Od Nového roku vystřídala Radka Blechu na postu ředitele DKO Jihlava dosavadní ekonomka tohoto zařízení Věra Podhorská. Jako jeden z hlavních cílů hodlá podle svých slov narovnat vztahy DKO s jihlavským magistrátem.

 Spolu s vaším předchůdcem Radkem Blechou odešla i Drahomíra Majerová, která byla řadu let hlavní manažerkou většiny akcí. Jak se vám podařilo vyřešit personální otázky v DKO?

 V oficiálním výběrovém řízení byla vybrána na moji původní funkci ekonomka Hana Drdlová a na pozici manažerky obchodní, kulturní a vzdělávací činnosti, tedy dosavadní pozici paní Majerové, jsme přijali Lenku Procházkovou. Výběr byl obtížný, protože v době vysoké nezaměstnanosti se nám hlásilo hodně lidí. Slečna Procházková přišla přímo ze školy ­ vidím přínos v tom, že není zatížena bývalým systémem a vztahy. Jejím úkolem bude kromě jiného shánět a zajišťovat velké nájemní akce na klíč a využití našich sálů.

 Nejen z technického hlediska patří mnoho let k DKO Jihlava také osoba zkušeného zvukaře Petra Sobotky, který se netají cílem vbrzku odejít do důchodu...?

 Pan Sobotka bude nadále zvučit naše akce na dohodu o pracovní činnosti. O jeho administrativní práci se podělí další dva zaměstnanci. Výhledově se pak gró technické práce v DKO přesune na pana Milana Štěpána, kterého Petr Sobotka zaučoval.

 Objekt DKO patří třem odborovým svazům, majoritním vlastníkem je s osmdesáti procenty OS KOVO. Lze jihlavský kulturní dům srovnávat s dalšími podobnými zařízeními odborů?

 Srovnávat to příliš nelze. Odboráři vlastní ohromné zařízení KD Metropol ve stotisícových Českých Budějovicích, které je dvakrát větší. Také společenské centrum Aldis v Hradci Králové je mnohem větší. Odbory jej vlastní společně s městem, ale zabývá se hlavně kongresovou činností, a proto ani ono není srovnatelné.

 Co je nyní vaší prioritou? DKO za poslední léta opustily některé kroužky či kluby s argumentem zvyšujících se nájmů. Bude se tedy zásadněji měnit např. politika v oblasti nájmů?

 Osobně jsem v DKO devět let a éru, kdy tu široce působily různé kroužky, už nepamatuji. Také proto tuhle věc ani příliš neřeším. Ale rozhodně chceme zásadně zvýšit využití opravené Malé scény jako malého divadélka pro drobné formy různých žánrů. To obecně souvisí s mým asi největším cílem, totiž otevřít dveře DKO, aby zanikla určitá averze vůči kulturnímu domu, která existuje. Do sálů pustím i jiné umělecké agentury ­ už nedávný koncert Hany Zagorové tak byl uspořádán. Lidé jsou do DKO zvyklí chodit na kulturu, tak ať sem na ni mohou chodit. Ale nemusím ji dělat já.

 Ekonomika DKO ale určitě nestojí na kulturních akcích?

 Hrubý obrat je plánován na 16,5 milionu, z čehož kultura představuje asi 1,7 milionu Kč...

 Evergreenem posledních let byla snaha ředitele DKO vyargumentovat dotace od města Jihlavy na provoz kultury. Jaké jsou vaše postoje v tomto směru?

 Kultura a sály se bez dotace města neuživí. My jsme letos od města dostali 276 tisíc Kč, tedy nejnižší dotaci od roku 1990. I v roce 1991, kdy měly peníze úplně jinou hodnotu, jsme tehdy za pana Dohnala dali Odboráku 400 tisíc korun (pozn. red.: Věra Podhorská tehdy působila jako vedoucí ekon. odboru magistrátu). My v prvé řadě musíme vycházet z toho, že DKO je společnost zřizovaná za účelem vytváření zisku. Musíme se tedy více otočit do nájemní činnosti, abychom uživili celý dům i představení, která jsme připravili.

 Velkým argumentem vašeho předchůdce bylo právě konstatování, že DKO nabízí Jihlavě největší sál a že neoddělitelně patří k městu...?

 Ona minimálně ta první polovina argumentu platí. My jsme třeba teď dostali od televize na 10. března předvolební pořad Otázky Václava Moravce jen proto, že máme vedle potřebného zázemí také o tři metry hlubší jeviště než Horácké divadlo. Největší scénu tedy opravdu máme. Ale podstata změny pohledu je v tom, že kulturu pro občany na ní může dělat i někdo jiný než my.

 Vyjdete vstříc třeba snížením dosavadních nájmů?

 Máme nový ceník, trochu nižší, než byl, protože musíme být konkurenceschopní. Zapracovali jsme i slevy pro charitativní a nekomerční účely. Jinak samozřejmě budeme držet ceny obvyklé, nemůžeme jít pod cenu.

 Trochu kroužíme kolem tématu dotací od města, které byly v minulých letech i příčinou ostřejších střetů na zastupitelstvech. Sama se také chystáte jít do boje za dotace emotivně a se "zaťatou pěstí"...?

 Ne, já bych chtěla, aby se nám podařilo třeba prostřednictvím slečny Procházkové ­ nemusím to být zrovna já ­ dostat se do některé komise. Připravila bych dotyčnému materiál, a protože tomu rozumím, chtěla bych upozornit na rezervy, o kterých by politici na místní úrovni měli mít odvahu mluvit a zbytečné výdaje v rozpočtu zkrátit. Chtěla bych poté tyto peníze "vymoci" pro všechnu volnou činnost ­ nejenom pro kulturu nebo volný sport. To je věc, o kterou bych se chtěla pokusit, protože vím, kde ty zdroje jsou, jen to teď ještě nemohu říkat. Navíc je tu naděje v říjnových komunálních volbách. Třeba občané navolí lidi, kteří budou tuto problematiku více chápat.

 Vím, že už jste s nabídkami spolupráce oslovila některé provozovatele kultury v regionu. Proběhla už i první jednání na radnici?

 Jak se sluší, navštívila jsem nejprve primátora, poté jeho prvního náměstka a náměstkyni pro kulturu. Také jsem požádala ODS, aby mě vyslechli. Nastiňuji již zmíněný program otevřených dveří. Od majitelů DKO mám ale především za úkol napravit vztahy se statutárním městem, které jsou opravdu pošramocené ­ i já to tak cítím. Bylo to zbytečné a došlo to až do vzájemně neférových argumentací a do neústupných pozic. Možná to bude chvilku trvat, ale pevně věřím, že se podaří prolomit ten blok, který se vytvořil.

 Vidíte to jako reálné už v brzké době?

 Jestli jsme lidmi a jestliže i radnice bude stát na pozici služby občanům, pak je přece opravdu jedno, čí ten dům je. My tento rok nějak přežijeme ­ krize je prostě všude, i když u nás se v posledních dvou letech neprojevila. Ale očekávám, že se projeví letos. Budeme respektovat městský grantový program, který se mi líbí, a opět se do něho přihlásíme. Jde o to, aby se na nás i dostalo...

 V názvu DKO stále skrytě stojí slovo "kultura" a jako kulturní dům vás také veřejnost převážně vnímá. Z programu na rok 2010 se nezdá, že by se významně měnila žánrová šíře pořadů. Je něco, co byste tu z kulturního, nebo třeba i politického hlediska ráda či nerada viděla?

 Jsem opravdu hlavně ekonom. Ale osobně mě třeba zaujal prosincový balet, takže bych chtěla podobné projekty opakovat. A třeba právě balet potřebuje prostor a dá se udělat jen u nás. S náměstkyní primátora Wagnerovou jsme předběžně domluveni, že bude nakloněna podpoře grantů na podobné akce, které náš sál vyžadují. Jaké ale bude složení na radnici příští rok, to samozřejmě uvidíme.

 To se dotýkáme politiky. Není tajemstvím, že jste byla aktivní členkou dnes již zaniklé ODA...

 Pro mě to byla v politickém spektru nejlepší pravicová strana, která by se teď třeba hodila. Jinak jsem už z politiky vypadla a myslím si, že tím, že se ve velké politice formují neustále ti stejní lidé, nepůjde to k lepšímu... V komunální politice je to ale o něčem jiném, v té mají lidé šanci škrtat napříč stranami, proto jí fandím. Přece jen se to v ní obměňuje, alespoň z jedné třetiny, a myslím si, že se to v ní bude lepšit...

 Takže to pro vás není do budoucna tak docela uzavřená kapitola?

 Ale tak..., co člověk ví? Možná, třeba, někdy zase... (smích). Nemusím se hned cpát do čela kandidátky a do zastupitelstva, ale už jsem si odpočinula a myslím si, že mám i v tomto oboru takové zkušenosti, abych mohla některé politické straně v něčem pomoci. Dělala jsem manažera panu Dlouhému, jeho volební kampaň, a to byla docela dřina. Tam to muselo sedět na minuty... Takže se nebráním.

 Byla by například apolitičnost velkou nevýhodou ve vaší nové pozici?

 Funkce ředitele tohoto zařízení nemůže být apolitická, protože peníze získat prostě potřebujete, a pokud nemáte přímý kontakt s městem, jste opravdu v minimální šanci to ovlivnit. Ale mě se obecně jedná s lidmi dobře ­ nemám k nikomu averzi už v momentě, kdy vstoupím do dveří.

 Zpět ke kultuře. Budete si chodit osobně ověřovat, jak vám akce na sálech fungují?

 Minimálně první dva roky ano. Hlavně u velkých akcí na klíč jsou tisíce detailů, které když někdo opomene, tak klienta odradí. A já potřebuji, aby se nám vraceli, protože se těžko získávají.

 Máme sezónu plesů, kde DKO ztratil svůj někdejší takřka monopol. Budete např. dělat v tomto smyslu kampaň na školách?

 Máme ji už připravenu pro sezónu 2011. Budeme službu školám nabízet s otevřeným hledím, takže např. Dělnický dům tak může vidět naše ceny.

 Docela zdůrazňujete konkurenční férovost či otevřené hledí. Zdá se, že princip slušnosti je pro vás významný. V Jihlavě ale máme třeba vinou nedávných půtek na klubové scéně příklad, že kultura může být i docela ostrý prostor pro přelepování plakátů, fiktivní rušení konkurenčních koncertů apod...

 Samozřejmě, já bych si i přála, aby se nám podařilo sezvat subjekty ­ například za pomoci autorit na kulturním poli Vítězslava Schreka a Marka Hovorky, který u nás dělá festival dokumentů. Bylo by dobré se mezi ty subjekty dostat, svolat si je a zásadně si vyříkat, že vzájemně nebudeme opakovat tituly, anebo zvát umělce o měsíc dřív, abych konkurentovi zkazil jeho záměr. My jsme hodně specifičtí a ostatní nás upřímně řečeno příliš neohrožují. Jen bychom jim chtěli pomoci a také nabídnout i naše prostory. Někteří se třeba zařekli, že do DKO nevkročí ­ to respektuji. Ale na Malé scéně se dá dělat spousta klubových věcí.

 Co tedy například u vás divák v prvním pololetí uvidí?

 Teď máme divadelní detektivku 3. února, další divadlo 29. března. V dubnu operu Čert a Káča, v květnu koncert Petry Janů, začátkem června divácky oblíbené Screamers a pak Festival sborového umění. Uskuteční se u nás tři koncerty k mahlerovskému výročí, nadřeknuté koncerty má u nás Komorní filharmonie Vysočina a v květnu se tu zopakuje Mistrovství ČR v kulturistice a fitness.

 S DKO je spojeno i několik tradičních velkých akcí. Nadále se tu bude konat přehlídka středních škol, zmínila jste už také pokračující spolupráci s festivalem dokumentů nebo festival pěveckých sborů. S jeho pořádáním ale byl pozicemi v pořadatelském sdružení úzce spojen bývalý management DKO. Předsedou sdružení byl váš předchůdce Radek Blecha...

 Ano, pro pořádání festivalu bylo kvůli jasně průkaznému vyučtovávání zřízeno občanské sdružení. To se z DKO zcela vyčlenilo a nás se to nyní bude dotýkat formou nájmu sálů, byť budeme i letos uvedeni jako spolupořadatelé. Festival ovšem bude i nadále ­ minimálně ten v roce 2010.

 Nebudete chtít získat zpět tradiční soutěž Mladý módní tvůrce, která loni po letech opustila DKO?

 Na pořadatelské SŠ obchodu a služeb už jsme v tom smyslu byli na jednání...

 S tím souvisí technické vybavení. Hodně věcí se v DKO za poslední léta v investicích udělalo, ale co zásadního vás čeká?

 V roce 2011 to bude jednání o nové plně automatizované kotelně. To je řádově investice sedmi milionů. Vlastníci objektu jsou tři (pozn. red.: odborový svaz KOVO, OS dopravy, OS pracovníků ve státní správě a státních organizacích, firma DKO je v nájmu v celém objektu) a zatím nevíme, jak se v té věci dohodnou.

 Změní se něco i v komunikaci DKO s veřejností?

 Pracujeme na inovaci webových stránek, které by měly být akčnější. Změnou projde i náš tištěný zpravodaj, který dostane novou grafiku a vyjde pro období březen až červen a září až prosinec. Následně by měly vycházet zpravodaje jen dva ročně, vždy na celé pololetí. To by mělo dát lidem ucelenější pohled na delší programový úsek. Změnou prošel od ledna i systém předplatného, kde jsme odbourali princip zamlouvání předem.

 Vy teď zřejmě jako ekonomka uzavírající předchozí rok sedíte takříkajíc "na dvou židlích"?

 Je to tak, navíc samozřejmě musím zapracovávat svoji nástupkyni, obcházet všechny partnery a podniky. Není to opravdu z osobního hlediska snadné období. Ale nestěžuji si.

 Relax je tedy nutný. Ve vašem případě je to například orientační běh?

 Začala jsem s ním v dospělosti a moc se mi ten sport líbí, protože není jen o běhání ­ já ho ostatně po operaci kolene spíše chodím (smích). Vždy mě moc bavilo sjezdové lyžování a chodím na dlouhé zimní procházky, abych trochu trénovala na ty lyže. Pětatřicet let jsem také příznivkyní Horáckého divadla a nechybím na žádné jeho premiéře.

 Jak sama vnímáte objekt jihlavského "Odboráku"?

 Prošel mi celým životem. V jednašedesátém ho otevřeli a hned v dalším roce jsem tady už začínala s moderní gymnastikou na korkové podlaze v baletním sále. Jsem přesvědčena, že Jihlavané ten dům nevnímají jako "komunistický barák", anebo objekt, který někomu patří. Berou ho za svůj, jako součást města ­ a na tom bych chtěla stavět.

 Jiří VARHANÍK

Diskuze k článku