Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Možnost tří uvedení cimrmanovské hry Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem 5. dubna 1909 vyjednalo s vlastníky autorských práv neformální ochotnické uskupení v Rantířově u Jihlavy. Inscenaci divadelníci připravovali od léta pod režijním vedením herce Horáckého divadla Stanislava Gerstnera. První dvě sobotní uvedení sklidila v rantířovském sále potlesky na otevřené scéně i závěrečný aplaus publika.

Sál kulturního domu proměnili divadelníci za pomoci polystyrenových „ledových“ kulis, prostěradel a pod stropem rozvinutých rolí toaletního papíru v bílou polární krajinu. Atmosféru podpořili i použitím výrobníku umělé mlhy či neonového světla jako efektu polární záře. 

Samotnou hru uvedli krátkým autorským seminářem Sníh a led. V něm režisér Stanislav Gerstner „omylem“ dorazil do sálu na sraz anonymních alkoholiků, aby zjistil, že si spletl termín a v sále se hraje divadlo.

Režisér pak představil jednotlivé aktéry inscenace coby „ledoborce“, kteří prošli tvrdým výcvikem: už sto dní ignorují alkohol a vyměnili ho za ledovou kávu a ledový čaj, přespávají v mrazáku a radikálně změnili jídelníček – konzumovali mražené rybí prsty a jako dezert si dávali ledové kaštany.    

V podobě stylizované žiletky, obřího nedopalku a dílenského nářadí také divadelníci v sále s úctou a symbolicky přivítali tři z členů souboru Divadla Járy Cimrmana, pány Čepelku, Weigela a Svěráka. 

V samotném následném představení se divadelníci věrně drželi podoby originálního nastudování Divadla Járy Cimrmana. Drobnými vsuvkami pouze odkazovali na obec Rantířov, stejně jako praporem obce s motivy paroží a srpu, rozvinutým nad závěrečným živým obrazem.

„Rantířovští otužilci stanuli na vytouženém místě všech otužilců světa…,“ znělo místním sálem při sobotní premiéře. Členy otužilecké výpravy na pól si zahráli Tomáš Novotný, Tomáš Kalina, Petr Kolros, Martin Háj, Radek Pavlíček a Petr Pech. Polární záři ztvárnily Klára Šašková a Nikola Pechová.

Neshlukovat, nedrmolit

Nastudováním hry autorů Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka z repertoáru Divadla Járy Cimrmana navázali rantířovští ochotníci na již dříve realizované kulturní akce z posledních let. K těm patří obnovení tradice masopustů, oslava sta let od vzniku republiky s příjezdem T. G. Masaryka parním vlakem, oslavy Dožínek nebo privátní nastudování a uvedení mikrokomedie Bohouš.

Přístup řady podporovatelů k myšlence nastudovat cimrmanovskou hru ocenil v závěru sobotních představení v proslovu k publiku člen neformálního ochotnického uskupení Zdeněk Lavička.

Jak uvedl, realizace hry se od začátku zdála být trošku bláznivou myšlenkou. Divadelníci však vzápětí začali shánět lyže, hole, sáně, kufry, hudební nástroj, pušku, batohy a další „staré krámy“: „A na zkouškách se chlubili, jaký nový kousek sehnali do své garderoby.“

Vysoko Lavička vyzvedl přístup profesionálního divadelníka Stanislava Gerstnera: „Má doma dva malé prcky a mladou ženu, skoro každý večer hraje v divadle. Ale přesto byl ochoten od léta s námi trávit odpoledne a večery na nedělních zkouškách.“

Jako dospělí lidé se podle Lavičky rantířovští divadelní nadšenci mylně domnívali, že umí mluvit a chodit.

„Standa nám musel vysvětlit a ukázat, že jsme se hluboce mýlili. Že nesmíme drmolit, polykat půlku slova, že se na jevišti nemůžeme shlukovat do chumlu a překážet si navzájem. A také, že nemůžeme divákům ukazovat svoje zadky. Taky nám ukázal, že se dá divadlo dělat i bez opony,“ popisoval k pobavení diváků Zdeněk Lavička, mimo jiné představitel Opony. 

Celá produkce proběhla nezištně, diváci měli vstup zdarma. Za herce Lavička po sobotní premiéře poděkoval autorům fotografií a plakátů k propagaci akce i technikům. V humorné nadsázce také po řadě zkoušek za všechny otužilce ocenil, že se na premiéru v sále konečně zatopilo.

Víkendový návrat bílé zimy nahrává plánovanému třetímu uvedení nastudované inscenace. To chtějí Rantířovští realizovat jako open-air produkci se skutečnou sněhovou kulisou. Termín zatím nebyl oficiálně stanoven.

Diskuze k článku