Až si jednou budete naříkat, že máte problém najít dobrého a šikovného instalatéra, vzpomeňte si na slova mistra Bohumila Zápotočného z jihlavské střední školy stavební.

Podle něj patří toto řemeslo mezi velmi náročné a nákladné. Jeho práce není jen o tom naučit mladého učně opravit kapající kohoutek, protékající záchod, či ucpaný odpad.

Během tří let se musí studenti naučit spoustu věcí. Práce instalatéra je nejen o rozvodu vody, topení, plynu, ale i klimatizací, solárních soustav…
Kdo by si myslel, že instalatérovi dnes stačí jen brašna s hasákem, je na velkém omylu.

„Nároky na obor instalatér jsou obrovské. Když jsem začínal, byli dva, tři výrobci materiálů, dneska k nám vozí zboží firmy z celého světa, a orientovat se v tom všem je pořádně náročné,“ přiznává Bohumil Zápotočný s tím, že učení instalatérovi nikdy nekončí.

Ať už pracují s ocelí, mědí či plastem, na vše musí mít oprávnění a zkoušky.
„Jinak by nemohli dělat veřejné zakázky,“ vysvětluje. Instalatér musí částečně rozumět i ostatním oborům, například zedničině.

Praxi budoucí instalatéři získávají ze čtvrtiny prací v dílnách. Zbytek se učí v reálných zakázkách. „Děláme opravy v bytech i ve firmách, provádíme rekonstrukce v rodinných domech,“ popisuje B. Zápotočný.

Vychovat dobrého instalatéra není jen tak. Navíc ne každý student, který školu dokončí, ve svém oboru zůstane.

Aktuálně jich mají „na stavebce“ na konci 3. ročníku celkem 17. „A když to budeme průměrovat, tak je to 50 na 50, že u tohoto řemesla zůstanou a nechají se zlákat jinam,“ konstatuje s tím, že mladé v dnešní době nejvíce odčerpává průmysl. Důvod? Jsou v něm úplně jiné vstupní mzdy, než u ručního řemesla.

„Víte, ono to trvá, než se mladý člověk v řemeslu vypracuje a umí se postarat sám o sebe. Není možné, aby si hned po dokončení školy otevřel firmu a vydělával velké peníze,“ zdůrazňuje mistr, který má učení budoucích instalatérů na starosti už osmnáct let.