolega Jiří Král, u interiérů to byl František Koudelka.
 
 
 
Z článku uveřejněného 3. 2. 1967 ještě vyjímám: „Snahou projektanta v řešení interiéru je jednoduchost, která nezastře stavební půvab /projektu/ domu. Prosté pojetí není poplatno módnosti, proto rychle nezastará. Na závěr možno prozradit, že v současné době byly v mázhauzu objeveny fragmenty renesančních fresek s rostlinným motivem.“
Mojí snahou bylo tento nenadálý objev zakonzervovat a zachovat. Přiložené fotografie ukazují zmíněná freska v mázhauzu Sklípku a jejich příbuznost s fresky nedávno rekonstruované radnice. Fotografie dokumentují nejenom pokleslý vkus současnosti, ale také neschopnost zodpovědných činitelů zabránit dodatečnému prznění Sklípku. Celkové pojetí současného interiéru Sklípku považuji doslova za hanobení odkazu předků. „Kdo nevěří, nechť  tam běží.“
Návrh rekonstrukce včetně řešení interiéru mázhauzu  byl proveden ve spolupráci s naším předním  památkářem Ing. arch Alešem Vošahlíkem. Ten  zajistil zkušené pražské restaurátory na zabezpečení historických omítek a konzervaci  freska. Do  Jihlavy poslal také restaurátory, kteří opravili původní renesanční sgrafita na  gotickém segmentu, kterým se Sklípek otvírá do náměstí. Tyto práce byly prováděny pod přímou patronací ministerstva kultury, jehož pracovník  Ing. arch.  Pavel  Korčák do Jihlavy zajížděl.  Dodnes  nechápu rozpory, které někteří projektanti s památkáři mají. Osobně jsem se vždy těšil na jejich  návštěvu a společnou prohlídku provedených prací
 
       
Současný stav  freska v mázhauzu Sklípku.                       Obdobné fresko v nově otevřené radnici.
 Při   slavnostním otevření Sklípku,  ředitel  Restaurací a jídelen Jihlava  pan Liška uvedl,  že  je zde v rámci této  příležitosti,  poprvé čepováno     nové pivo  jihlavského pivovaru – jedenáctistupňový Ježek.
Závěrem bych chtěl v souvislosti s tímto druhým ohlednutím po 40 letech znovu zmínit to, co jsem uvedl ve svému minulém článku o Královském vršku. Ukázat na to, jak politický stav naší země ovlivňuje architekturu. Doba před rokem 1968 umožnila jakési mírné vybočení z šedivého proudu socializmu a iniciativu v architektuře. Snad není nutno polemizovat s tím, že  hrubé zásahy do historické architektury Jihlavy zavinil totalitní režim, pohrdající lidskými právy na svodný názor,  cestování a majetek. Doplatili na to také architekti, kteří se nemohli podívat ani do sousedního Rakouska. Je tomu právě 30 let, kdy na tento stav,  Evropu a svět upozornili signatáři   Charty 77.  
V roce 1990 získala nejen Jihlava novou naději. Velice mne zklamalo, že proud nevkusu a stupidit, nejenom v komerčních sdělovacích prostředcích, vede  k tomu, že to co vidíme ve Sklípku,  se jeví málem normálním. Uvidíme jak situaci  ovlivní právě zvolený ministr kultury senátor Jehlička, který má k historické architektuře blízký vztah.                                                                                             Zdeněk Gryc
REKONSTRUKCE  SKLĺPKU V JIHLAVĚ:
 - spolupráce s VUT katedra Prof. Cigánka, poprvé použito předpínání zdiva, nosných rubových kleneb, injektáží a vyzvednutí objektu na hydraulických lisech, práci natočila a odvysílala brněnská televize.

• 1. místo v přehlídce arch. prací JM kraje v r. 1969.
  Rekonstrukce byla shrnuta jako vzorový příklad do skript VUT Brno.
  Publikována v rámci SYMPOSIA K PROBLEMATICE HISTORICKÝCH OBJEKTŮ,  konaného 14. 6. 1976. v Jihlavě a  ve věstníku Stavoprojektu PROJEKT čís. 8. 1969.

/Poznámka, která nepatří do textu článku: Vošahlík a Korčák mi  20. srpna 1968. nabídli, abych dělal památkářům v Jihlavě „vysunutou ruku . Jedna příhoda z té doby.  Pan Hos vytrvale žádal památkáře, aby mu povolili pod Jánským kopečkem, kde tehdy bydlel,  zřídit autoopravnu. Památkáři nakonec  resignovali s tím, že když ji   navrhnu,  tak ji bez dalšího povolí. Pan Hos  s tímto požadavkem za mnou přišel. Jak to  dopadlo  Vám poví on. Nakonec  autoopravnu postavil poblíže veterinární nemocnice. Věřím že je dnes spokojen/. 
--------------------------------------------
na setkání a povídání se těší
nedoslýchavý pajdavec:
Ing,arch.Zdeněk Gryc