Antonín Zvěřina
region
tel.:+420 567 578 034
mobil:+420 736 193 623
zverina@jihlavske-listy.cz

Více než dvě desítky rekordů má Leopold Heneš z Třebenic na Třebíčsku zapsaných v České knize rekordů pelhřimovskou Agenturou Dobrý den.

Ve svém domě má mnoho unikátů, které doslova vyrazí dech. Do demižonů, lahví a zejména žárovek umísťuje různé skládačky, v poslední době nejvíce hlavolamy.

Není divu, že se o jeho koníčka zajímají média včetně televizí. Ale sláva sedmdesátiletému seniorovi rozhodně do hlavy nestoupla.

Kdy ho poprvé napadlo, že se bude věnovat něčemu, což je pro drtivou většinu lidí nesplnitelný sen? „Začalo to na vojně. Tam všichni vyráběli rámečky na fotky, byl jsem na letišti, takže modely letadel,“ zavzpomínal Heneš.

To mu zdaleka nestačilo. Podle něj něco takového umí každý. A on měl v sobě touhu být něčím výjimečný. A tak rámeček s fotografií umístil do láhve.

Věnoval dívce  

„A ono se to celkem povedlo. A svůj výtvor jsem věnoval dívce, se kterou jsem tenkrát chodil. Když jsme se rozešli, nehodila to do popelnice, ale dala mi to za vrata,“ pousmál se Heneš. 

Samozřejmě se to rozkřiklo a něco podobného požadovali i kamarádi, kamarádky. A proč žárovky? „Když jsem někde svoje výtvory ukazoval, u demižonů mi říkali, ty jsi uřízl dno. Což byl nesmysl,“ vysvětlil Heneš.

Stalo se mu, že na jedné výstavě podnapilý návštěvník chtěl jedno jeho dílo rozbít, pokud se nepřizná, že to dno uřízl. Protože nechtěl o roční výtvor přijít, vymyslel si, že demižón dal do studené vody, a pak do vřelé a dno upadlo. A slepil vše vodním sklem. Tím dílo zachránil.

Naznačil, že doba tvoření závisí na tuhnutí lepidla. „Proto vyrábím dvě tři věci najednou,“ uvedl Heneš. Netajil, že tento koníček má svoji historii spojenou například s plavbou na lodích, kdy se do lahví umísťovaly model lodí. „Ale to je pro mě příliš jednoduché,“ poukázal Heneš.

Vyrábí si i svoje nářadí, které mu umožňuje svůj um zdokonalovat. „Člověk se zkrátka musí učit a nejlépe to jde chybami,“ poznamenal senior.

Upozornil, že od Agentury Dobrý den má 21 certifikátů. V Pelhřimově v muzeu Zlaté české ručičky má několik svých výtvorů, které budí zaslouženou pozornost.

„Mám radost, když mně někdo řekne, byli jsme v Pelhřimově a viděli jsme, co jsi dokázal,“ poznamenal Heneš. Pro Agenturu Dobrý den umístil do demižónu Jihlavskou bránu, kde se muzeum nachází.

„Chtěl jsem, aby to byla věrná kopie, takže jsem musel jet třikrát do Pelhřimova, aby vše bylo přesné. K dispozici jsem měl i stavební plány, ale ty neodpovídaly skutečnosti,“ konstatoval Heneš.

Má radost, že se dílo podařilo a Agenturu propaguje. „Je to pro mě víc, než to, že mě lidé viděli v televizi. Takovou slávu už mám za sebou,“ sdělil Heneš.

Náhodná spolupráce

S Agenturou Dobrý den začal spolupracovat náhodně, kdy ho někdo upozornil, že by mohl být v České knize rekordů. „Na tento popud jsem je oslovil,“ naznačil Heneš.

Dává si i takové cíle, že některé hlavolamy skládá v lahvích poslepu. „Musíte mít cit, kdy se jedna z částí dotkne buď dřeva, nebo skla,“ upozornil Heneš.

Předváděl to i na festivalu rekordů v Pelhřimově, ale tři pokusy se mu nepovedly. „Byl tam příliš velký hluk, tak jsme zašli do tiskového střediska, kde vypnuli rádio a tam se mně to povedlo,“ konstatoval Heneš.

Na festival, pořádaný druhý víkend v červnu, jezdí pravidelně. „Vždy se tam setkám se spoustou zajímavých lidí, které bych nikde jinde nepotkal,“ poznamenal Heneš.

Má fotku s nevyšším Čechem Tomášem Pustinou. Těší ho setkání s 86letou herečkou z komedie Zdeňka Trošky Babovřesky. Má radost se setkání s Železným Zekonem, s Jarmilou Kratochvílovou, která dosud drží rekord na 800 metrů v běhu, s Karlem Lopraisem nebo s Martinou Sáblíkovou.

„Někdy si říkám, co já v té společnosti pohledávám, ale pak si uvědomuji, vždyť máš taky rekord, patříš sem,“ naznačil Heneš. Na otázku, zda má následovníka, odpověděl jednoduše, nemám.

„Zkoušeli to vnuci, ale nemají tu trpělivost. Ale jsou ještě mladí. Až jim bude padesát, kdoví, zda se tomu věnovat nezačnou,“ přemítal děda.

I on se tomu nemohl vždy věnovat na plný plyn. „Ale co jsem v důchodě, tak se tomu věnuji na plno,“ naznačil. Upozornil, že jeho díla je možné spatřit v Plzni, Liberci, Šumperku, ve Slušovicích či ve Znojmě.

Jedno z jeho děl se nachází i v americkém Clevelandu. „Když tady byl slet Sokolů, tak v tomto městě se nachází největší česká komunita, zástupci sem přijeli. A chtěli si odvézt něco originálního,“ vzpomínal Heneš.

Říkali, broušené sklo, becherovku, plzeňské pivo si můžeme koupit i v Americe, ale chceme něco, co si tam koupit nemůžeme, tak jim Heneš věnoval jednu ze žárovek.

Věnované žárovky

Těm se začal věnovat po neblahé zkušenosti s uříznutým dnem u demižónu. Protože u nich něco takového nehrozí. Žárovky například obdržel od jedné paní, která pracovala v plzeňském divadle, a když se tam rušilo staré osvětlení, chtěla mu je věnovat.

„Dozvěděla se o mě z televizního pořadu a po mnoha peripetiích, v republice jsou troje Třebenice, jsem žárovky obdržel,“ sdělil Heneš. 

Na základě rozhlasového pořadu mu někdo volal, zda něco nevložil do koštýře. „Odpověděl jsem, že nežiji ve vinném kraji, ale ozvala se mně paní, že koštýř má, takže přede mnou stojí další výzva,“ naznačil Heneš.

Zdůraznil, že svá díla neprodává, ale vždy daruje. „Třeba rybář se také nemůže dívat, kolik dá do vybavení a jaký bude mít zisk. A tak je to i u dalších koníčků,“ uzavřel svoje vyprávění Leopold Heneš.

Diskuze k článku