Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Liberecký fotograf Šimon Pikous (* 1970), držitel ocenění Czech Press Photo z roku 2016 za portrétní tvorbu, vystavuje v galerii Domu Gustava Mahlera ve Znojemské ulici. 

Výstava cyklu s titulem Dech-beroucí představuje tvorbu mezinárodně oceňovaného fotografa a pedagoga na Liberecké škole fotografie a na Slezské univerzitě v Opavě. Jak komentuje kurátorka Mahlerova domu Jana Součková, jeho tvorbě nechybí vtip a nadsázka, mnohdy hraničící se sarkasmem i provokací.

„Cyklus Dechberoucí začal vznikat těsně před covidovými lockdowny a karanténami jako svérázná Pikousova odpověď na způsoby soukromých ´záchran´, které jsme si pro sebe tehdy vytvářeli,“ uvádí kurátor výstavy Jaromír Typlt.

Jak vysvětluje, autor recykloval a obnovoval témata své předchozí tvorby se zájmem zachytit struktury a vlastnosti materiálu, život předmětů i krajiny: „Zároveň výstava v Jihlavě probíhá v čase, kdy nám téma sebeobětování a hrdinství bylo tvrdě připomenuto v blízkosti probíhající válkou. Pikousovy fotografie tak zrcadlí naše chování v době, která válce těsně předcházela – kdy se naše společnost už musela vyrovnávat s prvním omezením občanských svobod.“

V jedné ze sérií představují Pikousovy černobílé fotografie osobnosti převážně liberecké kulturní scény zahalené do igelitových pytlů. Autor tak až cynicky deformuje skutečnou identitu, rozostřuje ji a odosobňuje. V další sérii pak banální předměty vytrhuje z běžného kontextu jejich účelu.

„Poslední rovina představuje Pikousovo pojetí fotografované krajiny, její barevnou a tvarovou redukci na pocitový minimalismus,“ zve na výstavu kurátor Typlt. 

Šimon Pikous byl v počátku své kariéry fotografa ovlivněn svým otcem Janem, jehož výstavu hostil jihlavský Dům Gustava Mahlera před dvěma lety.

V první dekádě nového tisíciletí se pak Šimon Pikous věnoval ve fotografické tvorbě duchovním tématům (Křížová cesta, Verše psané světlem) nebo paradoxům současného světa (Vyvolení, Vypadáš skvěle). V cyklech Triumph Des Willens (Triumf vůle) a Dest der Schönheit (Festival krásy) např. na své domácí půdě parodoval Tehdejší mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci (2009).

Navazoval cykly Slimáci nejsou, čím se zdají být (snové téma) a posléze Die Walküre a Temnou krajinou běží černý pes (téma nočních běsů). I v navazujících cyklech hledal fotograf originální osobní témata, dotýkal se romantismu, zabýval se mytologií severních Sudet.

Jak uvádí doprovodný text probíhající jihlavské výstavy, uzavřel se Šimon Pikous v době covidové pandemie do sebe. Vedle cyklu Dechberoucí vytvořil v rozpětí těchto let 2020-2022 také cykly Vzorník ochranných prostředků a Marný pokus o autoterapii. Zároveň vznikl i jeho krajinářský meditační cyklus Ploučnice – sen o tichu. Jeho jihlavská výstava potrvá do 26. listopadu.

Diskuze k článku