Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Zajímavou posilu do trenérského štábu, a možná i pro ligová utkání, „ulovil“ Tenisový klub Spartak Jihlava. Po šesti letech pobytu v Austrálii se vrátila bývalá hráčka Lucie Kriegsmannová. „Chci předávat zkušenosti. A čtyřhru pořád zvládnu,“ řekla v rozhovoru pro JL.

Váš „comeback“ je trenérský, nebo i hráčský?

Hlavně trenérský. Ale pokud mě nějaký tým osloví s nabídkou, nastoupit do soutěže, zvládnu se připravit. Ovšem na nějaké velké hraní to nevidím. Spíše bych se zapojila do debla.

Kapitán Spartaku prý s vámi počítá pro extraligu.

To mi nikdo neřekl (úsměv). Ale proč ne. Této variantě jsem nakloněna. Bude-li zájem, připravím se.

Zpátky vás přivedl stesk po domově?

Těch šest let v Sydney už bylo celkem dlouhých. Navíc jsem rodinný typ, a moji blízcí, s kterými mám velice dobré vztahy, mi začínali chybět. Proto jsme s manželem poslední rok uvažovali, že se vrátíme, abychom byli blíže rodině.

Proč jste odjela do Austrálie?

Bylo to spontánní rozhodnutí. Austrálie je krásná země. Krásná příroda, super počasí a lidé. Bohužel je to daleko, a je tam draho. Ale když tam člověk žije delší dobu a vytvoří si podmínky, je v pohodě.

Co vás přimělo, vydat se na trenérskou dráhu?

Tenis je to, co dělám skoro celý život a co umím nejlépe. Říkala jsem si, že by bylo dobré předat zkušenosti mladší generaci, případně závodním hráčům.  

Trénovala jste už v Austrálii?

Ano, ovšem nebyl to klasický klub, jako u nás. Hodně lidí tam hraje rekreačně, je to dělané spíše na byznys. Lidé skončí v práci, a jdou si zahrát. Někteří to s raketou opravdu uměli. Studovali školu v Americe, sportovali a chtěli se udržet v kondici. A protože jsem na tom byla tenisově i fyzicky ještě dobře, většinou chtěli hrát se mnou.

Věděli klienti, že hrají proti několikanásobné mistryni České republiky?

(úsměv) To nikdo netušil. Věděli, že jsem měla nějaký WTA žebříček, ale mistrovství České republiky tam nikoho příliš nezajímá.

Mimochodem, jste v kontaktu s Ivetou Gerlovou, vaší jihlavskou parťačkou ze zlaté čtyřhry?

Moc ne. Poté, co jsem odletěla, jsme si občas vyměnily několik „esemesek“, ale v kontaktu jsem byla převážně s rodinou. Po návratu jsem Ivet párkrát potkala. Nadhodila jsem, že spousta holek, proti kterým jsme nastupovaly, ještě hraje.

Návrat na kurty vás neláká?

Na začátku jsem v Austrálii vyhrála pár turnajů a dostala jsem se do tamní top sedmdesátky. Říkala jsem si, že bych ještě mohla něco zkusit. Bohužel, trénování mi zabíralo čím dál více času. Kdybych pořádně potrénovala, ještě bych něco odehrála. Předloni proběhla mezinárodní soutěž družstev, do které se zapojily hráčky objíždějící turnaje, nebo startující v kvalifikaci Australian Open. To jsem byla schopná vyhrát dvouhru i čtyřhru. V současnosti se tenis nachází na jiné úrovni, a ty holky by mě měly „přejet“. Ale debla pořád zvládnu.

Mají Australané rádi tenis?

Je to tenisová velmoc. V lednu, kdy se konají první turnaje nové sezony, plus Australian Open, a sjíždí se tam nejlepší hráči, je celý měsíc o tenise. Ale není to sport číslo jedna. Řekla bych, že je tak na třetím místě.

Objevila jste nějakého talentovaného hráče?

Měla jsem tam jednu šikovnou holčičku. Pořád jsme v kontaktu. Je jí osm let a hraje turnaje. Chtěla by se podívat do Evropy, protože nikdy nehrála na opravdové antuce. Její tatínek pochází z Anglie. Příští rok možná přijedou.

Můžete porovnat tenisové nadání australských a českých dětí?

Konkrétně tady, ve Spartaku, mě překvapila úroveň dětí. Podle mého názoru jim to jde opravdu dobře, a mají snahu. Děti v Austrálii dělají každý den něco jiného. Řeknou, že chodí na tenis, ale trénují jednu hodinu týdně, což je o ničem. Pro tenis mají fantastické podmínky, ale neváží si toho.

Jaká jste trenérka? Klidná, nebo vznětlivá?

Jsem trpělivá, ale když to překročí určité hranice, dokážu vybouchnout. Ukáže-li hráč respekt, poslouchá a snaží se, mám z tréninku radost. Je-li to někomu jedno, nevložím do toho veškeré úsilí, protože je to plýtvání energií.

Někteří trenéři vyhlašují, že chtějí vychovat hráče pro elitní stovku žebříčku, nebo rovnou grandslamového ví-těze.

Tak daleko nekoukám. Vím, co to obnáší, a jak moc člověk musí obětovat, aby se vůbec na grandslam probojoval, takže to nelze říci takto „na plnou pusu“. Já chci pomáhat dětem i dospělým, pokud mě osloví, a předávat zkušenosti.

Sledujete ženskou elitní scénu?

Úplně dopodrobna ji nesleduji, ale přijde mi, že v současnosti je daleko jednodušší, prosadit se. Ženský tenis je vyrovnaný. Nedávno se během čtrnácti dnů vyměnila na pozici světové jedničky tři jména. Netuším, proč to tak je.

Určitě ale tušíte, kdo vyhraje listopadové finále Fed Cupu, jestli Česká republika, nebo Amerika?

(úsměv) Nastoupí-li Američanky v „plné palbě“, bude to obtížné, ale věřím, že naše holky.

Diskuze k článku