V Jihlavě se v roce 1923 narodil Antonín Prchal, vystudoval zde dvouletou obchodní školu a hned v květnu 1945 se stal příslušníkem obávaných Revolučních gard a také vstoupil do KSČ. A pak už jeho dráha šla rychlým tempem: od června působí ve zpravodajské pobočce vedené komunisty. Přesto, že nad jeho okupační minulostí se vznášejí až do současnosti otazníky, které už zřejmě nebude možno objasnit.

Jeho horlivost byla proslulou a převrat v únoru 1948 mu otevřel další kariéru. Patřil v té době k nejobávanějším představitelům Státní bezpečnosti, jeho jméno nalézáme u nejobludnějších událostí, jako bylo vytváření provokačních volavčích sítí pro ty, kteří s komunisty nesouhlasili, stejně jako u obávané estébácké akce Kameny, či podílu na akci Slánský a spol.

To už byl ale v Praze, kde se stal od roku 1951 šéfem StB a pak od roku následujícího náměstkem ministra vnitra. Po několika letech se tento muž, nositel prestižních komunistických řádů a ocenění za své zrůdné činy, ocitnul před vyšetřovací komisí. Bylo to po smrti Gottwalda a Stalina, kdy ´volání po krvi´ částečně ochladlo a i estébáci se dostávali do pozice kritizovaných. Nakonec musel v roce 1956 odejít, ale potrestán skutečně spravedlivě nikdy nebyl. Jeho estébáckou dráhu můžeme shrnout slovy ´jeden z nejhorších estébáckých hrdlořezů´.

V době, kdy působil jako provokatér, si zvolil pro svou novou identitu jméno Ivan Gariš. A to se mu pak velmi hodilo, je pod tímto jménem podepsán jako scenárista pod řadou kriminálních a špionážních snímků. Tak paradoxně využil své estébácké zkušenosti ve prospěch propagandy komunistického státu. Klíčovou linkou jeho ´tvorby´ je pomyslná konfrontace mezi dobrými zájmy socialismu a prohnilým, škodlivým Západem.

Říkává se, že jablko nepadne daleko od stromu. V případě Prchala staršího a jeho syna stejného jména to platí doslova. Také si vybral estébáckou dráhu, a když se s ním setkal Petr Placák - bylo to v 80. letech minulého století - bylo to setkání vpravdě osudové. 

Po jedné demonstraci, bylo to v červnu 1989, byl Petr Placák odvezen do křivoklátských lesů, zmlácen a bez dokladů vyhozen z auta. Až v únoru 2014 byl po několika letech soudních peripetií Antonín Prchal ml. odsouzen na 1,5 roku do vězení. Celý příběh pak Petr Placák zpracoval do knihy Fízl.

Oba Prchalové jsou obrazem doby, kdy bylo v zájmu komunistické strany možno dělat provokace a používat násilí. A zajímavostí pod čarou je, že bratr Antonína Prchala st. – Karel – byl v letech 1971–1976 předsedou jihlavského Městského národního výboru. Právě on nese velký díl odpovědnosti za zbouraný Krecl, na jehož místě stojí kontroverzní Prior. Stopa, která nejen Jihlavanům příliš radosti nedělá.

Příběh Prchalů v rámci cyklu Jak to bylo doopravdy, bude odvysílán na stanici Český rozhlas Plus v pondělí 27. února ve 20.05 minut, repríza pak v úterý v 13.10. K poslechu pak bude i v archivu či podcastových aplikacích.

Diskuze k článku