David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

Skauti v Polné pokročili výrazným způsobem se stavbou klubovny. Práce kvůli koronaviru sice stojí, ale vedoucí Václav Kratochvíl věří, že se klubovnu podaří představit veřejnosti letos v září.

Předpokládám, že zásadní datum bylo to v únoru loňského roku?

Ano. Získali jsme stavební povolení. Hned, jak to počasí dovolilo, jsme se dali do budování základů. Navozili jsme z Nadějova pořezané trámy a prkna, vyměřili a vyvápnili půdorys nové klubovny, kolega Ríša vše řádně vykopal a už jsme volali do Brzkova pro beton. Jako nevyučení zedníci jsme založili stavbu s přesností na deset centimetrů a hurá na první šár šalovaček. Betonáž desky proběhla ještě v dubnu.

Předpokládám, že ne všechny práce šly dělat svépomocí...

Tesař Libor Nekula nám, podobně jako při stavbě základny na Ochozi, pomohl se stavbou dřevěné konstrukce a dostal stavbu pod střechu. Život je změna, a tak jsme projekt při stavbě trochu upravovali a stavba šla od ruky.

Co zima, jak ovlivnila průběh stavby?

Ještě před jejím nástupem se nám podařilo stavbu opláštit modřínovými prkny, a tak s prvními mrazy jsme se přesunuli za praskajícími kamny dovnitř, k nekonečným pracím na vnitřním opláštění.

Jak se daří naplňovat rozpočet stavby?

Peněz je pomálu, a tak se šetří, kde se dá. Například vazníky jsme nakonec sbíjeli sami. To je sice řemeslo již téměř zapomenuté, ale nouze kolegu Dalibora naučila. Po předložení cenové nabídky za vazníky se kolegovi Ondrovi udělalo špatně a začal nás vybízet k alternativnímu řešení.

Ale nakonec jste to dokázali vyřešit...

Po konzultaci s pamětníky jsme zjistili, že se to skutečně dá dělat doma. Pan Svoboda sehnal nějakého cca 80letého kamaráda, co umí sbíjený vazník spočítat. Libor Nekula udělal kopyto a sehnali jsme speciální hřebíky. A skutečně, jestli první vazník jsme tvořili asi dvě hodiny, pak poslední, třicátý šestý, jsme zbouchli za rekordních 10 minut.

Kolik jste se na tom ve finále ušetřili?

Doma bylo 250 tisíc korun

Překvapil vás zájem médií?

Dostali jsme se nejen do novin i do rozhlasu. Přišel nějaký ten reportér a moc ho zajímalo, co že a proč že se jako ti mravenečci hemžíme. Hle, tu jeden pílí s prknem, ten táhne trámek, jiný, vise za nohu z lešení, ruče přibíjí poslední hřebíček olemování komína. Míchačka hučí, vrtačka vrčí a do toho nadšený jekot dětí nad krásnou kaluží uprostřed staveniště.

Jaká je aktuální situace na díle?

Stavba vesele pokračuje, čekáme na vylití podlah, ale samozřejmě ve chvíli, kdy jsou nastavena přísná koronavirová opatření, práce aktuálně stojí. Známe rčení, že kdyby měl Bůh rád pravé úhly, tak nemáme kulaté čepice, a nad případnými nepřesnostmi se příliš nepozastavujeme.

Jak to myslíte?

Když se něco nepovede, „další řemeslo to spraví“. Trochu se děsíme skutečnosti, že těch řemesel už moc nezbývá. Rovněž dosti experimentujeme a zkoušíme nové materiály. Na naši techniku štukování dřevěných stěn se přišel podívat i továrník Řehák, který je náš významný dodavatel.

Jaké jsou další plány?

Výbojnější jedinci plánují zmapovat bílá místa na mapě nalézající se za potokem ohraničujícím pozemek. Temná džungle, kam lidská noha zatím nevstoupila, je láká neodolatelnou písní. V čele s kolegou Koumíkem, toho času studentem VUT se zaměřením na stavbu mostů, plánují překlenout potok odvážně navrženou mostní konstrukcí zvící jedné fošny. Potom, při nejbližší příležitosti, plánuji řeku ztéci a vykonat nejeden hrdinský skutek při objevování neznámého.

Co vám stavba klubovny přinesla?

Jak je z náznaků vidět, taková práce na klubovně je věc člověka morálně povznášející. Odpoutává jedince od přízemních starostí o holý, covidem ohrožený život, a dává mu vyšší, odborníky zatím nezmapovaný smysl.

Diskuze k článku