Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Jsou neodmyslitelnou součástí týmu a starají se, aby hokejisté měli na cestách patřičné pohodlí. Tušíte správně. Řeč je o řidičích autobusu.

Za volantem dukláckého „speciálu“ dlouhé roky sedával, a letos opět sedí, Karel Zima z Brtnice. „Mám perfektní zaměstnání. Po všech těch letech, co jezdím, jsem si uvědomil, že nechodím do práce, ale za koníčkem,“ říká neustále dobře naladěný „šófa“.

Jak dlouho vozíte sportovce?

Začal jsem v roce 1977. Hokejové žáky Brtnice jsem vozil po celém okrese. Dostali jsme se do krajské „KP jedničky“.

A přímo Dukláky?

Od roku 1993 s výjimkou posledních čtyř let, kdy jezdila jiná společnost. Ta odstavila autobus, takže opět jezdí naše společnost. Letos to pro mě vyšlo velice dobře. Mám radost, že vozím kluky během play off.

Na finále do Kladna tým vyprovázeli fanoušci, ale použití dýmovnic nebylo úplně šťastné. V té kouřové mlze jste měl špatný výhled…

Člověk musí dávat pozor. Trochu jsem se bál, aby mi v tom kouři někdo nevlezl do silnice. Ten rovný úsek od stadionu jsem projel pocitem a po paměti. Na semaforech to bylo v pořádku. Viděl jsem, jestli svítí červená nebo zelená.

Přes léto jezdíte s turisty. Dají se porovnat s hokejisty?

Turisté obecně nejsou tolik „vycepovaní“ jako hokejisté. Možná s výjimkou Číňanů, Japonců a obecně Asiatů. Ti jsou slušní a nikdy nezapomenou, že s sebou mají řidiče. Naopak čeští turisté častokrát neberou ohled na to, že šófér je také součástí výpravy.

Hokejisté vás respektují?

Co vozím Duklu, nikdy se mi nestalo, že by mě opomenuli. Kdykoli a kdekoli jsme byli, vyšli mi vstříc. Nikdy mě nenechali třeba sedět v autobuse a čekat. Pokaždé jsem s nimi byl na stadionu, na snídani, obědě nebo večeři. Zkrátka jsme měli společný program. Cítil jsem se jako součást mančaftu. A jakmile se zavelí k odjezdu, jsou připraveni.

Takže to není jako slavná scéna ve filmu Účastníci zájezdu, kde se jeden řidič ptá druhého: „Kolik jim dáme, Karle?“

(úsměv) Ne, kdepak. U hokejistů tomu velí kapitán. Řekne, že je odjezd, kluci nastoupí a frčíme.

Jste přísný šéf?

Záleží na konkrétní situaci. Pochopitelně mám rád pořádek a snažím se, aby cestující pořádek dodržovali.

Krotil jste někdy hokejisty během jízdy?

Nejhlučnější byli po cestě z finále v Berouně, když se vybojovala postupová baráž (rok 2004). Pro to jsem měl pochopení. Tehdy jsem klukům dovolil, aby v autobuse kouřili doutníky (úsměv).

Máte nějakou veselou historku?

Jednou, to ještě Dukla hrála extraligu, jsme se vraceli z Pardubic a tři kluci najednou dostali průjem (úsměv). Skoro za jízdy skákali po mezích (úsměv).

Jak to vypadalo na palubě autobusu dříve v porovnání s dneškem? 

V dobách, kdy nebyly mobily a jiné moderní vymoženosti, jsme měli připravená prkýnka a mastily se karty. Dnes kluci nastoupí do autobusu a hned chtějí pustit wifinu nebo video.

V dobách, kdy Duklu trénoval Jaroslav Holík, se prý hráči po špatném výsledku v autobuse raději nedívali dopředu…

(úsměv) Přesně tak. Jarda Holík byl hodně přísný, nebral si servítky. Na jednu stranu to bylo dobře, protože ta disciplína mančaftu byla obrovská.

Co si řidič bere s sebou na venkovní dvojutkání?

Takhle na jednu noc jenom něco na převlečení. Jinak skoro nic, protože veškeré zázemí mám s mančaftem. Určitě bych nemohl odjet bez mobilu. A hlavně je potřeba mít plnou nádrž (úsměv).

Diskuze k článku