Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Kalendářní rok 2018 je pro hokejového brankáře Davida Ritticha úspěšný po všech stránkách. V zámořské NHL konečně dostal více prostoru, reprezentoval na mistrovství světa, a zítra se chystá vstoupit do svazku manželského.
„Kam pojedeme na svatební cestu? Nebudu prozrazovat,“ řekl s úsměvem vždy dobře naladěný pětadvacetiletý odchovanec jihlavské Dukly.

Přípravy na svatbu jsou v plném proudu? (Rozhovor vznikal v pondělí – pozn. red.).

Jsou. Já i budoucí manželka se těšíme. Už se dostavila počáteční nervozita, i když ne z mojí strany (úsměv). Zatímco já jsem relativně v klidu, přítelkyně začíná být trošičku nervózní (úsměv).

Lidé často říkají, že jim svatba změnila život.

Já vyměním občanku, a to je všechno. Žijeme s přítelkyní již dlouho spolu, a nemyslím si, že by se něco změnilo kroužkem na prstu.

Aktuálně trénujete s jihlavskou Duklou, takže by to chtělo nějaké pohoštění do šatny.

Člověk se žení jednou za život, tedy doufám, že v mém případě to tak bude (úsměv), takže se o kluky určitě postarám. Donesu jim do kabiny nějakou svačinku.

Domluvíte-li se s Calgary na nové smlouvě, zůstanete v prvním týmu?

Dostal jsem registrační nabídku, což znamená, že se mnou Calgary počítá.  Informace od agentů a trenéra brankářů jsou takové, že bych měl zůstat nahoře. Ale já pořád říkám, že stát se může cokoliv, proto se připravím na kemp a sezonu, jak nejlépe to půjde. Chci zůstat v prvním týmu. Hokej hraji proto, abych chytal v NHL.

V minulém ročníku jste poprvé pořádně nahlédl do NHL. Jaká to byla sezona?

Jako na houpačce. Na začátku mě poslali dolů, po měsíci povolali zpět, a dva týdny před koncem základní části opět poslali na farmu, abych pomohl vybojovat play off alespoň tam, což se také nepodařilo. Z týmového pohledu nám to nevyšlo ani na jedné frontě, což je špatně, ale jinak hodnotím loňskou sezonu kladně. Vedení Calgary mi dalo příležitost, za kterou jsem hrozně moc vděčný. A spoluhráči mě přijali skvěle.

Váš otec, bývalý čárový rozhodčí, prý zapíná televizi při každém utkání Calgary, v kterém chytáte, takže často ponocuje.

Koukají oba rodiče, i děda s babičkou. Je pravda, že taťka s mamkou toho moc nenaspali. Hráli jsme v pitomé časy, většinou od čtyř hodin ráno českého času. Člověk vstává v pět do práce, a když předtím sleduje hokej a jde rovnou do zaměstnání, má prodloužený den. Ale jim to nevadí. Mají radost, stejně jako děda s babičkou. A já jsem rád, že jim tímto způsobem mohu splatit to, co do mě za ty roky investovali.

Jak se vám spolupracovalo s brankářskou jedničkou Mikem Smithem?

Máme výborný vztah. Mike je fantastický gólman, a není náhoda, že patří ke špičce NHL deset let. Pomáhá mi ve všech směrech. Jeho rady si beru hodně k srdci. Věřím, že to myslí upřímně.

Smith je pověstný vynikající prací s hokejkou.

Hodně na tom pracujeme. Když chytá on, obránci mají zažité určité věci, a je potřeba, aby je ovládal i druhý brankář. Dovolím si tvrdit, že je vidět, jak jsem se zlepšil v práci s hokejkou, což je pochopitelně i Mikova zásluha.

V Calgary během léta proběhla řada změn. Skončil prezident hokejových operací, odešli trenéři, trejdovali se hráči.

To byla reakce na umístění v základní části. Jsem zvědavý, jak to bude vypadat v nové sezoně, jak si tým sedne.

Sledoval jste letošní draft?

Upřímně se přiznám, že nesledoval. Vím, že Calgary draftovalo dva kluky ze Slovenska, takže si budeme moci normálně pokecat. Držel jsem palce českým hráčům, aby jich bylo vybráno co nejvíce.

Dočkal se například váš brankářský kolega z Jihlavy Jakub Škarek.

Příjemně mě potěšilo, že byl vybrán tak vysoko. Pochopitelně mu držím palce a přeji, aby se co nejdříve prosadil do prvního týmu.   Má to ve svých rukách. Záleží, jak k tomu přistoupí. Já věřím, že dobře.

Vy jste draftovaný nebyl.

To je pravda. A nikdy jsem nad tím ani nepřemýšlel. Dostal jsem se do NHL jinou cestou. Můj názor je, že draft je pro mladé hráče super věc, vidí, že o ně kluby mají zájem, ale je to jen takový vstupní bonus a odrazový můstek. Všechno teprve mají před sebou.

Díky tomu, že Calgary i farmářský tým minulo play off, debutoval jste v reprezentaci, respektive na mistrovství světa v Dánsku.

Reprezentace byla příjemným bonusem. Hrozně moc jsem si to užíval. Měli jsme fantastický kolektiv. Upřímně mohu říci, že to byla jedna z nejlepších part, jakou jsem kdy zažil. Byť jsme spolu byli krátkou dobu. Škoda, že to dopadlo, jak to dopadlo…

Čtvrtfinálové zklamání po porážce s Amerikou již pominulo?

Pominulo, ale pořád to bolí. Hráli jsme osm utkání, šestkrát poslouchali českou hymnu, a skončili jsme na sedmém místě, což je smutný. Ale takový je hokej. Mistrovství světa rozhoduje čtvrtfinále, a my jsme ho nezvládli.

Fanoušci a odborníci hodně rozebírali, jestli jste místo Pavla Francouze neměl chytat vy.

Říkat po zápase, že ten nebo ten by chytil něco navíc, to jsou blbé názory a spekulace. Ano, mohl jsem třeba chytit to, co „Francík“ pustil, ale na druhou stranu jsem mohl inkasovat z jiných situací. Poslední slovo má trenér. Ten rozhodl, že do branky půjde „Francík“, a každý hráč by to měl respektovat.  Můj názor je ten, že to byla dobrá volba, protože „Francík“ má s podobnými zápasy více zkušeností.

Na šampionátu jste na sebe upozornil nejen výkony na ledě, ale i pozápasovými hláškami.

To byl takový můj standard. Normální věci, co se říkají. Nejednalo se o nic „nastřeleného“. Nemyslel jsem to nijak špatně. Jsem typ člověka, který co má na srdci, má i na jazyku, a zrovna toto ze mě vypadlo.

Diskuze k článku