Čistírnám odpadních vod (ČOV) se věnuje značná pozornost. Je to nutné zlo z EU a příležitost pro stavební firmy? Anebo dobrá věc, která pomůže rozvoji obce? Tyto otázky trápí hlavně malé obce. Ptáme se Ludvíka Koumara, rodáka ze Zhoře, který desetiletí působil jako hlavní specialista ČOV pražského Hydroprojektu.

 Dokdy musejí mít malé obce čistírnu?

 Termín „malá obec“ podle české i evropské legislativy znamená obec do 2000 obyvatel. Většina z těch, které mají nad 500 obyvatel, už čistírnu má nebo ji budují. Výjimečně ji mají i vesnice pod 500 obyvatel, ale to hlavně díky tomu, že některé měly kontakt na vlivné politiky, a ti jim zajistili dotace, na které by zatím nedosáhly. Co ale ten zbytek? Podle mě na to 90 % obcí pod 500 obyvatel nemá peníze.

 Jak se vůbec posuzuje, zda i obec pod 500 lidí potřebuje čistírnu?

 Základním předpisem je tzv. Vodní rámcová směrnice, která dříve zdůrazňovala emisní přístup (kvalitu vyčištěné odpadní vody), ale teď přešla na imisní přístup, tzn. požadavky jsou legislativně stanoveny pro „jakost povrchových a podzemních vod“. Středem zájmu se stává tzv. vodní útvar, tedy povrchová a podzemní voda, od toho se pak odvozují požadavky na jednotlivé zdroje znečištění.

 Starostům těchto malých obcí často firmy tvrdí, že čistírnu musí postavit do roku 2015. Jak je to s tímto termínem?

 Rámcová směrnice sice stanoví, že požadavky mají být splněny do roku 2015, ale umožňuje posunout termín do roku 2021 nebo dokonce 2027 za dvou podmínek: že se nezhorší „vodní útvar“ a že by vybudování ČOV vyvolalo „nepřijatelné náklady“. Do roku 2015 tedy má být dosaženo „dobrého stavu ve zneškodňování odpadních vod“ (a dobrý, jak víme ze školy, je trojka!). Termíny nemají spojitost s českou vládou, jsou závazné pro celou EU.

 Existují kroky, které stavbu čistírny oddálí?

 Obec musí provádět průběžná opatření ke snížení znečištění, například odbahňování návesních rybníků nebo budování dílčích čistíren, což ji vyjde na dva až čtyři miliony, tedy až desetinu ceny ČOV.

 Jenže starostové malých obcí mají obavy, že i když se ČOV odsune, nebudou na ni v příštím plánovacím období EU dotace...

 To je samozřejmě druhá věc. S dotacemi mají přednost ekologicky exponované lokality – např. Čeřínek nebo Žďárské vrchy.

 Jaké jsou zdroje dotací a jejich maximální výše?

 Dotace mohou být z ministerstva zemědělství nebo jiných ministerstev, z kraje, mohou být různé kombinace. Maximální výše je asi 70 procent. 

 Teď jsme u nejožehavějšího tématu: pro malé obce je i těch 30 % spolufinancování hodně, a tak jim dodavatelé nabízejí fiktivní navýšení investice tak, aby byla vyšší dotace, a tím reálně menší spoluúčast obce.

 (Podobné je to i stavby rybníků.)
Umělé zvyšování ceny je podvod, to se jinak nedá říci.

 Jenže těží z toho právě různé firmy, které si předtím „obšlápnou“ i projektování a pak se kvůli tomu musí manipulovat výběrové řízení...

 Proto právě chci zdůraznit, aby se starostové nenechali touto stavební lobby přesvědčovat, že musejí mít čistírnu co nejdříve, jinak už na ni nikdy nedostanou žádné dotace. Není to pravda.

 Co znamená neúměrná nákladnost investice?

 Kanalizace a ČOV, případně jiný způsob zneškodňování odpadních vod musí být sociálně únosný pro místní lidi. Každá země EU má jinou hranici. V ČR by vodné a stočné nemělo překročit 2 % průměrných příjmů a tržeb lidí (měl by se brát průměrný plat v mikroregionu, počítají se i důchody a sociální dávky), konkrétně 80 až 90 Kč/m3. Pokud vyjde nějaké obci tato částka přes 100 korun při splátkách 20 let, tak je samozřejmě nutné stavbu odložit.

 Jak ale obce mohou vědět, jaké bude stočné?

 Starostové příslušných obcí by si měli nechat zpracovat audit připravenosti splaškové kanalizace a ČOV (příp. jiného způsobu zneškodňování) své obce. Tento dokument by měla zpracovat nejlépe akreditovaná inženýrská firma s celostátní působností. Starostové by audit neměli zadávat stavebním firmám nebo neodborníkům, kteří by chtěli prosazovat své zájmy.

 Kolik takový audit stojí?

 Běžné inženýrské organizace s akreditací ho zpracovávají během tří měsíců a berou si nejvýše 50 tisíc s DPH. Auditoři na základě podkladů, příjmů obce, dostupnosti dotací, výhodnosti půjček a lhůt splatnosti stanoví očekávanou výslednou cenu vody včetně DPH.

 Jaké dokumenty musí obce auditorovi předat?

 Každá obec má již z 90. let minulého století zpracovanou hrubou představu o způsobu zneškodňování odpadních vod, a to formou Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací (PRVKUK). Ten se zpracovával pro celý bývalý okres, příp. kraj. Na základě něj by si obec měla nechat zpracovat dokumentaci pro územní řízení (DÚŘ), která má předepsané položky se specifikací nákladů. Na základě ní lze žádat i o dotace. DÚŘ představuje asi 7% investičních nákladů.  

 Může obec změnit to, co je navrženo v PRVKUK?

 Ano, ale jen se souhlasem kraje. Většina obcí si ještě zadává zpracování předprojektové dokumentace, a to formou variantní studie, která bilancuje investiční náklady a nastiňuje varianty vedení kanalizace. Návrh v PRVKUK je totiž většinou zastaralý. Náklady na tuto dokumentaci se pohybují do 30 tisíc s DPH.

 Jaké jsou průměrné náklady na ČOV?

 Od 50 do 120 tisíc na obyvatele. Když je oddílná kanalizace, trouby jsou plastové o průměru 30 cm. Jeden metr včetně položení stojí asi 4000 korun, tedy kilometr vyjde na 4 miliony.

 Jak je to s procesem přípravy stavby až po kolaudaci?

 Celý proces je dán souborem předpisů, norem a jiných dokumentů. Nejdůležitější problémem všech vodohospodářských investic je vodotěsnost stokové sítě a jednotlivých nádrží na čistírně. Každá obec by si měla nezávisle na dodavateli provádět sama stavební dozor.

 Při kolaudaci čistíren se provádí tzv. 72hodinový pokus trvalého a nepřerušovaného provozu veškerého zařízení. Pokud se projeví nějaké chyby, musí dodavatel zařízení vyměnit nebo závadu odstranit. Zvláštní pozornost je třeba věnovat garančním podmínkám.

 Musí se na novou kanalizaci připojit všichni obyvatelé? Vždyť řada obcí na Vysočině má samoty vzdálené kilometr od zástavby...

 V dotacích není stanoveno, kolik procent se musí připojit. Vlastník domu se nemusí připojit, pokud si na vlastní náklady zajistí účinné čištění odpadní vody. To se týká třeba právě zmíněných samot nebo okrajové bytové zástavby, kde by dovedení kanalizace bylo nákladné. Ale úplné separátní čištění každého domu zvlášť je spíše rarita, protože náklady jsou vždy vyšší než centrální čistírna.

 Má přípojky hlavní větve k domům hradit obec, nebo obyvatelé?

 Jedna přípojka v ČR stojí v průměru 16 tisíc korun. Záleží samozřejmě na vzdálenosti a na terénu. Znám obec, kde to starosta napůl platil, to znamená, že na jeden dům to pak vyšlo asi osm tisíc.

 Co když se někdo nechce připojit, ale kanalizace musí jít přes jeho pozemek?

 Obec s ním musí vyjednávat, anebo vést větev oklikou. On si pak musí čistit sám, čistírnu může mít jednotlivá domácnost i více domů. Ale dají takoví důchodci na venkově 50 tisíc bez DPH do domovní čistírny? Třicet stojí totiž jen samotná čistírna, další peníze stojí vykopání jámy, osazení do terénu, napojení a další úpravy. Septik stojí 20 až 25 tisíc, ale septiky se dnes už nepovolují. Když má někdo novou rodinnou zástavbu a není tam kanalizace, předepíšou mu mechanicko-biologickou čistírnu.

 Když se člověk nově připojí, musí pak zrušit žumpu nebo jímku?

 Ano, veškerá dílčí čistírenská zařízení domácností se pak zruší jako nepotřebná.

 Jak je to se zápachem z ČOV?

 Neměl by být velkým problémem. Stoková síť i jednotlivé objekty musí být odvětrány. Čistírny ve vyšších nadmořských výškách se obvykle zastřešují. Pro jednotlivé objekty jsou normami definovány minimální vzdálenosti od zástavby.

 Prodraží se čistírny u obcí, které nemají jednotný sklon – tedy že splašky tečou do čističky samospádem?

 Může se udělat víc větví anebo čerpací stanice, na které ale jsou  malé náklady. Znám města jako Kaplice nebo Hradec Králové, kde se celá obec nebo část obce čerpá nahoru, do kopce.

 Musí se po postavení čistírny dávat víc pozor, co se do odpadu splachuje?

 Každá obec by měla mít zpracovaný kanalizační řád, který limituje vypouštěné znečištění a specifikuje látky, které by do kanalizace neměly přicházet. Problém je, aby se do WC nesplachovaly např. silonky nebo dámské vložky, protože to se pak v čistírně ucpává. Kvůli textiliím jsou největší rizika. Ale pročistit oddílnou kanalizaci mohou třeba dobrovolní hasiči v rámci svého cvičení.

 Bude po stavbách nových ČOV voda v řekách o hodně čistší?

 ČOV v malých obcích se do celostátních bilancí promítnou nepatrně. Mají význam hlavně v zimě, kdy se v tocích prakticky zastavují samočistící procesy.

 Jak se vlastně voda technicky čistí?

 Nejrozšířenější a nejefektivnější technologií starou přes 100 let je čištění aktivovaným  kalem (aktivační proces), se kterým se odpadní voda provzdušňuje jemnobublinnou aerací. Kal se od vyčištěné vody odděluje gravitační separací v dosazovacích nádržích. Celý čistící proces pracuje za ekonomicky přijatelných podmínek, doba zdržení odpadní vody v čistírnách se pohybuje v hodinách, výjimečně až jeden den.

 Jak vypadá samotná čistírna a jak často vyžaduje obsluhu?

 Většina ČOV se dodává většinou jako kompletní zařízení na klíč - z nerezu, případně betonových dílců. Při průměrné produkci splaškové vody asi 100 litrů za den na obyvatele jsou objemy nádrží malé, cena kubíku obestavěného prostoru se pohybuje kolem 10 tisíc Kč.  

 Čistírny jsou plně automatizované, s možností přenosu dat na dálku. Obsluha činí jednnu až dvě hodiny denně jedním pracovníkem, jde o běžnou manipulaci s vytěženými hmotami: pískem, shrabky, kalem, příp. oleji a tuky.

 Co se pak děje s přebytečným kalem?

 Každá obec musí mít autorizované odběratele kalů a odpadů. Zbytný kal se akumuluje v silech a po zahuštění (i několik měsíců) se odváží k dalšímu zneškodnění na velké čistírny. Výjimečně se může vyvážet na zemědělské nebo lesní pozemky (jak to dříve vozili lidem ze septiků), ale jen za přísných podmínek předchozí hygienizace. Kal musí obec s tisíci obyvatel ročně vyvážet čtyřikrát, vyjde ji to až na 200 tisíc korun (záleží na dovozní vzdálenosti).

 Nejjednodušším řešením je mobilní odstředivka na náklaďáku, která z kalu s pouhými 2 % sušiny „odsaje“ vodu a zahustí ho. „Bláto“ sníží objem, stane se z něj tzv. rypný stav (naberete ho lopatou), a pak už se hmota dá udat buď na skládku, nebo jako hnojivo do lesa nebo na technické plodiny, pokud neobsahuje těžké kovy.

_______________

 Odborná pomoc

 Ministerstvo zemědělství připravilo r. 2009 jako technickou pomoc obcím publikaci „Zneškodňování odpadních vod v obcích do 2000 ekvivalentních obyvatel“. Lze ji najít na webu MZ.

 Důležité předpisy: Základním právním předpisem Evropského parlamentu a rady, ustavujícím rámec pro činnost Společenství v oblasti ochrany vodní politiky je Směrnice 2000/60/ES (Vodní rámcová směrnice). Ochranu vod, jejich využívání a práva k nim upravuje v ČR Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů (Vodní zákon).

Diskuze k článku