Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Studánkou Vysočiny roku 2015 zvolili hlasující v internetové anketě Barunku na Žďársku. Na lesním prameni ji v roce 2008 vybudoval řidič autobusu Jaroslav Pustina (*1950).

Pane Pustino, kde vlastně lidé vaši lesní studánku najdou?

Je to v kopci Metodka u Odrance na Žďársku. Když se jede z Nového Města na Moravě na Jimramov, přijedete po sedmi kilometrech do Koníkova. Tam je odbočka vlevo na Odranec. Na ní po čtyřech stech metrech je konec Koníkova, a hned za ním cedule ke studánce. 

Můžeme se tedy vrátit na samotný začátek ideje na vytvoření studánky?

Z vrchu Metodka je tam krásný výhled na Orlické hory a na Jeseníky. Koníkov je někdejší partyzánská obec – byla tam při přestřelce na konci války zastřelena jedna partyzánka, jmenovala se Rufa Krasavina, a několik místních. Jeden barák tam tehdy vypálili. Rufa tam má také pomníček. V roce 2008 za mnou přišel kamarád Josef Svoboda, že by tam byla krásná naučná stezka. Řekl jsem, tak zajdeme za starostou Věcova (střediskové obce pro Koníkov) Zdeňkem Vraspírem a zkusíme to domluvit… 

A jaký byl váš vztah k téhle lokalitě?

Bydlel jsem tehdy ve Věcově a jezdil jsem denně jako řidič autobusové linky z Jimramova na Nové Město. Hlavně v zimě mi tam vadila voda, která přetékala přes silnici – kolikrát to byl i nebezpečný úsek. Sice krátký, ale vytvářelo se tu náledí.

To tedy zřejmě souviselo s pramenem – budoucí studánkou?

Přesně tak. Ptal jsem se místních – když už tam bude naučná stezka, že by bylo skvělé mít i studánku. To místo jsem dobře znal i z lyží – běžkoval jsem tam, trénoval na Jizerskou padesátku. Věděl jsem, že jsou v těch místech mokřiny, ale o žádné studánce nebo prameni jsem nikdy neslyšel. Až potom mi Lojzík Lemperů, který na polesí Koníkov z lesa s koňmi vytahoval klády, říká - kdysi tam studánka bývala, ale kde, to ti už neřeknu…

Jak jste tedy pramen objevil?

Protože na mě působí dřevěné proutky, ulomil jsme si dva z javoru a začal jsem pramen hledat. Působilo to na více místech, ale stále se mi proutky svíraly především na jednom místě, u paty velkého smrku. Začal jsem kopat a po půl metru byla jáma plná vody.

Řekl jsem starostovi, že potřebuji traktor, cement a písek, kamení že si navezu z Metodky, tam něco nasbírám. Udělal jsem roubenku asi metr třicet do země. Na to jsem vyzdil kamennou nástavbu a osadil železná „účka“, aby na nich seděla přišroubovaná střecha s bonským šindelem. S místním truhlářem Pavlem Bojanovským starosta domluvil zhotovení stříšky. Vchod ke studánce je opatřen brankou, aby se za ni nedostala zvěř. Voda odtéká ještě do rybníčka, který je pod studánkou – je tam plno žab, čolci.

Proč jste se vlastně do stavby pustil, co vás inspirovalo?

Bylo to tak trochu na truc. Z osobních důvodů jsem věděl, že se asi budu z těch míst stěhovat. Tak jsem si řekl, aby tam po mně něco zůstalo. Za nějaké dva měsíce byla studánka hotová - jezdil jsem turnusy, takže jsem na její stavbě trávil vždy oba volné dny. Obec budovala naučnou stezku a já studánku padesát metrů od ní.

Po kom studánka dostala jméno?
Po mé vnučce Barunce.

Máte od lidí na studánku ohlasy?  

Po Novém Městě jsem se přestěhoval na nějaký čas do Třeště a od loňského října jsem v Jihlavě, kde jsem dojezdil s autobusem do důchodu. Chystám se teď ještě jezdit s městskou dopravou. Teprve až v Jihlavě jsem na vývěsce Klubu českých turistů zjistil, že sdružení Zelené srdce pořádá soutěž Studánka Vysočiny. Řekl jsem si, že o studánce nikdo ani moc neví, a tak jsem ji letos přihlásil. Byl jsem překvapen, že jsem dostal 317 hlasů a studánka s převahou vyhrála, aniž bych dělal nějakou kampaň. Mám z toho radost. Asi tam lidé chodí  a vím, že místní si ze studánky berou vodu. Starosta ji každoročně dává na rozbor a voda je pitná.

Vracíte se tam?  

Letos zjara jsem tam byl třikrát, abych dal studánku před soutěží trochu do pořádku. Krásně tam kvetly blatouchy a roste kapradí.

Co lidé mohou vidět v okolí, když se na studánku vydají?

Mohou si projít právě tu naučnou stezku, která má kolem Metodky asi tři a půl kilometru. Panely na ní informují o tamní přírodě, hospodářství i partyzánské minulosti. Mohyla partyzánky Rufy na vrcholu Metodky je častým cílem turistů.

Diskuze k článku