Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Po domácích utkáních jihlavské Dukly trpělivě čeká před Horáckým zimním stadionem. V rukách drží fotoalbum, v kterém jsou hokejové kartičky na podpis.
Martin Michalík z Křižanova je jejich vášnivým sběratelem. Zaměřuje se hlavně na extraligu, první ligu, karty českých hráčů v zahraničních soutěžích a legendy. „Celkem jich mám kolem pětatřiceti tisíc,“ odhaduje. Toto číslo každý měsíc stoupá. 

Ptáte se, kde takovou obří sbírku skladuje? Ve dvou skříních plných šanonů. „Kartičky jsou v ochranných fóliích a některé mají ještě další fólii. Dávám dobrý pozor, aby se nepoškodily. Na stav karty jsem totiž velký pedant,“ říká o sobě Michalík. 
Hokej začal sledovat už jako malý chlapec díky staršímu bratrovi, jenž byl zapáleným sportovním fanouškem. „Vybavují se mi útržky z dětství, jak mě brácha hlídával a dívali jsme se na hokej v televizi. Zrovna se hrálo Nagano,“ vzpomíná. Jako fanoušek Martin Michalík brzy přilnul k Dukle Jihlava. „Tato náklonnost postupně přerostla v srdeční záležitost,“ prozrazuje a dodává, že palce drží také extraligovému Zlínu.

Hokejové kartičky sbírá od osmi let. „Rád vzpomínám na chvíle, kdy jsme je měnili se spolužáky o přestávce ve škole. V té době to byl velký hit. Žádné mobily a sociální sítě jako dnes,“ porovnává. 
První autogram věnoval Michalíkovi jeho oblíbenec Michal Důras – jihlavský odchovanec. Tato karta je pro šestadvacetiletého svářeče a zámečníka velice vzácná. Nechal ji zarámovat. Jako vůbec prvního  hokejistu osobně požádal o podpis Petera Puchera.
„Byl jsem tak nervózní, že jsem jeho kartičku nemohl mezi ostatními najít. Pan Pucher mě uklidňoval, že se nic neděje, ať jsem v klidu. Nakonec jsem ji našel a on ji podepsal,“ vypráví.

Z počáteční nervozity a studu oslovit hráče se stala rutina. Dnes „trápí“ Martina Michalíka jiný problém – rozpoznání tváří hokejistů, hlavně těch mladých. „Člověk jich potká hrozně moc a někdy se mu pletou. Někteří změní vizáž, nebo chodí do autobusu s kapucí na hlavě po skupinkách.“ 

Michalík není jediný, kdo loví před jihlavským zimákem autogramy na kartičky. „Pokaždé s kolegy debatujeme, jak to šlo a kdo měl jakou úspěšnost,“ líčí, jak to mezi sběrateli chodí. 
Ne vždy se stoprocentně zadaří. Hokejisté jsou také jenom lidé, mají různé problémy, nenacházejí se pokaždé v dobrém rozpoložení a nemají na fanoušky náladu. „U českých hráčů se to stává minimálně. To spíše u cizinců,“ tvrdí Martin Michalík a přidává negativní zkušenost se slovenskou hvězdou Zdeno Chárou.

„Poprvé vzal fixu a hodil mi ji do podpisové knihy. Podruhé řekl, že se nebude podepisovat, že už se jednomu sběrateli podepsal. Takový zážitek nepotěší,“ konstatuje.
„Čert vem Cháru“. Michalík se může pochlubit vzácnějšími „signaturami“. Číslem jedna je Vladimír Zábrodský. Následují další legendy jako bratři Holíkové, Augustin Bubník, Ivan Hlinka, Josef Mikoláš, Milan Nový nebo nejstarší český žijící hokejista Václav Lenc (ročník 1920). 

„Ještě mi spousta autogramů od těchto velikánů chybí. Jelikož se zajímám o historii československého hokeje, tak namátkou Jiří Crha, Bobby Holík, Bohumil Modrý nebo Jan Peka. Dva posledně jmenovaní bohužel již nejsou naživu a koukají na nás z hokejového nebe,“ lituje.

Někteří kolemjdoucí považují sběratele podpisů, nahánějící hráče u autobusu, trochu za exoty. „Někdy si říkám, že je to až extrém, ale je to koníček. Někdo to pochopí, někdo ne. Mě osobně to baví. Dalo mi to i něco do života. Odboural jsem strach někoho oslovit,“ uzavírá Martin Michalík.

Diskuze k článku