Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

Potápění do mořských hlubin patří k jedinečným a krásným lidským koníčkům. V Jihlavě patří mezi zkušené profesionální potápěče 52letý Richard Gardlo.

Potápění ho lákalo už od jeho dětských let. Tenkrát ho nejvíce ovlivnily černobílé dokumenty francouzského oceánografa a velkého podmořského dobrodruha Jacquese-Yvese Cousteaua.

Přiznává, že při jeho dokumentech se nemohl odtrhnout od televizní obrazovky.

„Každý kluk, když byl malý, chtěl být kosmonaut, ale kosmonautů je strašně málo. Když se oblečete do potápěčského vybavení, tak jste v podstatě taky takový malý kosmonaut,“ zahajuje vyprávění.

Nejprve si vystřihoval z populárně naučného časopisu ABC a jiných periodik různé fotografie potápěčů, ponorek a všeho spojeného s potápěním.

Potom mu pomohla v podstatě náhoda. „Táta dělal v práci s instruktorem potápění Svazarmu, tak se zmínil a já jsem ve 13 letech nastoupil mezi tyto potápěče,“ navazuje.

Nejprve se s nimi potápěl v bazénech. Později ve svých 15 letech se již potápěl v lomu u Pavlova.  

„Tam jsem získal první zkušenosti s dýchacím přístrojem. V nějakých 18 letech jsem si udělal školu přístrojového potápění a už se to se mnou vezlo,“ podotýká.  

A posouval se v této své dovednosti pořád dál. V roce 2000 dělal již instruktora potápění, avšak stále ještě amatérsky při práci. Jeho koníček se stal jeho hlavním zaměstnáním před deseti lety.

„Nejvíce se mi na potápění líbí ta volnost a stav beztíže. Můžete se pohybovat do všech směrů a to je na tom to úžasné. Snoubí se tam stav beztíže s takovým létáním. Kopnete ploutvemi, přeletíte útes, vlétnete mezi ryby,“ přibližuje svůj životní koníček.

Láska ke starým vrakům i žralokům

Richard Gardlo se velice rád potápí také k vrakům starých lodí u pobřeží Chorvatska. Poprvé tomu bylo v roce 2002 nebo 2003.

Tehdy si prohlédl spolu s dalšími potápěči vrak nákladního parníku Tihany, který se potopil v roce 1914 u ostrova Lošinj. Viděl ho hned několikrát.

„Jezdíme na něj už přes 20 let a vrak se už se propadl. Před třemi lety jsme na něm byli naposled a už byl zhroucený,“ hodnotí.  

Říká, že nejhlouběji se potopil do hloubky okolo 80 metrů, když se dostával k vraku Boeingu B-17. Těžký americký bombardér byl sestřelen v listopadu 1944 nedaleko chorvatského ostrova Vis po náletu na slovinský Maribor, který byl okupován německými nacisty. „Do Chorvatska mě táhne láska k vrakům, říkáme, že máme rádi železo,“ shrnuje.

Kromě vraků obdivuje také flóru a faunu podmořské říše. Většina lidí se bojí žraloků. Mají je spojené s obrovským nebezpečím.

Podle Gardla jsou však žraloci nádherní a člověka se většinou bojí. Hovoří z něho zkušenost, kterou zažil při stovkách, možná i tisících ponorů. 

„Žraloci jsou nádherná stvoření, která ve vodě nejsou v žádném případě proto, aby útočili na lidi. Jakmile vás uvidí, tak se vám velkým obloukem vyhnou, pokud je nezačnete něčím krmit, dráždit nebo provokovat, tak jste pro ně pod vodou něco neskutečně odpuzujícího,“ říká.  

„Nevypadáte ani jako ryba, nevypadáte ani jako krab, vypadáte jako něco úplně vesmírného, jdou z vás bubliny. Vaše pohyby vůbec nepřipomínají ryby, takže oni se vás bojí a je to znát,“ pokračuje.

Připouští však, že ke střetu člověka se žralokem může dojít, ale jeho pravděpodobnost je malá.

„Je to podobné jako jet po dálnici D1 a říci, že se nic nestane. Musíte být ostražitý a připravený. Pokud jste na nějakou situaci proškolený a připravený, tak můžete adekvátně reagovat,“ přemýšlí zkušený potápěč.

Hned však dodává, že osobně žádný konflikt s podmořským živočichem za mnoho let, co se potápí, nezažil.

Pouze dvakrát v životě zažil pod vodou problémy technického charakteru, ale bezprostředně na životě ohrožený nebyl. „Bylo to ale kousíček od té pomyslné hrany,“ upřesňuje.

V televizi můžeme vidět spousty přírodopisných dokumentů se žraloky. Podle něho však tohoto živočicha natočit je velice složité.

„To, co vidíte v dokumentu, je tak půlhodina, která se povedla natočit třeba za 14 dní. Filmaři se mohou i 12 dní houpat na hladině, házet do vody maso, tuk a všechno možné ,a neobjeví se ani jeden žralok,“ upozorňuje.

Ze všech mořských živočichů se mu však nejvíce líbí měsíčník svítivý, zvaný Mola mola.  

„Je to paryba, takový kulatý obrovský disk. Žije ve velkých hloubkách. Setkání s ní je velký zážitek, mají v průměru okolo tří metrů,“ uzavírá.  

Diskuze k článku