Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

S 32letým romským preventistou Davidem Drevňákem se můžete potkat v ulicích Jihlavy. Působí totiž už čtyři roky jako romský asistent prevence kriminality (APK).

APK v Jihlavě fungují pod městskou policií. Svojí činností dlouhodobě přispívá ke zklidnění situace v centru Jihlavy. Působí osvětově především mezi sociálně vyloučenými skupinami obyvatel.

Sympatický mladý preventista však nad rámec svých pracovních povinností má spoustu dalších aktivit. Působí například mezi romskou mládeží.

Před několika lety se podílel na založení spolku AV-Amarí Vysočina (romsky Kupředu, moje Vysočino). Spolek pořádá kulturní akce, do kterých zapojuje i mládež, se kterou pracuje.

Loni Drevňák za svoji dlouhodobou činnost obdržel Cenu Rady města Jihlavy. „Za toto ocenění jsem opravdu vděčný. Je důkazem, že všechna ta práce, kterou dělám, je vidět a vedení města to vnímá. Není to cena jenom pro mne, ale pro všechny mé kolegy a kamarády,“ uvedl krátce po převzetí ceny.

S Davidem Drevňákem se setkávám v sídle APK na Joštově ulici. „V téhle budově jsem v podstatě vyrostl,“ říká na uvítanou sympatický mladý preventista.

V domě totiž dříve sídlila Charita, kde pracovaly jeho životní vzory. „Pracovala tu moje mamka a nějakou dobu zde byl zaměstnán můj otec,“ přibližuje.

Dalšími vzory mu byli strýc a teta, kteří pracovali jako asistenti pedagoga na jihlavských základních školách. Vypráví také o svém dědečkovi, který byl od svého mládí romským aktivistou, hrál fotbal a v 90. letech založil firmu. Romové si ho vážili.

„Od doby, co tady žil, tak vždycky pro Romy něco dělal, ať už to byl sport nebo nějaká kultura. Pořádal různé zábavy na vesnicích apod. Já jsem posbíral asi od každého něco a teď v tom pokračuji,“ skromně poznamenává Drevňák.

Začátky v Charitě

Sám, než začal pracovat jako APK, působil také v Charitě. „Pracoval jsem tam na projektu, který se jmenoval Společně a úspěšně v Jihlavě. Já s kolegyní jsem měl na starosti studenty na střední škole,“ popisuje.

V rámci projektu se věnoval nejen vzdělávání romských studentů, ale i tomu, aby trávili svůj volný čas smysluplně. Pokud bylo potřeba, řešil s nimi i rodinné problémy.

O projektu APK se dozvěděl, když pracoval v Charitě. Jeho zavedení v Jihlavě podporoval. Nyní je členem APK již čtvrtým rokem. Jako jediný z preventistů vydržel od samého začátku. 

„V práci v Charitě jsem se připravil, že dám výpověď a přestoupím k APK. Chtěl jsem být u zrodu, když jsem se na tom podílel a jsem tu dodneška jako jediný,“ vypráví.

Ve výběrovém řízení uspěl. Tehdejší ředitel městské policie Jan Frenc zpočátku neměl k projektu APK velkou důvěru, čímž se netajil.

„Byl jsem za to rád, že nám to otevřeně řekl. Díky tomu jsme mu mohli dokázat, že to smysl má, a že dokážeme něco změnit,“ chápe postoj bývalého ředitele. Frenc svůj názor později skutečně změnil a práci preventistů chválil. 

APK tvoří jakýsi most mezi romskou komunitou a většinovým obyvatelstvem. Drevňák říká, že zpočátku měli APK mezi Romy velkou podporu.

Když však začali řešit u dětí například záškoláctví nebo to, že si kopaly s míčem, kde neměly, tak to na ně začalo vrhat mezi Romy i trošku špatný stín.

„Byly to maličkosti, jednou že porušují pravidla v parku nebo na hřištích. Byly to malinké přestupky, ne trestné činy,“ vyjmenovává.

Pohybové aktivity

Aby vztahy s rodinami zlepšili, začali APK pořádat různé exkurze a besedy ve školách. Ve spolupráci se spolkem AV-Amarí Vysočina rozvíjeli pro děti různé kroužky a pohybové aktivity.

Když jejich rodiče zjistili, že mají díky tomu méně problémů s městskou policií, APK přijali. Byli rádi, že se jejich děti věnují něčemu smysluplnému a baví je to. „Už je nemuseli rodiče tolik řešit, protože k nim strážníci nemuseli jezdit. Zjistili, že je to lepší řešit domluvou přes nás. Strážníci byli za to rádi, protože měli čas na jinou práci,“ podotýká.

Jednou z těchto aktivit je klubovna pro mládež v Joštově ulici, která funguje pod záštitou APK. Domnívá se, že jejich činnost přispívá ke zklidnění centra.

„Aktivit, které pořádají APK a spolek AV-Amarí Vysočina, se účastní čím dál více dětí z centra města a je vidět, jak velký vliv to má na klidné soužití lidí, kteří v centru bydlí,“ hodnotí.

Jak sám říká, jako APK měli vždy štěstí, že při výběrovém řízení uspěl vždy někdo, kdo měl nějaké slovo mezi jihlavskou romskou komunitou. V problematice se vyznali a osobně znali většinu Romů. 

„Vždycky to byl nějaký známý člověk, který už v minulosti něco dělal pro Romy. Měli jsme tu moderátorku kulturních akcí, teď tu máme fotbalového trenéra, který dlouhé roky trénoval Romy a hrál za ně,“ podotýká.

O sobě si nemyslí, že by byl nějakou autoritou. Zmínil však, že vždycky rád každému pomohl. „Pořádal jsem různé kulturní akce a tak znali mě i moji rodinu. Nebyl u nás člověk, který by se v Jihlavě nevyznal a to byla výhoda,“ upřesňuje.

Rodinné hádky

APK se v Jihlavě podařilo zadržet i pachatele trestných činů. Za nejsložitější situace však považuje, když se dvě romské rodiny mezi sebou hádají. 

„Víte jak to dopadne, že nevyhraje nikdo a potrvá to déle. To není hádka na jeden den, to se vždycky řeší dlouho,“ dokládá.

Vypráví také o jedné romské rodině, která se do Jihlavy nastěhovala a nikdo ji neznal. Řešili s ní opakovaně různé rušení nočního klidu, napadání romských dětí a dělání nepořádku. Protože rodinu v Jihlavě nikdo neznal, nedařilo se s nimi domluvit po dobrém. 

„Nakonec se to vyřešilo tak, že ani tu rodinu nebavilo pořád něco řešit. Každý den jsme je navštěvovali, děti ve školách měly pořád problémy, a tak se jednoduše odstěhovali z Jihlavy a tím to skončilo,“ dodává. 

Diskuze k článku