JIHLAVA ­ - Druholigoví fotbalisté FC Vysočina truchlí. Po výborně rozjeté podzimní části se jim nepodařilo dosáhnout kýženého vrcholu ­ vrátit se po dvou letech do 1. ligy. Odvetná část soutěžního ročníku souboru kolem trenéra Karola Marka vůbec nevyšla. Aspirant na postup v ní získal jen dvacet bodů a obsadil v konečném zúčtování třetí pozici. O příčinách herního i výsledkového selhání se pro Jihlavské listy rozhovořil šéf vysočinského klubu Zdeněk Tulis.

 Už jste se vyrovnal s totálně zpackanou jarní částí sezony?

 Fotbal je o vítězstvích i o porážkách. Člověku proto nezbývá nic jiného, než aby se s tím nějakým způsobem vyrovnal. S chladnou hlavou už to hodnotím jinak než těsně poté, co už bylo jasné, že se nám naše sny z podzimu nepodaří naplnit.  

 Nenasadili jste si po polovině soutěže na oči růžové brýle?

 Ne. Během zimní přestávky se podařilo sestavit velmi silný kádr, který trenér Marko schválil. Absolvovali jsme kvalitní herní soustředění v zahraničí. Do jarních bojů jsme šli s obrovským odhodláním. Hned na začátku jsme dostali na Slovácku facku, opravdu velkou. Ačkoliv jsme věřili, že mužstvo je dobře připravené, v tom utkání naprosto propadlo.

 Nezačala v klubu panika?

 Bylo to spíš varování. Udělali jsme si určitá opatření. S mužstvem i trenérem jsme mluvili. Pořád jsme se snažili uklidňovat tím, že se forma dostaví o týden později, a následující tři kola nás v tom utvrdila. Mužstvo se chytilo, vyhrávalo. Tím pádem šlo vše podle předpokladů. Měli jsme náskok, drželi jsme druhou příčku v tabulce, situace se jevila jako velice dobrá.

 Jenže pak přišla série osmi zápasů, kdy jste dohromady získali pět bodů. V takové situaci se sahá k výměně trenéra. Marko ale zůstal. Nebyla to chyba?

 Možná to chtělo opravdu Marka odvolat už po domácím utkání s Třincem, kdy jsme prohráli 0:1, aby mužstvo dostalo nový impuls. Psychika mužstva byla natolik narušená, že se to mělo stát, aby se to změnilo. Nakonec se trenérovi dala důvěra dál. Marko byl v určitých okamžicích hodně na dně. Vždycky se ale snažil otřepat a jít dál. Jenže situace mu stále protékala mezi prsty. Proto jsme komunikovali se zkušenými hráči, třeba s Lovětínským, Kadlecem, Faldynou, aby Markovi pomohli a byli jeho prodlouženou rukou na hřišti.

 Kabina nebyla jednotná

 Zdroje z kuloárů už po zápase s Třincem začaly přinášet zprávy o tom, že kabina netáhne za jeden provaz. Co je na tom pravdy?

 Opravdu docházelo k určitému nesouladu uvnitř kabiny. Někteří hráči začali poukazovat na to, že hrají druzí, že trenér fandí víc prvnímu, ne druhému. To se ve fotbale běžně stává. V žádném mančaftu vám to po celou dobu nefunguje jako hodinky. V tomhle okamžiku to nezvládl realizační tým s trenérem v čele. Marko nedokázal nastalou atmosféru utlumit a přetavit v pozitivní výsledky.

  Veřejným tajemstvím také bylo, že Marko už licituje o nabídkách na trénování s jinými kluby...

 Trenér se opravdu už v této době začal, namísto řešení stávající situace v klubu, zajímat hlavně o to, kam jinam půjde trénovat, což byla chyba. Nějaké indicie jsme měli, ptali jsme ho na to, ale on to tajil. Výsledkem toho všeho byl velice ubohý bodový zisk.

 Přesto jste ale trenérovi nabídli prodloužení smlouvy...

 Kontrakt jsme mu nabídli proto, aby tu mohl pracovat delší dobu. Chceme, aby trenér mohl pracovat koncepčně. Marko měl požadavek udělat velkou obměnu hráčského kádru. V určité fázi přišel s tím, že kabina netáhne za jeden provaz, a proto některým hráčům nedával důvěru. Chtěl po nás, aby se kabina celá obměnila, aby došlo k velkému třesku.

 Takže jste s jeho prací byli spokojeni i na jaře?

 Kontrakt jsme mu nabídli takzvaně na zkoušku. Ten nápad vzešel od jednoho člena představenstva v době, kdy se rozhodovalo o jeho odvolání. Ověřili jsme si tím, že už v Jihlavě Marko dál trénovat nechce. Jeho odmítnutí na prodloužené smlouvy byl jasný signál, že nemyslí na klub, ale v první řadě na sebe.

 O důvod víc ho okamžitě vyhodit...

 Nakonec jsme se dohodli, že sezonu zkusíme dojet ve stávajícím složení. Když se nad tím zamýšlím zpětně, tak zcela jasně vidím jednu věc. Po utkání s Třincem jsme měli Marka odvolat.

 S trenérem nemluvil

 Jak jste se s ním po sezoně rozloučil?

 Jak... Po konci sezony jsem se ho ptal, jestli má nějakou nabídku, a odpověděl mi znovu, že ne. Od té doby jsem s ním nemluvil.

 Takže jste se o jeho odchodu do Příbrami dověděl z médií?

 Dostalo se to ke mně z druhé strany. Pro mě je jeho jednání obrovským zklamáním, lidsky. Marka jsem do Jihlavy dovedl a hodně jsem za něj bojoval, protože nebyl moc známý a nebyla v něj velká důvěra. Věřil jsem mu. Vadí mi na něm a mrzí jedna věc. Čekám, že mi aspoň zavolá a řekne děkuju, to se zatím nestalo. Třeba je ale na dovolené a udělá to, až se vrátí. Nevím.

 Jaké z toho máte pocity?

 Ne úplně ideální. Do této chvíle s každým trenérem, který tu kdy působil, jsme si vždycky podali ruku. Mrzí mě na Markovi, že si připravoval půdu pod nohama za našimi zády, kdyby se nedostal do první ligy s Jihlavou, tak aby v ní mohl trénovat jiný mančaft. Přece koho chleba jím, toho píseň zpívám. Prostě bych od něho po tom všem čekal serióznější jednání.

 Zklamal ho útok

 Ze všeho ale Marka vinit nelze...

 To je pravda. Například útok nás zklamal obrovsky. Vezměte si, že Faldyna měl v rámci jara dvacet vyložených příležitostí, ale jeho forma se kamsi vytratila. Přestali jsme dávat góly, a tím pádem jsme i slibně rozjeté utkání ztratili. To je právě případ z Dukly nebo i Čáslavi, kde jsme do 70. minuty hráli velice dobře a soupeře k ničemu nepustili, jenže i přesto jsme prohráli. Petr začal dávat góly, až když jsme je nepotřebovali. Kdyby dal v těch zlomových utkáních pět šest gólů, což je pro něho minimum, tak jsme postoupili. Jenže Petr ty góly nedal, a proto se pak se v mužstvu začala projevovat jakási nervozita. Díky tomu jsme posadili Čáslav do sedla a sebe tím sesadili z druhé postupové pozice. Pořád jsme ale přes to všechno věřili, že se nám podaří postoupit z třetího místa. Trenér ani hráči nesplnili naše očekávání.

 Jenže prvoligovou licenci nakonec odkoupilo Slovácko. Vy jste představitele Středočechů nekontaktovali?

 Samozřejmě jsme s nimi jednali. Nabídli jsme Čáslavi nějaké podmínky, ale bylo nám řečeno, že když to bude aktuální, tak se ozvou. Rozhodlo se to tak, jak se rozhodlo. Zvítězily peníze. Čáslav soutěž chtěla prodat, a to za co nejvíc peněz. Osobně si myslím, že to rozhodly úplně jiné vlivy než sportovní.

 Jaké?

 Politické, možná finanční...

 Dobře, ale kdybyste doma nepoztráceli na jaře tolik bodů, o žádném odkupu licence by tu teď přece nebyla řeč.

 To mě mrzí nejvíc. Postup jsme měli ve svých rukou. Nevyužili jsme toho. Taková šance už se nemusí dlouho opakovat a nám trestuhodně protekla mezi prsty. Tímhle jsme se zase přibrzdili v dalším rozvoji. Mohla se udělat vyhřívaná tráva, kterou nám město v případě postupu slíbilo, a další a další věci.

 Podobně špatné jaro absolvovala Vysočina ale už pod trenérem Bokšou. Škarohlídi tvrdí, že Jihlava nepostoupila ne proto, že hráči měli špatnou psychiku, ale kvůli tomu, že se většina z nich bála o ztrátu zaměstnání...

 Neřekl bych, že by nechtěli postoupit. To ne. Psychika skutečně tu roli sehrála. Hráči neustáli tlak, který se na ně během jara vyvíjel. Tím, že jsme řekli, že chceme postoupit a tlačili jsme na ně, oni to nebyli schopní zvládnout. Vždyť je přece ostuda, aby dva sedmnáctiletí hráči (Vydra, Tecl ­ pozn. red.), nezatížení psychikou, nám zachraňovali výsledky. Na každý pád, se každý z hráčů musí zamyslet nad tím, jestli pro postup udělal maximum. Mně přišlo, že nepodávali stoprocentní výkon, že hráli jako v mlze. Věřím, že chtěli, ale jejich herní projev vypadal, jako kdyby měli angínu nebo chřipku. Ten útlum si nedokážu vysvětlit ani teď.

 Do ligy se chcete vrátit do tří let. První pokus nevyšel. Pokusíte se o reparát hned, nebo si ho schováte až pro sezonu 2010/11?

 Příští sezonu se samozřejmě budeme o postup snažit znovu. Soutěž může být náročnější, situace se nemusí tak příznivě vyvíjet jako minulý soutěžní ročník, nemusíme mít na podzim tolik štěstí, kolik jsme ho měli teď. Teoreticky můžeme mít zase štěstí na jaře. Teď ale lze těžko něco předvídat.

 David KRATOCHVÍL

Diskuze k článku