Sedíme u nás v redakci a každý mícháme ve svém hrnku kávu. Já tu redaktorskou, kdy fotografování je sice můj občasný chléb, ale při reportážích není času nazbyt… Na druhé straně stolu sedí nad svojí kávou nadšený pozorovatel věcí a dějů, co dokáže zachycený okamžik podat v uměleckém „balíčku“…

Jak se dnes 61letý Antonín Vystrčil vyznává, moc rád fotí makrosnímky v přírodě, ale zrovna tak rád zachycuje i cirkusy.

Samozřejmě se ptám na fotografické začátky, a můj host si vybaví klukovská léta, ještě prý v době analogové. „S kamarádem jsme prolézali místa, kde se boural starý Žďár. Různé motivy a zátiší jsme měli okoukané od legendárního fotografa Josefa Sudka. A chtěli jsme to také tak zkusit. Fotili jsme tedy střepy rozbitých oken a zajímavá zákoutí,“ ohlíží se dnešní předseda brněnského fotoklubu Freeland.

Za doby analogové…

Antonín Vystrčil je rodákem ze Žďáru nad Sázavou a profesí inženýr strojírenství. Ještě před vojnou docházel do fotoklubu tehdejšího s. p. Žďas. Zde se potkával s budoucími známými fotografy, jako byl Stanislav Chmelíček, Antonín Kanta,  Josef Tomek, Ladislav Vladimír Trávníček a další. „Někteří z těchto kluků už dnes nejsou mezi živými,“ lituje.

Fotoklub fungoval při propagaci Žďasu. „My jsme jim pořizovali fotky z akcí, a za to jsme si mohli dělat to své umění,“ vzpomíná Antonín Vystrčil.

„Poznal jsem kouzlo analogové fotografie, vůni vývojky a tlumené světlo laboratoří fotoklubu, ale i kouzlo činžákové koupelny, která se o víkendech měnila ve skromnou, leč potřebnou temnou komoru,“ ohlíží se fotograf. Mládí mu připomíná pár ocenění z výstav a oslavné články v tisku.

Pozdější doba digitální přinesla Antonínu Vystrčilovi také několik ocenění a výstav, v tuzemsku i v zahraniční…

Privatizací podniku skončil i žďárský fotoklub. Někteří členové se uchytili v dnešním fotoklubu Freeland Brno. Sdružuje profesionály i ryzí amatéry z celého Česka, a dokonce i pár umělců ze zahraničí. „Známým členem je např. vynikající krajinář Saša Kolovratník,“ říká můj host.

Výpravy za záběry

Po celé Vysočině současně pracuje do deseti fotoklubů a ve hře je i navrácení fotoklubu do Žďáru.

Díky pestrým specializacím členů nemá předseda problém obsadit výstavy na různá témata či obesílat fotosoutěže. „Někteří kolegové jezdí hodně do zahraničí a přiváží nádherné snímky z Cejlonu, Afriky, nebo i z Benátek, kam v únoru s oblibou vyráží fotit masky,“ říká Vystrčil.

Další skupina zase fotí naše české masopusty, nebo vyjíždí za rozkvetlými konikleci, bledulemi a sasankami. Někdo se také specializuje na lidovou architekturu a tradice.
„Loni jsme např. pracovali na projektu Kraje Vysočina o starých řemeslech, a nafotil se moc hezký kalendář,“ ohlíží se nadšenec.

Uvolněné pluginy odhalily pravdu...

Na otázku, zda jsou zkušení fotografové ochotni předávat své fígle amatérům, pokyvuje. „Profesionálové jsou sdílní a chtějí se o své zkušenosti podělit. Zato někteří zapšklí amatéři si drží věci pod pokličkou,“ říká. Přitom dnes už to prý není zapotřebí, vývoj jde velmi dopředu. 

„Loni Google uvolnil řadu pluginů, tedy programů k vylepšení snímků. A vyšlo najevo, že hodně fotografií, které jsme obdivovali, bylo digitálně upraveno,“ konstatuje předseda klubu.

Na „vylepšování“ fotografií v počítači má Antonín Vystrčil svůj názor. Byť má raději přirozenost, třeba v makrofotografii se prý digitální úprava vyloženě hodí. „Mám-li třeba zachycenou květinu a potřebuji zdůraznit její buket, či znásobit vrstvu, aby květina vynikla,“ vysvětluje. „Samozřejmě laborujeme, a uvolněné pluginy jsme si vyzkoušeli. Rádi si o tom na klubu povídáme,“ říká fotograf.

Nelžeme si do kapsy...

Antonín Vystrčil dojíždí i do havlíčkobrodského fotoklubu, kde je kolegům velkou oporou známý fotograf Vladimír Kunc.

„K pluginům nám Vláďa říká, ať si nelžeme do kapsy a vykašleme se na nějaké nastavování. Stejně se to pak pozná. Radí nám: Když vám to nevychází, raději se na místo vraťte vícekrát a nafoťte to znovu,“ tlumočí fotograf.

Jenže běžný divák si již díky reklamám a časopisům pomalu na upravenou kvalitu zvykl a stává se tak náročnějším. Řada výstavních snímků bývá digitálně upravena kvůli kvalitě tisku zvětšeniny.

„Dřív, když jsme fotili analogově, tyto možnosti nebyly. Velmi záleželo na vývojce, osvitu a papírech. Čarovat se dalo jen s citlivostí,“ ohlíží se praktik. Návrat k analogové čb fotografii jedině vítá, neboť se vždy ukáže pravda.

Antonín Vystrčil miluje velké kouzlo v poznávání detailů makrofotografie. Za nalezení cesty ke krajinařině prý vděčí právě  Vladímíru Kuncovi.

Santiniho  baroko černobíle

A. Vystrčil rád fotografuje, jak on říká „v dosahu komína“, tedy kam dojde pěšky. Podobně smýšlející fotografové vyhledávají nejen Žďárské vrchy, ale i v krajině rozseté klenoty baroka.

V rámci letošního Roku českého baroka se tedy přímo nabízí téma. A tak se Žďár může těšit na červencovou výstavu Antonína Vystrčila, Pavla Juráčka a Vladimíra Kunce, s názvem Santiniho baroko černobíle.

„Cílem společného černobílého projektu je ukázat veškerou krásu baroka ve Žďáře. Představíme nejen Zelenou horu, ale i zámek a Dolní hřbitov,“ uvádí Vystrčil.

Kudlanka z Egypta

Když se ptám na nejlepší snímek, který se mu kdy podařil, Antonín Vystrčil si se smíchem vzpomene na historku s kudlankami nábožnými. Jeden čas prý fotil samé kudlanky. „Fascinovaly mě svou dravostí a pozorováním kořisti,“ uvádí.

Fotograf jednou obdržel kudlanku až z Egypta. Zahlédl kokony a těšil se na mladé. „S čím jsem ale nepočítal, že se začnou líhnout zrovna na Vánoce. Za mrazů Zverimex nedostal cvrčky ani octomilky, a já měl doma najednou asi 300 kudlanek. A tak se stalo nevyhnutelné:  samičky začaly požírat samce,“ líčí.

Pokud prý však chce někdo pochopit, co je to příběh fotografie, ať se vydá fotit mraveniště. Zde lze pořídit nečekané záběry… „Rád si u toho ještě pouštím na fotoaparátu kameru a pak v klidu doma objevuji úžasné věci,“ říká.

Antonín Vystrčil připouští, že fotografování je dnes značně nákladným koníčkem, k němuž nesmí chybět čas, vůle a trpělivost. „Fotograf se také musí neustále vzdělávat, aby neustrnul,“ uzavírá žďárský nadšenec.

Diskuze k článku