Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

Ondřeji Běhunkovi ze Šimanova je teprve 12 let. Přesto má i jiné záliby, než jeho vrstevníci. Mezi jeho hlavní koníčky patří včelaření.

A již má na svém kontě jeden unikát. „Prý jsem byl před dvěma lety nejmladším členem Českého svazu včelařů,“ říká s oprávněnou pýchou. Hned jak to půjde (v deseti letech) se do Svazu včelařů chystá vstoupit i jeho 9letý bratr Patrik.

Přes své mládí se Ondřej věnuje včelaření již několik let. Začalo to tím, že jeho otec si dovezl domů včely, a také si udělal i včelařskou školu. „Vzal si mě na pomoc, a mě to začalo hodně bavit, protože se mi včelky líbí, také otevřený úl krásně voní, a je super si vždycky olíznout prsty. Pak jsme s tátou začali ve velkém. Bylo mi tehdy sedm nebo osm let,“ vzpomíná Ondřej na své včelařské začátky.

V září byl v Jihlavě založen Včelařský kroužek, který je určený pro žáky základních škol. Učitelem dětí v kroužku je Ondřejův otec. Děti do kroužku docházejí každý týden. Učí se přímo v jihlavské zoologické zahradě, v místě příhodně pojmenovaném Údolí včel, stejně jako starý český historický film s Petrem Čepkem v hlavní roli. A Ondřej mezi ostatními dětmi působí svými znalostmi jako „starý mazák.“

Než si svůj vztah ke včelám vybudoval, musel se vyrovnat především se strachem, že dostane od včel nějaké to žihadlo. V současné době mu žihadla již nevadí.

„Zpočátku jsem se bál, ale potom to bylo již v pohodě. Žihadel jsem dostal už hodně,“ potvrzuje. Ze žihadel, která zatím dostal, nedělá žádnou vědu. „Stačí na ně Fenistil,“ říká.  

Zatímco jeho vrstevníci tráví volný čas hraním a zábavou, Ondřej velkou část svého volna věnuje včelám. „Zabere mi to času - jak kdy. Například zakrmování děláme s otcem hodinu a půl. Když medujeme, tak to trvá třeba dva nebo tři dny, od rána do večera, a taky v zimě si chystáme náčiní na jaro,“ popisuje.  

Včelám se chce věnovat profesionálně

Ondřej v současné době navštěvuje sedmou třídu Základní školy Evžena Rošického v Jihlavě. V některých ohledech už ví, co by chtěl dělat v dospělosti.

„Včelaření bych se chtěl v budoucnu určitě věnovat také, moc mě to baví,“ má jasno. Nyní má včelaření pouze jako koníček, který mu tu a tam přinese i nějakou tu korunu. „Můžu si trochu u taťky přivydělat, a hlavně, že mu pomohu, a při včelách si také dobře popovídáme,“ hodnotí stávající situaci.

Základem každého včelstva je včelí královna, neboli včela matka. Musí být v každém úle, protože bez ní by včely zahynuly. A jak se taková včelí královna liší od ostatních včel, od dělnic nebo trubců?  

„Mockrát jsem včelí matku viděl. Na rozdíl od ostatních včel má takový dlouhý zadeček a nohy, na zádech má takový označující puntík, a na něm je číslo, aby se dobře našla. Mám lepší oči než táta, a tak neoznačenou matku najdu vždycky dříve,“ říká a vysvětluje 12letý Ondra.

Čísly označují včelí královny sami včelaři. Používají přitom speciální fixy nebo nálepky. A co dělají, když najdou neoznačenou včelí matku? „Jenom ji lehce přidržíte a ťuknete fixkou na záda, a je to. Ti, co včely chovají, jim dávají i čísla, a pak je nějak upevní matce na záda,“ přibližuje.

Chov včel vyžaduje mít k nim až láskyplný vztah. Pro mnohé včelaře jsou, stejně jako pro různé jiné chovatele, nejroztomilejší čerstvě narozená mláďata. Podobně to vidí také 12letý včelař Ondra. „Je hodně pěkné, dívat se třeba, jak se včely prokousávají ven z kukel,“ říká.  

Ondřejova rodina má na dvou stanovištích cca 90 včelstev včetně oddělků. Na přelomu jara a léta se v jednom úlu nachází klidně i 80 – 100 tisíc včel. Přes zimu se jejich počet značně sníží. V tomto období uvádějí včelaři průměrný počet včel v úle kolem 5-8 tisíc. „Táta říká, že kraňka zimuje úsporně (včela kraňská – pozn. red).“   

V zimě jsou včely v zimním chomáči, a při manipulaci s úly musí v tomto období včelaři být maximálně opatrní, aby je nerušili. „Přes zimu se nemá vůbec lézt do úlů, protože by včely rychle zkřehly a umrzly,“ varuje malý včelař Ondřej.

I ve svých 12 letech si je Ondra vědom, že až bude dospělý, tak ho jen včely neuživí. O svém budoucím povolání však zatím ještě není rozhodnutý.

„Asi bych chtěl v budoucnu studovat medicínu, ale to je ještě daleko,“ dodává.  

Diskuze k článku