Jana Mayerová se narodila v Košicích, v Československu, kde prožila prvních 22 let svého života. V roce 1992, ještě při studiích na Vysoké škole ekonomické, Podnikovohospodářské fakultě v Košicích, začala pracovat v Praze. Po ukončení studia, v roce 1994, se do Čech definitivně vrátila, a to do Pardubic. Zde si, na dopravní fakultě, dodělala doktorát v oboru dopravy. V britském Brightonu absolvovala semestrální kurz k ekonomice evropské integrace.

V Jihlavě žije s manželem od roku 2010. Má dvě děti. V současné době pracuje jako poradkyně ministra financí v Praze. S ohledem na děti, v obou případech, pouze na částečný úvazek. V roce 2014 se stala členkou Zastupitelstva města Jihlavy a byla zvolena předsedkyní Finančního výboru.

Jste již na první pohled razantní a temperamentní žena, nebo se mýlíme?

Od narození potřebuji pohyb, změnu, nové věci a čistý vzduch. Nesnáším nespravedlnost, obzvláště když se děje těm, kteří se nemohou bránit. To se pak někdy přestávám ovládat a zde máte pravdu, potom můj „východniarsky temperament“ přehluší celý nános civilizace, který na mně za ta léta v Česku ulpěl.

Pomáhá vám to ve vaší práci?

Myslím, že asi ano. Vždy mně bavilo pracovat na nových věcech, nastavovat systémy tak, aby fungovaly. Pouštět se do věcí, které podle mě mají hlubší smysl, i když to většina populace v dané době ještě nevidí. Měla jsem v životě velké štěstí, mohla jsem stát u zrodu zajímavých věcí.

V momentě, když věci začnou fungovat, tak se dělám vše proto, abych místo sebe našla lidi, kteří mají dar udržovat věci v chodu. A já se pustím do něčeho nového…

To sebou může nést i značné problémy …

Občas jsem dokonce zaslechla, že prý mám syndrom Johanky z Arku. Upřímně, skončit jako ona bych si nepřála, ale vyloučit se to asi nedá. Již několikrát jsem cítila hořící hranici, nejsilněji asi v době, kdy jsem rozplétala klubko, které skrývalo tajemství, kde léta končily stomiliónové dotace do bionafty. Ale: „Čo bolo to bolo, terazky  som  mama!“ :-)

Podobná touha vás přivedla i k politice?

Víte, věřím v to, že si každý vytváříme svůj osud a jsme za něj do značné míry sami odpovědní. Myslím si, že lidem chybí víra a morálka. Jinak by svět nemohl takhle vypadat. Přesto stále věřím, že lidstvo procitne a pochopí. Pak konečně „bude líp“. Ostatně, vše výše uvedené je důvod, proč jsem se připojila k hnutí ANO. Je čas změn a mám pocit, že bych měla být u toho. A až to tady, v Jihlavě, bude fungovat (transparentní finanční toky, zdravé hospodaření a systém řízení města), půjdu zas velice ráda dál.

A vaše životní motto?

Rychle, ale nikoliv zběsile (alespoň doufám :-) )

Diskuze k článku