Lenka Kopčáková
redaktor
mobil:+420 736 193 687
nzr.redakce@centrum.cz

V chovatelské stanici mladého kočičího plemena ocicat (pozn. red. čti osiket) v obci Vysoká u Žďáru nad Sázavou nudu rozhodně neznají. Zatímco si s její majitelkou Janou Štěpánkovou Georgievovou povídáme, párek tečkovaných zvědů nás jde prolustrovat. 
Ha – bambule na zipu kabelky, možná by šla ulovit... Další číča se vyhoupne na opěradlo křesla a už mi spokojeně přede do ucha. Auu! Nějaký lumpík mi okusuje palec a další mu asistuje. Když je však se mnou nuda, mizí lovci v prolézačce z krabic – své nejmilejší zábavě. 
„K chovu ocicat jsou potřeba dva vagóny trpělivosti. Už jsem si myslela, že o nich vím všechno, ale každý den mi uchystají různá překvapeníčka,“ říká se smíchem milovnice šelmiček. Ke svým svěřenkyním vzhlíží s obdivem. 

Kočka s nádechem Afriky
Když hloubáme nad zrodem nezvyklého druhu ocicat s mandlovýma očima, dozvídám se, že čičiny štíhlého těla a bystrého rozumu jsou poměrně mladým plemenem. 
Bylo chovatelským překvápkem v roce 1964. Po zkřížení kočky habešské a siamského kocoura s čokoládovými znaky neslo jedno z koťat výrazné tečkování. I v dalších vrzích stejných rodičů byla tečkovaná koťata. Začalo se jim říkat ocicat, pro podobnost s ocelotem. Při dalším množení se nový druh „udržel“. 
„Začátkem 70. let byla do šlechtitelského programu zařazena i americká krátkosrstá kočka se stříbrným mramorováním. Tím nové plemeno ocicat získalo atletickou svalnatost a více barevných možností,“ vysvětluje chovatelka. 
Novému plemeni se dostalo v USA oficiálního uznání v roce 1986. V Česku se první chovný pár objevil o 14 let později.
Tečkovaná kočka s nádechem africké divočiny a ladností geparda si nese inteligenci a nebojácnost kočky siamské - legendární strážkyně královských chrámů v Thajsku. Po ní má vlastnosti srovnatelné se psem, dokonce aportuje a ráda chodí na vodítku. 
Po kočce habešské - fascinujícím starém plemeni, dostal ocicat do vínku chytrost, odolnost, zvědavost a mj. i „upovídanost“. Rozhodně to není číča, co si bude potichu hovět na gauči. Vítá každou hru, nejlépe hlavolamy. Ocicat je totiž prudce inteligentní.
A ono pověstné býčí oko? „To je zvláštní kresba v podobě býčího oka na přední lopatce. Je typická jen pro ocicata,“ poodhaluje chovatelka. 
Tato kočka nemá podsadu jemných chloupků a nelíná jako ostatní kočky, jen občas najdeme vypadlý chlup. Tedy dobrá zpráva pro milovníky zvířat s mírnější alergií. 
Ocicat může mít až 12 barevných tečkovaných variant.„Hodně vzácným zbarvením je skořicová, na níž vynikají tmavé skvrnky. Zrzečků nebývá moc, my jsme měli loni to štěstí. Naše norská babička je skořicová,“ naznačuje Jana Štěpánková. 

Hiearchie ve smečce
Jak paní Jana vzpomíná, původně toužila po Egyptské Mau, kočce orientálního typu, ale zrovna nikde nebyla koťata. Pak objevila ocicaty. „Hned jsme se jeli podívat k chovatelce na koťátka. Svým divokým vzezřením mne naprosto nadchla. Zpět jsme si odváželi  Bessynku, která dala základ naší chovatelské stanici,“ směje se. 
Ocicati jsou přátelští a nevyvolávají žádné agresivní konflikty. To se hodilo. Pánem domu byl v té době postarší venkovský kocour. 
„Zprvu jsme je od sebe oddělili, jenže uhlídejte čiperné koťátko, co nechce být samo,“ vzpomíná chovatelka. A tak si tříměsíční dáma hrdě vyšla ze své komnaty a jala se prohlédnout nový domov. Brzy narazila na Pana kocoura. Zasyčel a první týden si měli co vysvětlovat.
„Bylo na nás dodržet hiearchii ve smečce. Tedy, že starší kocour dostával najíst dřív. Časem se vše srovnalo,“ ohlíží se majitelka. Nyní je bílý kocour členem tečkované bandy. 

Ženich přiletěl z Norska
Když přišel čas najít Bessynce ženicha, v Česku žádný vhodný nebyl. „Preferuji cestu zdravých odchovů v nepříbuzenské linii. Pomohl mi v tom speciální program na netu, tzv. inbreeding,“ říká moje průvodkyně. Program hlídá rizika plemenitby. Stačí zadat zamýšlenou dvojici a vyběhnou přesné informace o případné příbuzenské linii.
„Takže kocourka jsme našli až v Norsku. Přicestoval k nám letadlem. 
Kdo chce chovat takto vzácné plemeno kočky, musí počítat s prvotní investicí do chovného páru,“ konstatuje Jana Štěpánková.
Ustálenost tak mladého plemene je obdivuhodná, byť se někdy objeví jednobarevní jedinci, tzv. solit. „Jednobarevné kotě musí být vykastrované, stejně jako jedinci s proužky namísto teček,“ vysvětluje chovatelka. 
Chovná zvířata se nemohou jen tak někde potulovat, aby nedošlo k narušení plemenné linie. Navíc, když je v tom mrouskavá krasavice, zápasy kocourů bývají i na smrt...
„Moji ocicati chodí na vodítku. Nemají s tím žádný problém,“ dodává paní Jana. Tím, že jde o uměle vytvořené plemeno, podařilo se potlačit dominanci bengálek a vyšlechtit velmi přizpůsobivé kočky. 
Manželé Štěpánkovi obětovali jeden pokoj jako porodnici. Zde právě sedíme. Když paní Jana odejde pro chovného kocoura, aby se jím pochlubila, Bessynka využije situace, šikovně skočí na kliku a už jí za ocáskem žene proud potomků. Ale táta Rony partu zase přivolá zpět.
„Je to naše zlatíčko, je velmi trpělivý,“ říká paní Jana a hladí šestikilového kocoura, který přede blahem. Ale ne že by si v rodince neuměl zjednat pořádek. Jeho dcery a synové jej absolutně respektují. 
Začátečníky asi napadne, čím ocicaty krmit? Paní Jana vysvětluje, že kočkám podává super prémiové granule pro hezčí srst a občas i konzervu.  „Ovšem vše bez soli. Kočky jsou náchylné k nemoci ledvin z přemíry soli,“ varuje. Menu jim sem tam zpestří syrovými kuřecími srdíčky nebo hovězím. Vepřové maso kočky nesmí. 
 

Diskuze k článku