Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Před čtyřmi lety dal národnímu týmu kvůli zdravotním problémům sbohem. Loni se jihlavský kuželkář Jan Kotyza do reprezentace vrátil jako trenér juniorského celku, a letos s ním vybojoval zlato, stříbro i bronz na mistrovství světa jednotlivců. „Když jsem kluky pozoroval, přepadly mě myšlenky, že bych na dráhu opět rád skočil,“ řekl Kotyza v rozhovoru pro JL.

  Jak jste se dostal do trenérské funkce?
Loni v létě mě oslovil prezident České kuželkářské asociace, jestli bych nechtěl pracovat ve výkonném výboru. Zájem o trénování projevil kamarád z Jihlavy Tomáš Valík, takže jsme si řekli, že to zkusím propojit.

  A hned na první velké akci jste slavili úspěch.
Na mistrovství do Rumunska jsme jeli spíše na zkušenou. Chtěli jsme si udělat představu, co to všechno obnáší z pohledu trenéra, abychom na dalším šampionátu věděli, jak to odtrénovat co nejlépe.

  Očividně máte na své svěřence pozitivní vliv.
(úsměv) Jak my kuželkáři s nadsázkou říkáme, že trenér je tam na držení ručníku. Při utkání toho moc neudělá. Na mistrovství jsme se připravovali necelý rok, což je krátká doba. Toto měl být takový předskok, a vrchol snad přijde na šampionátu v roce 2020.

  Jak vypadá mládežnická základna? Mají české kuželky odkud čerpat?
Určitě mají, ale řekl bych, že situace se oproti minulým rokům nemění. Nových nadějných talentů nepřibývá, počet extra hráčů je stejný, a pokulháváme v kvalitě průměrných reprezentantů.

 Čím to?
Není to tím, že by české kuželky šly dolů. To svět jde dopředu, a my jsme bohužel nezachytili ten nástup. I proto jsem se vrhl na trénování, abych pomohl situaci změnit.

  Nestýská se vám po kariéře aktivního reprezentanta?
Ještě před rokem bych odpověděl, že určitě ne. Letos, když jsem na mistrovství pozoroval kluky při hře, mě přepadly myšlenky, že bych na dráhu opět rád skočil. Kdybych se uzdravil, uvažoval bych o návratu, ale zatím to není na pořadu dne. Na reprezentační úroveň to v tuto chvíli bohužel není.

  V Jihlavě ale jako hráč pokračujete.
Ano. Opět bych měl odehrát jenom šedesát procent utkání, abych měl více volna. Takto jsme se domluvili před minulou sezonou, dohoda platila, a mně to tak vyhovovalo.

  Jak hodnotíte úroveň česko-slovenské Interligy?
Přinesla kýžený efekt v podobě kvality. Ubylo takových těch „jalových“ utkání, kdy celky, bojující o medaili, jasně porážely týmy ze spodních pater tabulky. V Interlize člověk musí makat celou sezonou a „odpočine“ si maximálně při zápase s Podbrezovou, kdy je šance na vítězství relativně malá. Před žádným utkáním si nemůžete říci, že ho zvládnete se zavřenýma očima.

  Zmínil jste Podbrezovou. Zazněly názory, že by měla být přeřazena do jiné soutěže, protože v Interlize jednoduše nemá konkurenci.
V podstatě je to pravda. Dokud nebudou mít ostatní týmy stejné finanční možnosti jako Podbrezová, těžko s ní mohou hrát vyrovnanou partii. Ale je pravda, že díky projektu Interligy získal druhý nejlepší slovenský tým (Trstená – pozn. red.) finanční prostředky k nákupu dvou polských hráčů, kteří jim v podstatě dělají výsledky. Interliga má dva suverény a zbytek hraje o bronz.

  České týmy zareagovaly tak, že stahují nejlepší hráče z okolí.
V tomto směru máme v Jihlavě problém. Na Vysočině nemáme kam sáhnout. A kdybychom někoho chtěli přivést odjinud, projeví se to na rozpočtu.

  Jaké má Jihlava cíle v příštím ročníku?
Loni jsme měli našlápnuto k dobrému umístění, měli jsme široký kádr a dařilo se nám. Pomýšleli jsme na zlato pro nejlepší český tým. Pak přišla zranění, propad tabulkou, a uhráli jsme bronz. Pokud tuto příčku obhájíme, bude to malý zázrak.

Diskuze k článku