Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Také Městská knihovna v Jihlavě se už rok vyrovnává s dopady a režimem opatření proti šíření nemoci covid-19. Jaký byl „čtenářský rok 2020“, o tom jsme hovořili s ředitelkou knihovny Jarmilou Daňkovou.  

Paní ředitelko, čtenářů v Česku údajně během pandemie nějak zásadně nepřibylo, ale ti, kteří už četli, čtou nyní o něco více. Pozorujete podobný efekt i z pozice jihlavské knihovny?

Dá se to tak říct, ale spíše jde o to, že nám vlastně v průběhu toho roku poklesl počet registrovaných čtenářů. Je to určitě i tím, že čtenáři jsou registrováni na dvanáct kalendářních měsíců a s ohledem na to, jak jsme knihovnu pod vlivem restriktivních opatření museli uzavírat, tak jsme vždycky prodloužili registraci o dobu, po kterou čtenáři nemohli knihovnu aktivně využívat. Myslím si, že to posunutí doby registrace celkové číslo registrovaných čtenářů ovlivnilo.

Lidé teď mají více času na čtení, ale frustrující okolnosti současné situace a stres jim prý k tomu berou chuť a motivaci. Máte při své práci prostor k tomu, abyste se čtenářů na jejich pocity zeptali?

To je právě to, že mnoho časového prostoru teď nemáme. Už nějakou dobu fungujeme v režimu výdejního okénka a také jsme měli čtrnáct dnů bezkontaktní výdej, kdy jsme se čtenáři nemohli naživo komunikovat vůbec. Přes okénko nám teď samozřejmě občas lidé sdělují svoje pocity. Pro ně vždycky knihovna byla místem, kde mohli také chvíli pobýt, vybrat si knihy přímo v regálech, popovídat si, potkat se s přáteli, zúčastnit se nějaké naší akce. Tuhle přidanou hodnotu teď samozřejmě využívat nemohou.

Odráží se změna nálady ve společnosti třeba i ve volbě půjčovaných titulů?

Myslím si, že se to projevuje v tom, že si čtenáři, nyní „v době výdejního okénka“, půjčují především beletrii. Je asi pochopitelné, že se chtějí trochu oprostit od starostí a odreagovat od této doby, která je svým způsobem trochu bezvýchodná v tom, že není vidět nějaká naděje na zlepšení. Trvá to už velmi dlouho, všichni jsou z toho takoví přetažení, unavení. To se projevuje i ve výběru četby, a proto beletrie výrazně převažuje.  

Pro nás všechny, kteří někdy chodili pravidelně do knihovny, byla její návštěva také svého druhu zastavením a zklidněním…

Určitě, komunitní role knihoven, to, že jsou také místem setkávání, se v posledních letech ještě více posílila. Knihovny se transformují a mění, dynamicky se rozvíjejí. Pochopitelně, že pandemie nemoci covid-19 tohle všechno zastavila, tak jako zastavila život a rozvoj v jiných oborech a oblastech. To samozřejmě platí i v prostředí knihoven.

Někteří lidé v poslední době relaxují i tím, že klasické čtení vyměnili za pasivnější poslech audioknih. Dá se už hovořit o trendu?

Audioknihy v našem fondu máme a nabídka se stále rozšiřuje. Musím říct, že v poslední době, bez ohledu na současnou situaci, je to skutečně médium, které se velmi využívá. Máme stále více zájemců, kteří si audioknihy v naší knihovně půjčují.

Prostřednictvím výdejního okénka půjčujeme také edukativní prvky nebo hračky z naší Lekotéky, která je určena dětem. Čtenáři si mohou vybrat z našeho katalogu a potom emailem nebo telefonicky předat svoji objednávku. Vše pak mají připraveno ve výdejním okénku.

Vedle toho funguje po celou dobu pandemie také bibliobox u hlavní budovy, kde lze knihy vracet.

Knihovna na netu

Komunikace knihovny se čtenáři se tedy ještě více přesunula na internet?

Vytvořili jsme si svůj kanál na YouTube, tak jako řada dalších knihoven, abychom mohli s našimi čtenáři komunikovat alespoň touto formou a mohli jim naše akce nabízet v digitálním prostředí. Na YouTube knihovny tak mohou sledovat různá videa - tvůrčí dílny, knižní novinky pro děti i pro dospělé, nabídku audioknih, prezentaci edukativních pomůcek a hraček z Lekotéky, čtení pro děti Kniháčkovo počteníčko a vzdělávací pořady - aktuálně třeba přednášku o Marii Terezii. Také někteří známí cestovatelé, kteří u nás mívali přednášky, se teď budou prezentovat prostřednictvím našeho YouTube kanálu. 

Jihlavská knihovna také nabízí novou digitální službu – její registrovaní klienti mohou požádat o přístup do Národní digitální knihovny…

Ano, to je jedna z nových služeb, je to přístup do Národní digitální knihovny pro díla nedostupná na trhu. Databáze umožňuje on-line přístup k digitálním fondům Národní knihovny, Moravské zemské knihovny, Knihovny AV ČR, Univerzity Karlovy v Praze, Národní technické knihovny a Městské knihovny v Praze. Licenční smlouva zatím platí do konce června 2021. Když se nám naši registrovaní čtenáři ohlásí, dostanou přístup do databáze a mohou se tou literaturou probírat.

Je to další zdroj, který lze dnes využívat, stejně jako si mohou půjčovat e-knihy. V době, kdy byla knihovna uzavřena, jsme zvýšili počet svazků elektronických knih, které si čtenáři mohli vypůjčit najednou, ze dvou na čtyři. Teď jsme se vrátili ke dvěma titulům. Za poslední dva roky se v naší knihovně významně zvýšil počet výpůjček e-knih i počet uživatelů této služby. Stále je to však zlomek toho, co se půjčuje ve formě běžných papírových knih. 

Co to s námi udělá?

Kromě knihoven máme už rok zavřené především školy. Co to podle vás udělá v dlouhodobějším výhledu se čtenářskou gramotností, se schopností dětí číst?

Především se celá distanční výuka odehrává v digitálním prostředí, na platformě počítačů a internetu, a to má určitě negativní vliv. A nejenom na samotné čtení, ale na psychiku, na komunikaci, na určitý řád, na který byly děti zvyklé, na sociální kontakty, o které jsou teď ochuzeny. Čím déle to potrvá, tím bude dopad horší. A samozřejmě, že horšit se budou i čtenářské návyky.

Především je situace složitá u menších dětí, jejichž rodiče pracují a teď se musí navíc dětem věnovat i tak, že se s nimi více učí a trošku jim vlastně doplňují školu. Pak už není dost času, aby si s dětmi ještě četli nebo jim předčítali. Netvrdím, že to tak je všude, ale obecně tohle pro čtenářství dobré nebude. Ale ono to nebude dobré pro spoustu věcí, nejenom pro čtenářství.

Jak si stojí jihlavská městská knihovna po roce pandemie ekonomicky? Dá se u příspěvkové instituce tohoto typu hovořit o nějaké zásadnější míře samofinancování, které by teď vypadlo?

O samofinancování se u nás příliš hovořit nedá. My samozřejmě vybíráme registrační poplatky, ale to tvoří opravdu jen zlomek našeho rozpočtu. Jsme téměř stoprocentně závislí na příspěvku našeho zřizovatele, to znamená statutárního města Jihlavy.

Pro letošní rok jsme dostali snížený provozní příspěvek, jako všichni ostatní, ale myslíme si, že jsme schopni s tím vyjít. Knihovna od začátku roku pracuje v omezeném režimu, tak se dá na řadě věcí ušetřit. Takže to tak různě prokombinujeme - je to větší nápor na promýšlení činností a na naši paní ekonomku, ale s tím se teď samozřejmě musí počítat. Prožíváme úplně jinou dobu, jakou jsme nikdy nezažili a musíme vymýšlet, co jsme nevymýšleli nikdy předtím.

S tím souvisí celková atmosféra a nálada na každém pracovišti. Jak nesou ztrátu lidí, kteří reálně vnášeli do knihovny život, pracovníci jihlavské knihovny?     

Určitě to na ně působí negativně. Samozřejmě se také v zajišťování knihovnických činností a služeb střídají, kdy část zaměstnanců je vždy na home office tak, aby se omezil kontakt většího počtu lidí na pracovišti.

Ve službách pro veřejnost pracujeme v režimu výdejního okénka, které je otevřené v hlavní budově i na pobočkách, připravujeme už zmíněné pořady na YouTube, průběžně nakupujeme a zpracováváme knihy a další nosiče, chystáme revizi části knihovního fondu. Pochopitelně, že ten každodenní kontakt se čtenáři knihovnicím velmi schází, protože to je vlastně těžiště jejich práce ve službách – potkávat se s lidmi, komunikovat, informovat, taky si s nimi povídat.

Myslím si, že stejný je i pohled z druhé strany, že tohle chybí našim stálým čtenářům. Především asi čtenářům ve starším věku, kteří už naše knihovnice velmi dobře znají a opravdu rádi si tady popovídali.  

Tuhle složitou dobu prožíváme už hodně dlouho a určitá bezvýchodnost situace začíná naši psychiku ovlivňovat. Doufejme, že nadcházející jarní měsíce odstartují návrat do klidnějších časů.

Jak to celé zvládnout?

Psychika člověka je nastavena na nějakou kapacitu, která se naplňuje, potřebuje také naději a pozitivní impulzy. Třeba i nástup povinného testování je vlastně novým stresovým momentem, který se opakuje v pravidelných intervalech…?

Přesně tak. Konkrétně testování jsme u nás samozřejmě také připravovali, snažili jsme se to nastavit co nejlépe a s testováním všech našich zaměstnanců jsme ve druhé polovině března začali. 

Máte po roční zkušenosti s vedením instituce a lidí v pandemické situaci nějaký recept, jak tohle všechno zvládnout?

U nás v knihovně panují už letitě přátelské a kolegiální vztahy. Myslím, že to nás také v této nelehké době tak trošku posiluje a drží, že si tady vzájemně vyhovíme a můžeme se na sebe spolehnout. Toho si já sama opravdu vážím a pokládám to za velký bonus práce v naší knihovně. A velmi nás také těší pozitivní ohlasy našich čtenářů.

Diskuze k článku