V centru Vídně nedaleko od radnice se nachází starobylý Skotský klášter. Založen byl už v roce 1155. Jméno „skotský“ neodkazuje na dnešní Skotsko, nýbrž na Irsko, neboť to tak bylo v době vystavění kláštera označováno. 
První iroskotští mniši do nového kláštera nepřišli přímo z Irska, ale ze „skotského“ kláštera sv. Jakuba v Řezně. V 19. století do tohoto benediktinského kláštera vstoupil i Jihlavan Gregor Hiltscher. Letos uplynulo 130 let od jeho úmrtí. 

Gregor se narodil 17. září 1835 v Jihlavě soukenickému tovaryši Antonu a jeho ženě Agnes a při křtu v kostele Nanebevzetí Panny Marie dostal jméno Karel Ferdinand. V roce 1847 začal navštěvovat jihlavské gymnázium, kde maturoval v roce 1855 s vyznamenáním. 

Už před maturitní zkouškou byl rozhodnut vstoupit do kláštera a zkraje roku žádal o přijetí právě do Skotského kláštera ve Vídni. Na výběr Skotského kláštera měl mít vliv Gregorův příbuzný, jihlavský rodák a kněz Hauer. 
Hiltscher byl od mládí chatrného zdraví a po maturitě tak 9. srpna 1855 psal z Jihlavy do kláštera, zda by nebylo možné jeho vstup odložit až na konec září, než se zotaví z předchozího studia. 

Do kláštera nakonec vstoupil 24. září 1855. Studoval poté teologii na vídeňské univerzitě. Řeholní sliby složil 10. října 1858 a 25. července 1860 byl vysvěcen v chrámu sv. Štěpána ve Vídni na kněze. Primiční mši následně sloužil 29. července v kostele sv. Jakuba v Jihlavě. V kněžské službě působil nejprve jako pomocný kněz v Jenoe poblíž Budapešti, kde měl klášter faru. Od listopadu 1861 pak přesídlil na faru v Gaunersdorfu (dnes Gaweinstal – ves byla přejmenována v roce 1914, neboť obyvatelům měl vadit posměšný název Gaunersdorf, tedy gaunerská ves). 
Zde působil dva roky, načež se vrátil kvůli nemoci do kláštera. Poté, po krátkém dalším působení ve farní správě, působil od 1. září 1869 jako novicmistr v klášteře. 

Chatrné zdraví
Na konci května 1879 byl jmenován správcem fary v Plattu, kde působil až do roku 1886, kdy byl 1. října ustanoven podpřevorem a spirituálem v klášteře. Zkraje roku 1891 těžce onemocněl, byl zaopatřen svátostmi a jeho stav byl hodnocen jako beznadějný. 

Pak se ale přece jen zlepšil. V červnu 1891 pobýval ve štýrských lázních Gleichenberg. Při dalším pobytu v těchto lázních v roce 1893 se s ním zde seznámil i monsignor František Adamec, který se tam léčil se souchotinami. Později na Hiltschera tento přední moravský včelař vzpomínal: „V Gleichenbergu jsem rychle zdomácněl. Ujal se mne tam dlící rodilý Moravan, [pod]převor slavného kláštera u Skotů ve Vídni, veliký dobrodinec trpících P. Gregor Hiltscher, jenž měl styky v nejvyšších kruzích společnosti, a to bylo mým štěstím a dle vůle Páně záchranou.“ Adamec zůstával i po skončení ozdravného pobytu ze zdravotních důvodů v Rakousku, kde mu Hiltscher hledal stálejší místo. To nakonec našel u knížecí rodiny dr. Eduarda Auersperga ve Weitwörthu u Salcburku, kde Adamec strávil tři letní období jako zámecký kaplan a vyléčil se ze svých neduhů. 
Hiltscherovy potíže ale přetrvávaly a 27. ledna 1894 zemřel po delší nemoci, zaopatřen svátostmi, ve věku 59 let. Jako příčina smrti byl uveden zápal plic.

Na rodiště nezapomínal
Hiltscher byl líčen jako velmi zbožný a horlivý kněz, kterého trápilo slabé zdraví. Vedle řady zbožných bratrstev byl od roku 1884 také členem spolku pro vlastivědu Dolních Rakous. 
Nezapomínal ale také na své rodiště. Jasně o tom svědčí zápis z farní kroniky Německé Vyskytné. 

V roce 1872 došlo k vyloupení kaple sv. Antonína nad Rounkem. Z kaple byly ukradeny cennější předměty, obětované peníze a vše v kapli bylo poškozeno, takže se v ní nemohly konat ani bohoslužby. Tehdy daroval Gregor Hiltscher kapli nový v Bolzanu podle originálu ze 14. století namalovaný obraz a přispěl rovněž na celkovou obnovu kaple a oltáře.

Diskuze k článku